Michail Chazin: Řecký polygon z dluhové pasti

Na kterou ze dvou taktik vsadí finanční oligarchie?

V Řecku vyhrála volby strana, jež zisku z cizí práce duši neupsala. Skrečovat je, jako když - v Rakousku či Francii - skórovala pravice non grata, jež privatizaci zisků ctí, však v plánu není. Nad příčinami se zamýšlí Michail Chazin.

„Jednoduchou odpověď na to nemám. Především proto, že na území Evropské unie operuje tolik sil, až to bolí.“ „Elita někdejšího Britského impéria (Windsorové-Rotshildové).“ „Imperiální elita USA (která se teď asociuje hlavně s republikánskými „neocons“).“ A „konečně staré kontinentální elity, ´staré peníze´, rozbité těmi dvěma (jednaly tehdy ruku v ruce) za I. i II. světové války, které však naději na revanš nevzdaly“.

„Jsou tu i světové finanční elity (´Fininterna´), jejich zdroje však drasticky slábnou.“ „Události z roku 2011 (´kauza Strauss-Kahn´)“ -  a „ztráta  moci nad Federálním rezervním systémem“ – „jejich možnosti značně  zredukovaly“. A právě „tady se pro to, co se událo, rýsuje prvé z potenciálních vysvětlení“.

„Tlak na Řecko, vedoucí k razantnímu snížení státních výdajů (v řadě směrů, otevřeně řečeno, značně přehnaných), donutil Řeky splácet i peníze, jež sami ani na vlastní oči jaktěživ neviděli (neboť to byly úroky z úroků).“ To vše se podnikalo na oltář „záchrany světového finančního systému“. „Udržení stability a prosperity finanční elity, jež světu určovala pravidla hry.“  

„Pravidla hry se sice zatím nezměnila, došlo však poznání, že do puntíku už se je dodržet nepodaří.“ Tím „přirozenější je přání ´otestovat´, k čemu by   jejich porušení vedlo.“ A to hlavně „částečné oslabení onoho pravidla, jež  má za nedotknutelné soukromé vlastnictví i finanční dluhy“.

„Nový řecký premiér mimochodem nemluví o tom, že by se dluhy měly  odepsat úplně.“ Žádá jen „jejich restrukturalizaci a částečné odepsání (například úroků z úroků)“. Řecko je „očividná periférie EU“ V „ekonomickém smyslu skoro čistá nula“. A právě proto i „ideální pokusný králík“. Kypr byl polygonem kroků, testujících „reakci na odepsání bankovních aktiv (ve prospěch bankéřů, jak jinak)“. Na Řecko čeká test „kroků v opačném gardu“.

Rýsuje se ve „dvou možných variantách“. V „prvé se banky proti restrukturalizaci postaví kategoricky na zadní“. V „takovém případě Řecko vyhlásí default (dost možná jenom částečný)“. Nastanou soudní tahanice, testující i právní mechanismy. „Největším nespokojencům se zavřou ústa – prostě klasika.“ Banky se ovšem „vůči okolí ekonomice začnou ve finále chovat loajálněji.“

Druhá varianta je sice zatím „mlhavější“, vyloučit se však nedá: banky – „vědomé si všeho, o čem byla řeč“ – „začnou na restrukturalizaci přistupovat hned“. A nakonec skousnou i „podstatné snížení dluhového břemene celého světa“. Ba začnou je „po celém světě koncipovat samy“.  

„V pozadí všeho se mohou skrývat i různé politické zájmy (není tajemstvím, že porážku kontinentálních elit ve XX. století provázela i ztráta jejich vlastního měnově-finančního centra).“ Ty se „však zatím bůhvíjak zřetelně nerýsují“. Možná „už na tom začaly pracovat.“ „Emise tisíce miliard euro v  ECB by potom dávala i o další smysl víc.“ „Přesněji to však zatím uchopitelné není.“

„Z hlediska Windsorů ani ´neocons´ to však zrovna moc správná politika není.“ Vytváří totiž „relativně nezávislé západoevropské mocenské centrum“. Ve hře však mohou být i „podobné taktické pohnutky, jaké jsem analyzoval za terorem v Charlie Hebdo“. A tak „není vůbec vyloučeno, že klást tvrdý odpor ani neměly v plánu“. A „´Fininterna´ už na to, aby si troufla ostrou konfrontaci, síly nemá“.

Na její rivaly se ještě nedávno hledělo jako na „marginály“. Teď ale „začali nabírat síly“. „Předestřít světu koncepční bázi své moci je pro ně ovšem zatím nad síly.“  

„Dnes se dostáv na pořad otázka spravedlnosti.“ „Všechny síly, o nichž byla řeč, jsou s to apelovat jen na tradice.“ „Výjimkou je jen islám, ten si však v Evropské unii politické cíle neklade.“

„Otázka proto stojí následovně: chce to postupně rozkolísat obruče, v nichž držela ´Fininterna´ EU (i celý ostatní svět).“ „Pokud se rozpadnou samy, tím lépe.“ Pak by to ovšem chtělo „zásadní průlom“. „Demonstraci práva na moc, opřenou o vlastní koncepci.“

„Na to však zatím nemá nikdo. Všechno se proto povleče jen pomalu a tristně. Každopádně tam, kde o tom, co bude dál, rozhodují konkrétní lidé.“ 

Kdo čte Chazina častěji, ví přesně, co tím míní.