Dmitrij Sedov: Rizika Obamových debaklů
Pod tlakem těch, komu říká Amerika pane, mutuje v globální hrozbu
Fiasko, hrozící všem azimutům Obamovy zahraniční politiky, mu ti, komu říká Amerika pane, neodpustí, píše Dmitrij Sedov. Vše, čím nositel Nobelovy ceny míru geopolitickými zájmy USA už otřásl, jim brzy zasadí ještě větší rány.
Už v nejbližších dvou, třech letech se na ně mohou snést i následující bumerangy:
- „Tálibové, vládnoucí v Afghánistánu“;
- „Irák, sražený do nekonečné etnicko-náboženské války se statisíci mrtvých. Americké a britské ropné korporace, nucené zvednout z Iráku kotvy“;
- „Libye, rozpadlá na několik vzájemně nepřátelských kmenových enkláv. Libyjská ropa i strategicky významné pobřeží, na které USA už nedosáhnou“;
- „Porážka amerických nominantů v ozbrojené opozici v Sýrii, debakl scénáře ´demokratizace´ Sýrie i překreslení mapy Velkého Blízkého východu“;
- „Porážka vládnoucí koalice v Německu a růst odstředivých tendencí v členských zemích NATO“;
- „Propad Ukrajiny do hluboké politické krize, na jejímž pozadí se ustaví nezávislé Doněcká a Luhanská lidová republika.“
Ve všem, co o politickém osudu prvého Afroameričana v čele Spojených států rozhodne, připadá specifická role právě Ukrajině. „Prizmatem dlouhodobých zájmů USA se její význam nedá srovnat ani s Afghánistánem, ani s ´Islámským státem´, ani s Libyí, ani se Sýrií. Válka na Ukrajině strhla z cílů Západu škrabošku.“ A to, že právě s Ukrajinou se počítalo jako s „hlavním nástupištěm úderu na Rusko coby nositele jiného civilizačního projektu“, je tak jako na dlani.
Že nejde o méně, než o „střet civilizací“ – řečeno s ikonickým názvem knihy Samuela Huntingtona – ilustruje už kontrast v symbolice. Zatímco domobrana jihovýchodu bojuje pod emblémy válek za zachování svéprávnosti Ruska, „ukrajinská armáda – v barvách žluto-modrého prostěradla, věnovaného roku 1845 gubernátorem Haliče von Warthausenem haličskému trestnímu pluku, když vyrážel potlačit rolnické v Maďarsku“.
„Plán úderu na Rusko přes Ukrajinu, plán, do nějž se už investovaly miliardy dolarů, praská ve švech. Rusko si s operací, jejíž kódové označení svět ještě nezná, poradilo vlastními silami.“
„Napřed zkolabovaly sny o vojenské námořní základně aliančních flotil NATO v Sevastopolu a rozmístění strategického letectva USA na krymských základnách. Krym jim utekl doslova před nosem. Ti, komu Amerika říká pane, si Baracka Obamu vzali do prádla: ´Jak tomu máme rozumět, Mr. President? Ráčilo vám to proklouznout mezi prsty?´“
„Nositel Nobelovy ceny začal ztrácet glanc. Došlo mu, že hrozí předvolání na koberec, v čem že porušil popis práce.“ Tím víc se „snažil stůj co stůj dokázat, že celý projekt ještě není zralý na odpis“. A „rukou, která se ani nezachvěla, poslal ukrajinské ozbrojené síly potlačit vzbouřený Donbas“.
To už však byla – ve „srovnání s krymským přešlapem“ – „chyba kalibru o řád vyššího. Ukrajinská vojska se nakonec, po utrpěných porážkách, stáhla a jejich debakl srazil Ukrajinu do kolen zhrouceného státu ještě víc. O jejím vstupu do NATO už nemůže být ani řeči.“
Teď „prezidentovi ti, komu říká Amerika pane, adresovali ne dotaz, ale rovnou žádost: ´Račte to dát do pořádku. Termíny hoří.´ Barack Obama začal střečkovat. Žádnou variantu, jak ´to dát do pořádku´, však nemá.“ Poněvadž právě „válka, která Ukrajina rozdělila, staví obnovu unitárního státu pokojnou cestou mimo hru“. A s „torzem armády, které režimu zůstalo, je na výhru v nové válce bez šancí“.
„Prezident se stal rukojmím ukrajinské krize. Plány, která má ve vztahu k Ukrajině NATO, půjdou do koše co nevidět. Zbývá tak jediná možnost: uplatnit prastarou americkou šablonu – flikovat následky avantýr tím, že se i nadále pokračuje právě v nich.“
„Barack Obama se točí na obrtlíku. A podobně jako jeho předchůdce, George Bush Jr., co ´věřil´ v to, že bezpilotníky Saddáma Husajna brázdí nebe nad Texasem, ´věří´ v ruskou agresi i v to, že Rusové sestřelili malajsijský letoun.“ A „svými výroky vytáčí sebe a i celý okolní svět do amoku, který mu umožní vypálit světlici zahajující novou ukrajinskou válku“.
„Kyjevské vedení je, soudě podle jeho kroků, se záměry Washingtonu srozuměno.“ A „chystá blokádu, v jejíž oprátce mají Doněcká a Luhanská lidová republika vypustit duši. Jsou to přípravy k válce. Jen co skončí, signál k útoku vydá laureát Nobelovy ceny.“
„Celá hádanka“, proč se americký prezident „chová tak neadekvátně“, až tak složitým hlavolamem není. Pod tíhou debaklů, které utržil, se „pro svět stal hrozbou“.
| předchozí článek | další článek |