Udo Ulfkotte: Privátní lustrace, erární cenzura

Většina německých médií prolezlá konfidenty CIA a BND

Udo Ulfkotte, dřív editor Frankfurter Allgemeine Zeitung, už vyšel i česky (Válka v temnotách – skutečná moc tajných služeb,  Hrozba terorismu – islamisté a jejich tajná síť). Poslední knihu – Koupení žurnalisté. Jak politici, tajné služby a velké prachy ovládají německá média – vydal před pár dny teprve v originále (Gekaufte Journalisten. Wie Politiker, Geheimdienste und Hochfinanz Deutschlands Massmedien lenken). Klíčové pasáže autor shrnuje v rozhovoru s Erikem van de Beekem.

Byl jsem v gáži CIA i německé tajné služby – přiznává Ulfkotte. „Učili mne lhát, klamat a neříkat veřejnosti pravdu“. „Manipulovat s informacemi tak, aby vyzněly pozitivně pro Spojené státy  a špatně pro jejich odpůrce.“

„Mnohá média nejsou, než filiálky politických stran, tajných služeb, mezinárodních myšlenkových tanků a vysokých financí.“ „Za to, že jsem toho byl součástí i já, se stydím. Zpátky se to však už bohužel vzít nedá.“

„Publikoval jsem pod svým jménem články, napsané agenty CIA a dalších špionážních služeb, zvlášť té německé.“

„Většina novinářů z respektovaných a velkých médií je těsně napojena na German Marshall Fund, Atlantik-Brücke a další takzvané transatlantické organizace. Jakmile je člověk napojen, stává se přítelem vybraných Američanů. Zdá se vám, že jsou to přátelé, s nimiž začínáte spolupracovat. Hrají to na vaše ego, na to, aby si člověk připadal důležitý. Jednoho dne se vás však některý z nich zeptá ´Mohl bys mi prokázat následující laskavost´…“

„´Koupení novináři´, kdo to je?“ táže se autora knihy van de Beek. „Řeč je o loutkách na drátkách, novinářích píšících či říkajících, co jim panstvo poví, že se psát či říkat má. Sledujete-li, jak mainstreamová média referují o ukrajinském konfliktu, a víte, co se tam děje reálně, máte to jako na dlani. Principálové za plentou tlačí na válku s Ruskem a západní novináři si už nasazují helmy.“

„Byl jste jedním z nich a teď je z vás první whistleblower?“

„To, co jsem dělal, mi sice ukládalo vedení Frankfurter Allgemeine Zeitung, na mé vině to však nic nemění. Podle všeho, co vím, jsem však skutečně  první, kdo se k provinění přiznal sám a prokázal je i řadě jiných.“  

„Jak jste se tím koupeným novinářem stal?“

„Začalo to už krátce po nástupu do Frankfurter Allgemeine Zeitung. Naučil jsem se brát luxusní pozvánky za docela přijatelnou věc a výměnou za ně psát články s kladným vyzněním. German Marshall Fund ze Spojených států mne tam později pozval cestovat. Zaplatil všechny mé výdaje a zkontaktoval mne s Američany, s nimiž mne chtěl dostat do styku. Členy či ´stipendisty´ German Marshall Fund, Atlantik-Brücke či jiných takzvaných transatlantických organizací je spousta novinářů z vážených a velkých médií. Já sám jsem při German Marshall Fund stipendistou.“

„Vaši nadřízení vám to schvalovali?“

„Schvalovali. Osobně se mi, ohlédnu-li se zpátky, dokonce zdá, že ze mě udělat špióna posílali sami. V roce 1988 mne například posadili do letadla do Iráku, kde jsem pak cestoval až na íránské hranice. Tehdy byl Saddám Husajn ještě náš člověk, spojenec USA. Američané ho v jeho válce proti Íránu podporovali. Zhruba 35 kilometrů od hranice leží íránská lokalita, zvaná Zubajdád. Iráčany, pobíjející a mrzačící tisíce Íránců jedovatým plynem, házeným do jejich řad, jsem viděl na vlastní oči. Já udělal přesně to, co po mně chtělo vedení. Z útoků plynem jsem pořídl snímky. Ve Frankfurtu se však ukázalo, že vedení o zvěrstva, která jsem popsal, bůhvíjaký zájem nemá. Článek mi o tom sice napsat nechali, jeho rozsah však omezili natolik,  jakoby o nic až tak důležitého ani nešlo. Zároveň mne vyzvali, abych pořízené fotky předal německé Asociaci chemického průmyslu ve Frankfurtu, Verband der Chemischen Industrie. Plyn, který zabil tak moc Íránců, byl totiž vyroben v Německu.“

„Jaký názor máte na ´press trips´ (novinářské cesty, hrazené zvoucí stranou)? Novináři si většinou myjí ruce tvrzením, že si jsou vlastní názor  s to udělat sami a nikomu a k ničemu se nezavazují.“

„Absolvoval jsem tisícovku press trips a o těch, kdo je platili, nenapsal jediné křivé slovo. Ruku, které vás krmí, přeci nebudete kousat. Právě tím však korupce začíná. To je ten důvod, proč časopisy typu Spiegelu svým novinářům akceptovat pozvání na press trips nedovolují, pokud si ovšem náklady neplatí sami.“

„Následky toho, že jste se stal whistleblowerem, mohou být vážné. Máte nějaké indicie, že by se vydání vaší knihy někdo pokusil zabránit?“

„Když jsem Frankfurter Allgemeine Zeitung oznámil, že tu knihu vydám, jejich právníci mi dopisem pohrozili všemi možnými právními důsledky, pokud uvedu jakákoli jména nebo odhalím utajované skutečnosti – mně je to ale šumafuk. Děti, závislé na mé péči, nemám. A to, že jsem během onoho chemického útoku v Íránu v roce 1988 utrpěl vážné zranění, zřejmě víte.  Jsem zřejmě jediný Němec, co přežil útok německým plynem. Následky ovšem trpím dodnes. Měl jsem už tři infarkty a s tím, že bych žil déle než jen pár let, nepočítám.“

„Ve své knize uvádíte i řadu jmen koupených novinářů. Jak se jim daří dnes? Dostali padáka? Snad se svá jména očistit?“

„O knize nesmí referovat jediný německý mainstreamový novinář.  Bestseller je sice na světě, žádný novinář však o něm nesmí psát. Ještě víc šokuje jiná věc: řada uznávaných novinářů je v tom až po uši a dlouho. Já čekal a doufal, že mne zažalují a poženou před soud. Nevědí si s tím však rady. Velevážené Frankfurter Allgemeine Zeitung právě avizovaly, že 200 zaměstnanců propustí, poněvadž předplatitelů ubývá rychle a ve značném počtu. Mne ale nežalují. Vědí, že mám na všechno důkazy.“

Úžasná svoboda projevu, nicht wahr? Sametu bude pětadvacet. Ulfkotte mu  rozdupal i úplně poslední hračku.

Gekaufte Journalisten - Udo Ulfkotte über Korruption und Manipulation der Medien