Nikolaj Mališevskij: Varšava, „mini-NATO“ a stěhováci černozemě

Hujeři Velkého bratra a banderovská chátra

„4. října proběhla před budovou polského parlamentu protestní akce proti účasti polských vojáků a žoldáků ve válce na Ukrajině,“ píše Nikolaj Mališevskij. Pod heslem „Banderovcům žádnou podporu. Volyň nezapomíná“.

A také „Polské vojenské účasti v operaci NATO na Ukrajině NE!“. To vše pod vlajkami Polska, Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Doněcké a Luhanské lidové republiky. Iniciátor demonstrace, zastupující  nevládní „Tábor velkého Polska“, tu mj. řekl: „V Polsku moc, díky mediálnímu monopolu, využívá války k protiruské propagandě. Bez všech skrupulí podporuje kyjevskou juntu, odkojenou banderovskou tradicí.“

„Polská účast v ukrajinské krizi,“ navazuje Mališevskij, „má řadu forem.  Od výcviku neonacistických ozbrojenců přes polské žoldáky soukromých vojenských firem až po polsko-litevsko-ukrajinskou brigádu LitPolUkrbrig.“ Rezonují to i polské zdroje. „Například týdeník Nie referoval už na jaře o výcviku členů ´Pravého sektoru´ v Policejním středisku přípravy poblíž Varšavy, financovaném polským ministerstvem zahraničí, už na jaře 2013. Měsíční kurs zahrnoval nácvik organizace masových protestů, taktiku pouličního boje a metodiku střelby, včetně snajperské. ´Teroristé, vycvičení v Polsku, zabíjeli na ´Majdanu,´ řekl v polské televizi Janusz Korvin Mikke, poslanec Evropského parlamentu ze Slezska.“

„16. června se v místě, kde domobrana sestřelila Il-76 ukrajinského vojenského letectva, našla spousta ohořelých dokumentů v polštině. Patřily  asi čtyřem desítkám žoldáků z Polska a Litvy, spěchajícím k Luhansku. 26. června byla u strategické kóty Saur-Mohyla zabita polská snajperka, vyzbrojená americkou puškou poslední generace ráže 12,5. V noci na 12. července byla u Ilovajska likvidována ukrajinská hlídka a mezi zabitými zjištěny i ostatky s polskými identifikačními znaky. 2. září oznámil Leonid Baranov, pověřený vedením tajné služby Doněcké lidové republiky, že domobrana zajala polské žoldáky. Několik dalších ozbrojenců z Polska se domobraně vzdalo 3. října za bojů o doněcké letiště. Největším fanatismem se podle očitých svědků vyznačují američtí Poláci.“  

„Role, již hraje v událostech na Ukrajině Polsko“ – psala Deana Stryker na portálu OpEdNews už letos v červnu – „poutá mizivou pozornost proto, že se záměrně udržuje v tajnosti. Úměrně tomu, jak se konflikt na jihovýchodě šíří, se však fakta o polské účasti množí. Polsko se nepodílelo jen na přípravě aktivistů ´euromajdanu´, ale vyslalo i žoldáky proti domobraně Donbasu. Internetem koluje snímek Jerzyho Dziewulského, instruktora ´boje proti terorismu´ v USA a Izraeli a majitele soukromé vojenské firmy, na němž za bojů o Slavjansk pózuje hned vedle Oleksandra Turčynova, vykonávajícího funkci dočasné hlavy státu.“

Dziewulski je „bezpečnostním poradcem bývalého polského prezidenta Alexandra Kwasniewského“ (v přiloženém originále se spolu culí i na kameru). Kwasniewski zase „členem správní rady Burisma Holdings, největšího privátního producenta a vývozce plynu na Ukrajině. V dubnu, na prahu trestní operace proti Donbasu, se stali spolu s Kwasniewským členy správní rady Burisma Holdings i syn amerického viceprezidenta Robert Hunter Biden a Davon Archer, blízký rodinný přítel státního tajemníka Johna Kerryho. Burisma Holdings mají v plánu z Dněpersko-doněcké pánve, disponující prý jeho ´obrovskými zásobami´, vyvážet břidlicový plyn do Evropy. Například součástí Juzovského ložiska (o celkové rozloze 7.885 km2) jsou i města Slavjansk, Kramatorsk, Krasnyj Luč a Svjatogorsk v Doněcké oblasti a rovněž Balakleja a Izjum v Charkovské oblasti. Plyn tu má těžit společnost Royal Dutch Shell. Smlouva s ukrajinskou stranou je koncipována tak, že jakmile Shell ohlásí, že zahajuje těžbu, kyjevské úřady musí (článek 37.2 Smlouvy) příslušné pozemky jejich legálním majitelům vyvlastnit.“ (blíže i Biden, Kwasniewski, slavjanský masakr a břidlicový plyn, 27. 5. 2014).

„Právě za tím se fakticky ženou dobrodruzi typu Dziewulského, velícího ´polské legii žoldnéřů pro boj proti populaci Donbasu´. Shell v červnu potvrdil, že na svých plánech nic nemění a k obnově prací na nalezištích přistoupí hned po deeskalaci konfliktu a stabilizaci situace. Na území, vyklizeném od obyvatelstva, se plánuje 80 – 140 tisíc vrtů. O ekologických problémech, jež s sebou těžba metodou ´frackingu´ nutně přináší (voda přestává být pitná, zhoršuje se i kvalita vzduchu a půdu znehodnocují  toxické chemikálie) se teď mlčí. USA těží břidlicový plyn doma jen v liduprázdných pustinách.“

Pokud by Burisma Holdings dostaly šanci svůj záměr realizovat, hrozí vážné ekologické škody i nemalé části Donbasu. U „černozemě, již by to změnilo v ´nepotřebnou´“ – „na Ukrajina jí leží víc než 26 % všech světových zásob“ – se „počítá s prodejem do zahraničí“. Tak nízko neklesla ani většina „banánových republik“.

Polské angažmá, razící cestu ponižující kolonizaci, začalo dávno před bojem o Donbas. „V Polsku se za peníze, posbírané pro kyjevský ´Majdan´, nakupovaly neprůstřelné vesty a munice pro ozbrojence ´Pravého sektoru´. Na internetu figurují svědectví těch, kdo viděli na vlastní oči bedny popsané v polštině s výbavou pro ´sebeobranu Majdanu´, které jsou jádrem trestních komand ´Národní gardy´. Z Polska  proudily i letáky, tiskoviny a  noviny s adekvátní náplní a dokonce i ´ukrajinský´ špek, udržujícího ´Majdan´ při síle.“

„V polském tisku lze narazit na nadšené ovace ´senzačním úspěchům polských zbraní v Kyjevě´. Kyjevský režim adresoval koncem léta Varšavě  oficiální žádost o dodávky zbraní, informace o jejich expedicích však byla veřejným tajemstvím už dřív. Ututlat se nepodařilo ani utajovanou vykládku 12 kolových samohybných houfnic VZ-77 ´Dana´ českého původu z arzenálu polských ozbrojených sil i štábních autobusů a nákladních vozů v oděském přístavu 16. července.“ Po „kompletaci příslušníky polské armády, spadajícími zřejmě do stavu 1. Mazurské dělostřelecké brigády, pokračovala po vlastní ose do železniční stanice Razdělnaja, kde byla přeložena na nákladní vagóny.“

„13. září neuniklo lidem na západní Ukrajině 34 tanků ´Leopard´ německé provenience, mířících východním směrem. 19. září byl ve Varšavě podepsán dokument o zformování samostatné litevsko-polsko-ukrajinské brigády (LitPolUkrbrig) o třech plucích a štábu v polském Lublinu. Polská média už LitPolUkrbrig označují za ´Mini-NATO proti Rusku´ (Mini-NATO przeciwko Rosji). Brigáda má posloužit jako krytí, ´legalizující´ polské žoldáky, bojující proti ozbrojeným silám Doněcké a Luhanské lidové republiky.“

I jako „přípravka obyvatel Maloruska, že je po 400 letech čeká návrat pod polsko-litevskou kuratelu“.

V tom, co ji spojuje, chátra tlumočníka nepotřebuje. Do „Moskalů“ nadává i ta, co šéfuje „Mini-NATO“. Těch, komu tak nadává, leží přes 600.000 jen  v Polsku. Většině z nich bylo kolem dvaceti. Mohli žít ještě půl století. Nebýt té oběti, semlela Polsko genocida. Varšava, vraždící v Donbasu, je  skandálem nevkusu. Nulového svědomí, nad nímž se zvedá kufr.