Matvej Slavko: Lenina bourat, bolestí kňourat

Z charkovské fronty „evropské volby“

“Potlačení průvodu ´Charkov proti válce´, ´Marš za jednotu´ tisícovky nacistů, stržení Leninova pomníku i lynč charkovských civilistů – tady už nejde jen o zastrašení ´komoušů´,“ začíná reportáž Matveje Slavka přímo z místa.

„Pro ´stranu války´ v juntě je to mediální příprava totální represe.“ Tak jako výhružky oblastnímu parlamentu, že troufne-li si „schválit 8 miliónů hřiven pořádkovým silám, aby lidi před zvůlí nacistických band ochránily aspoň jakžtakž, bude rozehnán“.

Mainstream pod pantoflem kleptokracie z té hrůzy vyzobal jen „Leninův pád“ –  a způsobně nad ním zaplesal. Reálná story neskrblila krví. Nenávist trestala i nemehla, která jí podlehla:

„Jeden z vandalů spadl z podstavce na hlavu. Druhý si zlámal ruku, třetímu  střepina ze strhávaného Lenina vyrazila oko, čtvrtý si zlomil páteř. Radikál, který u pomníku přišel o oko, se v amoku nechal slyšet, že ´to stálo za to´.“

Pomník hájila stovka odvážných. Urážlivé nápisy stírala obratem. S květinami přicházeli i další. Zfašizovaná verbež je vzala útokem všechny. „Dva oddíly Červeného kříže musely deset zraněných ošetřit hned na místě.“ Hlavně „řezné rány hlavě, zranění v obličeji i další následky násilných ataků.“ Jiní do nemocnic dorazili sami. Třeba muž, jemuž vandalové pořezali nohu.

„Jednoho důchodce, protestujícího proti stržení pomníku, cucáci z ultras zmlátili. Třískali ho, i když ho dostali na kolena. Pak, už ležel na zemi, ho kopali do tváře. Z pracek běsnícího davu ho vytáhl až chlap, který to také schytal. Byl to, jak se pak ukázalo, bývalý příslušník jednotek ´Berkut´.“

Lidský štít proti vandalům to nevzdal ani v pondělí. Vyrazila na něj „víc než stovka ultras v maskách, s holemi, baseballovými pálkami, tasery a plynovými pistolemi. Kdo včas nezmizel, ztřískali ho. Minimálně o třech, co to odnesli krutě, se ví  s jistotou. Jednoho odnášeli na nosítkách.“

„Do Charkova dorazilo na 1.000 ozbrojenců. Ve skupinách po 8 – 10 slídili Ševčenkovým parkem – na lovu ´separatistů´. Tady se bezpečně ví o dvou zmlácených civilistech – a „šesti demobilizovaných ze zóny ´protiteroristické operace´“.

Místní ultras posílily „jednotky trestních praporů ´Azov´, ´Dněpr´ a ´Ajdar´“. „Charkov byl vydán zvůli a vyloupení. Tady je, na rozdíl od pobořeného Doněcka a Luhanska, pořád co ukrást.“

„Verze o stažení nacistických trestních sil ze zóny bojových operací radno vnímat pozorněji. ´Pravý sektor´ bojovat, jak známo, neumí, proti bezbranným civilistů je však efektivní. Tímhle ´hrdinstvím´  ´Ukři´ prosluli už za Velké vlastenecké války, kdy si je Němci najímali za katy  v Babím a Drobnickém Jaru, Chatyni i v zemích střední a východní Evropy.“

„Junta tak ´příměří podle dohod z Minska´ využívá ke stažení trestní soldatesky z donbaské fronty a nasazuje ji proti bezbranným městům.“ S cílem „je zastrašit a destabilizovat. ´Strana války´ to potřebuje jako prase drbání. Jak válka není, nekape ani militaristům a těm, kdo se na ní kapsují.“

„Stržení charkovského Leninova pomníku sepsalo verdikt, jímž ´projekt Ukrajina´ nenávratně končí. Strhli jste Lenina? Tak vám zůstane jen  Ukrajina, co tu byla už před ním.“  

Ministr vnitra Avakov vydal vandalům generální pardon. Z Charkova schytal salvu esemesek: „Padne-li Lenin, jsi na řadě ty!“

Padlý na hlavu, když bourá Lenina, je symbolická novina. Námět na reklamní plochu, co neklame ani trochu. Zoufalec, pyšný na vyražené oko, jí nasazuje korunu.