Nikolaj Starikov: Proč má jít Gorbačov před soud

Ukrajinská krize vrací pod drobnohled i své prazdroje

To poslední, co je k vidění u kyjevských koryt, je státník. Jen samí poskoci cizí moci. Hvězdná pěchota jejích řídících důstojníků. Proxy war – řečeno s jejich manuály. Války rukama poskoků.

Cílem je ruská kapitulace - a reparace. Bláboly knížete s čírem – a hochštaplerů socdem – to napoví i dlouhému vedení.

Rusko to ví. I podle průzkumů veřejného mínění. Logicky je to vrací k otázce, kdo, proč a jak to domino uvedl do pohybu.

Gorbačovovi už je třiaosmdesát. Doma je předmětem opovržení. Žalobou, jíž nikdo věcně neoponoval, ho stíhal už veřejný tribunál před dvaceti lety.

Teď sílí hlasy, že to nestačí. Že musí i před regulérní soudní instanci. Oporu už mají i ve Státní dumě.

Nejde o pomstu. O to, že by žvanivý dědek musel do tepláků. Ale o konkrétní otázky, před nimiž dosud kličkoval. Před soudem to tak snadné není. Tady se na jejich zodpovězení dá trvat. 

Co mohou minout jen sotva, shrnuje Nikolaj Starikov. Slovník, jejž volí, snese i polemiku. Meritum toho, co nastoluje, jí však odolá levou zadní. Za vážné zamyšlení stojí i nad spouští, kterou se zapsal nálet českých sarančat.

I my jsme se, nebýt katastrojky, mohli mít úplně jinak.