Titbits From Abroad
RSS RSS napište nám

Paul Craig Roberts: Rusko slovům věřit nesmí

Washington Drives The World To War
Paul Craig Roberts

Architekt „reaganomiky“ o Ukrajině na americké šachovnici

 

Ředitel CIA je v Kyjevě s kategorickým mandátem, píše Paul Craig Roberts, za Reagana náměstek ministra financí a šéfprojektant reaganomiky. Má tu iniciovat akci, „eliminující ruské separatisty v jižních a východních částech Ukrajiny vojenskou silou“. Jakkoli jsou to „teritoria původně z velké části ruská“ – a „k Ukrajině neprozíravě připojená za raných let sovětské moci“.  

I tato operace však staví na premisách, které se už ukázaly liché: „O Krym, kde chtěl Rusko připravit o černomořskou námořní základnu, už  Washington přišel.“ A „místo aby vzal na vědomí, že plán Ukrajinu schlamstnout je mimo mísu, svou chybu si ne a ne přiznat“ - a „žene krizi do ještě riskantnější polohy.“

Bude-li „výsledkem kyjevského puče to, že se ruská území Ukrajiny vrátí do Ruska, pro Washington to bude blamáž“.  A právě té se chce vyhnout tím, že „krizi žene až na hranu války“.

„Ředitel CIA kyjevské vládě poskoků nakázal, aby se od OSN dožadovala pomoci proti ´teroristům´, kteří prý, za údajné pomoci Ruska, napadají Ukrajinu. V lexikonu Washington je sebeurčení synonymem ruského vměšování. OSN je organizací, financovanou hlavně Washingtonem. Proto tu svého dosáhne.“

„Ruská vláda dává už několik týdnů jasně najevo, že bude-li proti protestujícím na východní a jižní Ukrajině použito násilí, donutí ji to na ochranu Rusů poslat ruskou armádu.“ Podobně jako „v Jižní Osetii, když Washington svou gruzínskou loutku instruoval, aby tam napadla ruský mírový kontingent a populaci“.

„Washington ví, že útočí-li jeho loutkové státy na Rusy, ruská vláda tomu  nemůže pasivně přihlížet.“ Spolehne-li se Moskva jen „na diplomacii, mezinárodní organizace a mezinárodní spolupráci“ -  a „zdravý rozum a vlastní zájem politiků Německa i dalších evropských loutkových států“ – „vystavuje se nebezpečnému riziku“.

A dost možná „omylu přímo fatálnímu“. Z Washingtonu se totiž dočká  „jen věrolomnosti, dobré vůle ani za nehet“. Bude-li „otálet, poskytne Washingtonu čas, nezbytný k dislokaci vojsk na ruských hranicích“. I k „propagandistické démonizaci Ruska, bičující u americké veřejnosti  válečný amok. To druhé se už děje.“

Kerry Lavrovovi dal na srozuměnou, že Washington Rusku naslouchat nehodlá.“ A „poněvadž Washington platí dobře, nebudou Rusku naslouchat ani evropské loutky Washingtonu. U evropských politiků mají peníze váhu větší, než samo přežití lidstva.“

„Mám za to, že Washington nechce, aby se ukrajinská otázka urovnala diplomatickou a racionální cestou. Rusko by možná udělalo nejlépe, kdyby ruská území obsadilo ihned a začlenilo je zpátky tam, odkud přišla.  Mělo by to udělat dřív, než se Spojené státy a jejich loutky v NATO připraví na válku. Rozpoutat válku o to, oč už přišel, bude pro Washington obtížnější.“

Rusko „démonizace stejně nemine“. Čeká je, „ať už svá tradiční teritoria absorbuje nebo ne“. Pokud však „umožní, aby si tato území podmanil Washington, prestiž a autorita ruské vlády se zhroutí. Washington možná kalkuluje právě s tím.“

Získal by totiž šanci k „úplné eliminaci ruské vlády“. Rukama „stovek nevládních organizací, které sám financuje a ruská vláda lehkověrně toleruje. Páté kolony Washingtonu Rusko rozkládají.“

„Ruská i čínská vláda se podle mne dopouštějí vážné strategické chyby, zůstávají-li součástí mezinárodního platebního systému na bázi amerického dolaru. BRICS i další z těch, komu neselhává mozek, by dolarový systém, který je nástrojem imperialismu Spojených států, měli opustit ihned.“ A „vybudovat separátní platební i komunikační/internetový systém pod svou výlučnou kontrolou“.

„Rusko i Čína dělají hloupé strategické chyby.“ Dopouštějí se jich v zajetí kritické sebereflexe vlastní minulosti. Hlavně ta v nich živí „naivní postulát“, že Washington skutečně byl a je onou „oporou práva, spravedlnosti, milosrdenství a lidských práv“, jimiž se skví na „autoportrétu své vlastní propagandy“.

Jenže tím, čemu je ona „výjimečná, nepostradatelná země“ oddána ve skutečnosti, je „její světová hegemonie“. „Rusko, Čína a Írán té hegemonii stojí v cestě.“ Proto „jsou terčem útoku“.