False Maidan: Oktrojovaná “revoluce“, radioaktivní kontraband

Proč musel zemřít ataman „euromejdanu“

Saško Bilyj – občanským jménem Oleksandr Muzyčko – už to má za sebou. Předtím zfackoval i kyjevského prokurátora. Záznam visí na YouTube.

Saško byl atamanem euromejdanu. Českou diplomacii zaskočil hned dvojmo. Nepadl rukou Moskvy. Podlehl komandu, vyslanému kyjevskými demokraty. Razii, mající skoncovat s gangsterstvím proti civilní populaci.    

Terorizovalo ji právě tam, kde žije česká menšina. Ze strachu, co ji čeká, žádá o azyl původní vlast. Šéf české diplomacie to označil za vypočítavý folklór. K přestřelce, kterou Muzyčko nepřežil, došlo jen pár hodin nato.    

Blamáž si žádá aspoň z nouze ctnost. Incident velebila jako rozhodnost, s níž se demokracie zbavuje teroristické chátry. Právě však padá i tato legenda. Pozadí kauzy je radioaktivní. Nahlíží do něj web False Maidan:

Muzyčka „likvidovali lidé ministra vnitra Avakova“. V pozadí byly „velká politika a peníze. Horentní peníze! Jaceňuk deklaroval nejednou, že Ukrajina bude za finanční pomoc ze zahraničí muset vyhovět všemu, co si věřitelé usmyslí. ´Baťkivščina´ o ní vyjednávala už koncem roku 2013. Mimochodem ještě v době, kdy byl prezidentem Janukovyč. Část požadavků, adresovaných jejím lídrům, zůstala opředena tajemstvím. Teď už však některé podrobnosti plavou na povrch.“

Západní „sponzoři“ euromejdanu  si „vynutili už v prosinci 2013, že  chopí-li se Tymošenková moci, Ukrajina se zaváže ´utilizovat´ vyhořelé jaderné palivo ze zemí Evropské unie a USA.“ Pojem „utilizace“ navozuje zdání bůhvíjaké high tech. V reálu jde však o prachsprosté „uložení v zóně odstavené černobylské jaderné elektrárny“.

Morbidní nápad se zrodil už za Juščenka. Už tehdy kalkuloval s tím, že kolem Černobylu je „tolik radiace“, že „kolik tam bude čeho uloženo ve finále, se prakticky zjistit ani nedá“.

„Baťkivščina“ vymyslela přidanou hodnotu, obligátní u všech  privatizačních převratů: „A proč všechny platby za ´utilizaci´ dělat oficiálně? Část peněz se dá přece vyplatit i ´načerno´. Tím spíš, že skutečné množství jaderného odpadu už nikdo jaktěživ neprověří.“

Nápad „vyvolal gaudium i u euro-amerických ´partnerů´“. Jim totiž nabídl i jinou lákavou šanci: „proměnit aspoň část peněz na ´demokratizaci´ Ukrajiny“ v „úlitbu západním ekologickým harcovníkům“.

„Prvé peníze ´načerno´ přišly počátkem prosince.“ Přes „nikoli neznámou  Agenturu mezinárodního rozvoje Sojených států (United States Agency for International Development, USAID)“. Ta má „svou vlastní základnu i přímo na americkém velvyslanectví v Kyjevě“.

„Hotovost začala proudit k ´zainteresovaným´.“ Jejich „okruh byl přirozeně striktně omezen: Jaceňuk a Turčynov pod patronátem Tymošenkové, jejich kápa. Pak se dostalo i na Avakova.“

Sám fakt, „že ´majdan´ financovalo americké velvyslanectví, v řadách opozice žádné otázky nevyvolával.  Ne všechno ovšem šlo tak hladce, jak zněl původní plán. Málem ho celý pokazil už zásah tajné služby SBU v sídle ´Baťkivščiny´ 9. prosince 2013. Žádné důsledky však nemělo ani 17 miliónů dolarů, které tam její operativci zabavili.“

Euromejdan nakonec dosáhl svého. Oč méně v tom bylo demokracie, tím víc ho dirigovala cizí moc. Klíčové posty té ukrajinské skončily v rukou, inkasujících zálohu – Jaceňuka, Turčynova a Avakova. Tím rychleji musí   “skládat účty z ´utilizace´ jaderného odpadu“.

„Tymošenková rozhodla, že Jaceňuk a Turčynov nebudou v předvečer květnových voleb žádné oficiální dokumenty podepisovat.“ Odpad se zatím „bude ukládat načerno“. Na důkaz „úcty“ – a „naděje v budoucí spolupráci“. Zcela za „zády oficiálních ukrajinských struktur“.

Tady se ovšem „Tymošenková dopustila strategické chyby. Spojila se s Jarošem. Bezproblémový průjezd vlaku, vezoucího ´tajný´ náklad do Černobylu z Polska, měl jistit ´Pravý sektor´“ („za nemalé peníze“ proti „zárukám diskrétnosti“).

„Jaroš svěřil kauzu Muzyčkovi a jeho lidem, majícím pod palcem západ země. Další chyby se tak dopustil i on.“ Muzyčko totiž „nebyl takový hlupák, jakým se zdál. Došlo mu, oč kráčí, jací lidé a peníze  v tom mají prsty. Vjela do něj kuráž, jíž se nestačilo divit ani jeho okolí z ´Pravého sektoru´.“

Začal se ostentativně předvádět. Od „patrol se samopalem“ až po výhružky, že „Avakova oběsí jako psa“. „Saško se cítil na koni. S fakty v rukou, kompromitujícími kyjevské politiky, propadl iluzi, že si může dovolit, cokoli se mu zlíbí.“

„Jaroš se ho pokusil zastavit. Muzyčkovi došlo, že zašel příliš daleko. Ve snaze se pojistit natočil dokonce videozáznam, kde říká, že se ho pokusí zlikvidovat nebo vydat Rusku. Posílil vlastní ochranku. A do příčin vlastních obav zasvětil i některé ze svých nejbližších (za což si zaslouží zvláštní dík).“

„Tymošenková neměla na vybranou. V sázce už bylo příliš moc. Avakov dostal rozkaz obratem.“ Komando mělo Muzyčka „zadržet“. Snímky, zachycující konec razie, obletěly svět. Saško Bilyj tu leží „s rukama v poutech“.  „Dva výstřely do srdce“ si prý přesto vypálil sám (?!?).

„Vlak s jaderným odpadem však už na polsko-ukrajinské hranici stojí. Vydrží mu to minimálně do voleb.“

„Kdo bude jeho příští obětí?“