Paul Craig Roberts: Logikou Washingtonu nepatří Ukrajině zdaleka nejen Krym

Režie kyjevského převratu šlape na hrábě z vlastních „argumentů“

„Proč se Washington staví proti sebeurčení Krymu tolik na zadní,“ táže se nahlas Paul Craig Roberts, náměstek Reaganova ministra financí (a šéf týmu, koncipujícího reaganomiku).

Poněvadž nosným „cílem washingtonského puče v Kyjevě bylo mít tam  loutkový režim, který vytlačí Rusko z jeho námořní základny na Krymu“. Na to však – pokud „Krym už součástí Ukrajiny nebude“ - bude krátká i „vláda, dosazená Washingtonem“.

Právě „sebeurčení“ mělo být přitom klíčovou „zbraní“, s níž kalkuloval „washingtonský plán“. Teď, když mu „nehraje do karet, je rázem Washington proti všema deseti“.

A tak vědomě „podvádí, tvrdí-li, že referendum nebude platit, dokud o rozhodnutí obyvatel Krymu nebude souhlasně hlasovat populace celé Ukrajiny.“ Fixluje už proto, že když „Srbům kradl Kosovo, byli to právě Srbové, kdo o tom z vůle Washingtonu nesměl hlasovat“.

„Farizejský dvojí metr“ však láme i optika, již volí sám právě na ukrajinské téma: „Uplatní-li se totiž argument, že změna statusu Krymu vyžaduje hlasování obyvatelstva té části země, kterou opouští“, ukáže se, že „Krym její součástí nikdy ani nebyl“. A je naopak „stále součástí Ruska“ – právě z pohledu, jímž si „mezinárodní právo vykládá sám Washington“.

Když totiž „Krym převáděl Ukrajině Chruščov“ – což se navíc „černomořské základny Sevastopol netýkalo“ – samotným „Rusům o tom právo hlasovat nedal“.

Totéž platí i o „jiných částech Ruska, které na Ukrajinu převedl Lenin“. „Legitimní součástí Ukrajiny“ nejsou ani „tato rozlehlá území“, o „jejichž transferu na Ukrajinu Rusové neměli možnost hlasovat“.

Téma „ruské anexe Krymu“ tak postrádá sebemenší reálný základ.  Krym je „součástí Ruska stále“ – měřeno „logikou, již aplikuje sám Washington“.

Celá „ukrajinská krize není než inscenací washingtonských intrikánů“. Klíčovým cílem je „vojensky oslabit Rusko“.

Proto tak hektické angažmá jestřábů typu senátora Johna McCaina. Všech neocons, vydávajících „ukrajinskou agresi Washingtonu za agresi, jíž se dopouští Rusko“.

Kravál o „ruské invazi a anexi Krymu“ má překřičet, že „demokraticky zvolenou ukrajinskou vládu svrhly Spojené státy“, v „Kyjevě žádná vláda, která by vzešla z voleb, není“ – a všechny „poskoky, co tam jako vláda jen panáčkují, dosadil do jejich židlí Washington“.

Naproti tomu na Krymu „o tom, že chce z Ukrajiny pryč, rozhodla jeho populace a zvolená vláda“ – a „ne žádné Rusko“.

I kdyby Putin skutečně jednal tak, jak „ignorantsky ho líčí přiblblé prostitutky neokonzervativních válečných hecířů“, „následoval by jen Clintonův příklad v  Srbsku, Bushův v Afghánistánu a Iráku a Obamův v Afghánistánu, Libyi, Sýrii a na Ukrajině“. 

Tohle vše svět samozřejmě dávno ví. Už proto „končí celá argumentace Washingtonu tím, že ´si to smíme dovolit jen my, země výjimečná a nepostradatelná, kdokoli jiný však ani náhodou´“.

Celou tu „prolhanou propagandu Washingtonu a jeho evropských loutek“ však přihrbeně papouškují i „úplně všechna západní média“.

Znovu to „přímo před našima očima“ berou „cestou, jež vedla už k První světové válce“.