Dmitrij Sedov: Absurdní drama, slzavá katarze

Nad Ukrajinu se valí mračna nouze a temných vášní

“Státní převrat v Kyjevě proběhl v nejlepších tradicích absurdního divadla, zamilovaného to rozmaru západních politiků,“ píše dnes ruský analytik Dmitrj Sedov. Ti, kdo ho režírovali, už hodili přes palubu i „poslední z dogmat evropského zdravého rozumu hlásající, že ´cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly´. Už jim nevedou ruku ani dobré úmysly. Teď do postsovětského prostoru sypou jen semena zla.“

„Jeden z hlavních radikálních nacionalistů Dmytro Jaroš, odpovídaje na otázku ´No dobře, Rusů se zbavíte, ale co pak?´, řekl: ´Pak vyrazíme osvobodit naše země. Voroněžskou, Kurskou, Bělgorodskou oblast a Kubáň – to všechno jsou naše ukrajinská území!...´ A velvyslanec USA Jeffrey Pyatt aplauduje ´ukrajinské revoluci´.“

„Dneska je nad slunce jasnější, že USA a Británie nebudou vracet na nohy padlé Rumunsko, podávat ruku Bulharsku, řítícímu se do pekel, ani bránit pohromě Srbska, do jehož rozvalu vložily všechny síly. A vůbec, ubožákům se nepomáhá. Jsou-li ti milci chabrusové demokracie sousedy evropského panstva, ať si je evropské panstvo tahá i za uši z bláta.“

„Tady se americké a evropské plány liší. Brusel by rád, aby se v Kyjevě uchytil kdosi á la Kličko a snažil se celou zemi uchovat jako jeden ledovec, který to vezme západním směrem. Pro Ameriku to, zda celý ledovec vydrží pohromadě, až tak důležité není. Ví totiž, že se na daném azimutu rozlomí garantovaně, a proto ji zajímá hlavně západní část země, odkud se do Kyjeva nahrnuli ideoví dědici Stěpana Bandery.“

Dneska je „pro Ukrajinu otázkou č. 1 solvence. Situace je katastrofálně elementární. Země musí splatit úvěry ve výši 60 miliard euro, státní kasa je však vymetená. Šance, že unikne finanční oprátce, jsou mizivé, i když ze západních věřitelů nakonec pár šupů vyloudí.“

„MMF, ovládaný Amerikou, už podmínky, za nichž by úvěr poskytl (teď právě na něj nemá), avizoval.“ Váže ho na „zmrazení stávajících mezd“, „zvýšení tarifů za energie o 40 %“ – a „reorganizaci bankovního sektoru (tedy vytlačení bank ze zemí Celní unie)“.

„Dá-li se řečnění o spolupráci s MMF s celou Ukrajinou všelijak protahovat, v případě rozpadu země, o němž teď mluví na přeskáčku kdekdo, visí nad úvěry pro její západní část velký otazník. Západní oblasti Ukrajiny jsou krajem, který úvěr MMF jaktěživ nesplatí. A věřitel, půjčující bez šance, že se mu peníze vrátí, po tomto světě nechodí. Západní oblasti proto čeká dlouhá fáze nouze, chaosu a přerozdělování majetků. Washington to bude mít pod dozorem přes oceán, zato Brusel to vystaví novým vlnám nelegálních gastarbeiterů a kriminality, jež se na ně balí.“

V „Evropa to tak nemůže nevznést otázku: k čemu nám vlastně bylo celé to dobývání ´nezávislosti´ pro vnoučky Stěpana Bandery? Vždyť se nám na krk nepověsí jen na rok či dva. A až své neštěstí zkusí znovu hodit na Moskaly, ztratí teď všechen glanc i tohle psychofarmakum. Pak bude třeba nadělat obětní beránky z místních Neukrajinců, což je pro banderovce rutinní manýra.“

„Dobrat se toho, co má Evropská unie za lubem, je komplikovaným rébusem. Šíří-li zdání, že ´trubadúry svobody´ jsou teď ukrajinští nacionalisté, ministři zahraničí Polska a Německa, člověk aby se štípl do tváře. Stačí si poslechnout Oleha Ťahnyboka či onoho Dmytro Jaroše, a nový fašismus, číhající na Ukrajinu, je jako na dlani. Šlo snad Bruselu právě o to?“

„Každý divadelní spektákl, ba i ten v politice, si ovšem žádá happyend. Tak zní sám zákon dramaturgie. Skončí-li ovšem na Ukrajině, jak jí ho režírují  Washington a Brusel, lidem tam kromě útrap nic nepřinese.“

„I kdyby se za kulisami celé inscenace ukázalo, že rolí ťahnyboků a jarošů  není než dorazit Ukrajinu až do kolapsu a napsat jím zvací dopis pro NATO, zavádějící ´režim mezinárodního dozoru´ a vlastní ´mírové kontingenty´,  nezmění se tím zhola nic. Apoteóza absurdity nás nemine. Planeta se změnila a doba, kdy se velká území dala okupovat, je dávno pryč. Byla ta tam, už když si západní Ukrajinu v letech 1920-1939 pokoušeli podrobit polští okupanti a pak toho trpce litovali.“

„Západ teď hodlá Ukrajince, které napálil, vrátit do časů občanské války v Rusku, a lidským neštěstím tak uškodit právě jemu. Zapomíná však na ten ze zákonů dramaturgie dějin, který je ze všech vůbec nejdůležitější. Dějiny nedělají zákulisní intrikáni a  darebáci v žoldu. Dělají je národy. Ti, kdo obsadili Majdan s baseballovými pálkami, lid Ukrajiny nezastupují a  běh jeho dějin nezmění. Především proto je celý plán odsouzen ke krachu naprosto nevyhnutelně.“