Michael Snyder: Odpojí Čína kyslík dolaru?

Parazitnímu rautu začíná zvonit hrana

“Smrt dolaru se blíží” - a bude to “pravděpodobně Čína, kdo stiskne spoušť”. Zatím to “ovšem chápe jen mizivý zlomek Američanů,” píše Michael Snyder na webu The Economic Collapse.

“Momentálně je americký dolar de facto rezervní měnou planety. V amerických dolarech probíhá většina globálního obchodu, za dolary se prodává skoro všechna ropa. V amerických dolarech se tezauruje více než 60 procent devizových rezerv. Podstatně víc amerických dolarů, než v samotných Spojených státech, obíhá mimo jejich území.”

Tohle vše “skýtá Spojeným státům enormní ekonomické výhody”. Velká “většina Američanů však o tom, jak moc jejich životní standard závisí na tom, že je dolar rezervní měnou světa, nemá ponětí”. Teď ovšem “díky tomu, jak lehkomyslně Federální rezervní systém tiskne peníze” - a “jak bezstarostně se zadlužuje federální vláda” - se “nad tímto statusem dolaru vznáší obrovské riziko”.

Exportéři, inkasující dolary, “na nich nesedí zbůhdarma”. “Většinu z nich reinvestují do cenných papírů, vystavených minimálnímu riziku, které lze v případě potřeby rychle konvertovat zpátky do dolarů.” Renomé titulu, který to nabízí, mají hlavně státní pokladniční poukázky USA. To po nich “generuje enormní poptávku”. Masivní sumy, placené Amerikou do zahraničí, se jí “vracejí jako půjčky americkému fiskálu”. Jen proto si může žít na dluh za “enormně nízký úrok”.    

Právě “úrok desetiletých pokladničních poukázek” federální vlády USA je přitom referenčním ukazatelem, “ovlivňujícím tisíce a tisíce jiných úrokových sazeb”. Takže když se “například úrok z desetiletých federálních pokladničních poukázek v minulých měsících zvýšil o procento, vzrostl ve Spojených státech i úrok z hypotéčních úvěrů”.

“Náš celý životní styl ve Spojených státech stojí a padá s tím, že tato hra bude pokračovat. Celý zbytek světa musí užívat naši měnu a zpětně nám ji půjčovat na ultra nízký úrok.” Logikou gigantických dluhů, v něž to vyústilo, se však “zahnala do kouta” sama Amerika: “Výraznější růst úroků si už prostě nemůžeme dovolit.”

Pokud by totiž “průměrný úrok z vládních závazků vyrostl jen na 6 procent (a po různé dřívější doby býval i vyšší), platili bychom víc než tisíc miliard dolarů úroků ročně jen ze státního dluhu”.

Drastický dopad by ovšem nastal na celé ploše:

“Stačí uvážit, k čemu by vyšší úrok vedl na trhu nemovitostí. Před rokem činil u hypotéčních úvěrů, splatných během 30 let, jen 3,31 procenta ročně. Měsíční splátka třicetiletého úvěru ve výši 300.000 dolarů se tak rovnala 1.315,51 dolaru. Vzroste-li ovšem z týchž 300.000 dolarů, splácených 30 let, úrok na 8 procent, měsíční splátka vyskočí na 2.201,20 dolarů.”

Komu se zdá, že “8 procent je mimo mísu”, krutě se mýlí. Takový úrok byl docela “normální ještě v roce 2000”.

“Už se vám začíná zjevovat celá mozaika?”: “My od jiných zemí potřebujeme, aby používaly dolary a nakupovaly za ně naše dluhopisy.” Jen tak si “můžeme půjčovat na nicotný úrok”  - a o to víc “všeho v jiných zemích lacino nakupovat”.

Teď ale “okolní svět důvěru v naši měnu ztrácí”. Díky “nanejvýš bizarnímu chování Federálního rezervního systému i vlády Spojených států”. V čele těch, kdo volají po “deamerikanizaci světa”, stojí Čína.

Se vší vážnosti to registruje i renomovaná televize France 24:

“Spojené státy po desítky let profitovaly z přílivu tisíců miliard dolarů úvěrů, které jim zaručoval greenback coby rezervní měna pro případ defaultu. Když ale světem před měsícem otřásl možný default Spojených států, odvrácený jen dalším zvýšením dluhového stropu, vyzvala oficiální čínská agentura Sinchua k ´deamerikanizaci´ světa. Zároveň vybídla k vytvoření ´nové mezinárodní rezervní měny´, která nahradí dominantní americký dolar.” 

“Proč by měl tomu, co říká Čína, naslouchat okolní svět?” táže se Michael Snyder. “Na Čínu připadá větší díl globálního obchodu, než na kohokoli jiného, včetně Spojených států. Čína vede i žebříček světových dovozců ropy. Víc, než Spojené státy, jí dováží dokonce i ze Saúdské Arábie.”

Čína “má enormní dávku globální ekonomické moci” - a “po zbytku planety chce, aby už tolik neužíval  amerických dolarů a začal víc užívat té její”.

Zaznamenal to i deník Vancouver Sun: 

“Tři roky poté, co Čína povolila trading s jüanem na offshore trhu v Hongkongu, dosáhli banky a investoři toho, co Nomura Holdings Inc. nazvala největší revolucí na devizovém trhu o objemu 5.300 miliard dolarů od vzniku eura v roce 1999.”

Za “prvních devět měsíců letošního roku proběhlo v jüanech 17 procent čínského zahraničního obchodu,” konstatuje Deutsche Bank. Ještě “roku 2009 to bylo méně než jediné procento”.

Dolar je sice “zatím stále králem”, jeho “status se ovšem následkem kvanta mezinárodních měnových dohod propadá”. Zásadním zvratem je hlavně smlouva, již Peking uzavřel s Evropskou centrální bankou. Vytváří podstatně širší prostor pro “vzájemný obchod i investice v eurech a jüanech”. A “stimuluje” tak - řečeno s Kathleen Brooks, ředitelkou vlivné FOREX pro otázky výzkumu - “evropský a čínský obchod, už však ne prostřednictvím amerického dolaru”. Nejde jen o “vyloučení prostředníka”. Anulují se totiž – glosuje to Kathleen Brooks - i ”potenciální rizika, spjatá s americkým dolarem”.

Analogické dohody už “Čína v minulých letech podepsala napříč celou planetou”. K těm s Německem, Ruskem, Brazílií, Austrálií, Japonskem, Chile a Spojenými arabskými emiráty Snyder nabízí i  bohaté faktografické odkazy. Jüan však není sám. Na národní měny přechází ve velkém i obchod mezi Indií a Japonskem, Íránem a Ruskem i řadou dalších zemí.

“Má cokoli z toho ve svých zprávách mainstream? Ani náhodou. Honí se spíš za posledními skandály celebrit.”

Svět sice “dává americkému dolaru vale pomalu”, zato však “vytrvale”. Bod zvratu je však na spadnutí. Ten už hrozí “vyvolat paniku”. Pod tlakem věřitelů, požadujících splátku amerických dluhů, “vyletí úroky astronomicky”. To “celý finanční systém Spojených států uvrhne do chaosu”.

Jen ”interest rate derivatives” - tedy “derivátů” na bázi pohledávek s úrokovým příslušenstvím - je totiž “momentálně za 441.000 miliard dolarů”. Je to “finanční časovaná bomba, jakou svět jaktěživ neviděl”.

Každá ze čtyř amerických bank, “příliš velkých na to, aby mohly zkrachovat” (“too big to fail”) - JPMorgan Chase, Citibank, Bank of America a Goldman Sachs – drží deriváty za víc než 40.000 miliard USD. Z velké části jde právě o “deriváty z titulů, nesoucích úrok”. “Razantní vzestup úroků tyto banky totálně zdevastuje.” Vedle krize, již to vyvolá, “bude rok 2008 jen nedělním piknikem”.

Čína sama - “lídr globálního obchodu” - se dolarové denominaci většiny svých transakcí s okolním světem zatím nebrání. “Zdá se, že jí není proti srsti ani víc než tisíc miliard dolarů v pohledávkách jen za federální vládou USA.”

“Pokud se to jednou rázem změní, následky pro ekonomiku Spojených států budou naprosto katastrofální.” Tvrdě “zabolí úplně každého Američana”. 

Poněvadž “životní úroveň, kterou si dnes všichni dopřáváme, závisí velkou měrou právě na Číně”. To “ona může stisknout spoušť, kdy si zamane” - a “ví, že to tak je”.