Ilja Nikitčuk: Veřejné dotace, harpagonská prasátka

Vytunelovaný stát přikrmuje oligarchy

Edward Snowden má nejhorší za sebou. Justiční lynč to musel odpískat. Sýrii nehrozí bezletová zóna. Bašáru Asádovi – právo útrpné, hecované svatoušky lidských práv. Obama se vzteká. Sabotuje dávno dohodnutý summit. Testuje Putina pavlačovou šlejfírnou. Masochismus omluv se nekoná. Mžourá snad opravdu už světlo? Na konci celého tunelu? Ilja Nikitčuk si to nemyslí:  

“Z expertních odhadů plyne, že kolem 95 % velkých ruských majetků je pod zahraniční jurisdikcí. Rusko je jedinou zemí světa, v níž jsou téměř všechen velký byznys i námořní flotila registrovány off-shore.”

Například “velká část firem, které jsou součástí holdingu Bazovyj element patří Basic Element Ltd., registrované na ostrově Jersey. Samotná Basic Element Ltd. je na sto procent ´dcerou´ firmy F-Finance, registrované na Britských Panenských ostrovech. Jejím majitelem je nikoli neznámý oligarcha Deripaska.”

“Majitelem tří podniků černé metalurgie, které má pod kontrolou Abramovič (akciových společností Západosibiřský metalurgický kombinát, Nižnětagilský metalurgický kombinát a Novokuzněcký metalurgický kombinát) je kyperská společnost Vastercroft Ltd., jíž patří 70,8 % akcií.”

“Usmanovova akciová společnost ChK Metalloinvest patří kyperským off-shorům  Gallagher Holdings Ltd. (43,7 %), Scropaem Holdings (30 %), Coalco Metalist Ltd. (20 %) a SamInvest (6,3 %).” Také “Mordašovova akciová společnost Severstal je majetkem kyperských off-shorů  Astroshine Ltd. (20 %), Loranel Ltd. (20 %) a  Rayglow Ltd. (10,9 %).”

“Potaninovův a Deripaskův kombinát Norilský nikl je registrován na kyperské off-shory Gershvin Investments Corp. Ltd., Bonico Holdings Co. Ltd., Montebella Holdings Ltd., jimž patří 47,5 % akcií...”

“Na Kypru jsou registrovány i Rybolovlevo Uralkalium a Zjuzinova Mečel.” Společnosti vlivné bankovní skupiny Alfa Group pro změnu v “Lucembursku, Nizozemí, na Britských Panenských ostrovech a Gibraltaru”.

“Dezerce ruských oligarchů do off-shorů” není jen cestou, jíž se “vyhýbají daním” a “vyvádějí peníze do ciziny”. Svou roli hraje i snaha “pojistit ´vlastní´ prostředky proti ´nežádoucím´ politickým změnám v Rusku”.

Podle ekonomů, kteří té lumpárně vidí až do střev, “bylo z Ruska za posledních 20 let vyvezeno na dva tisíce miliard dolarů”. “Víc než 200 milionů USD” emigrovalo dokonce i v roce 2008, kdy krize kulminovala. 

Děje se tak i “prostřednictvím dividend”. Zvlášť v “posledních letech se v nich končí stále víc zisků”. Jestliže například v “akciové společnosti Severstal činily v roce 2005 dividendy 6,4 % zisku, už v roce 2007 to bylo 45,7 %”. V Evraz Group – podnikající i u nás – to bylo 81,7, resp. 90 % zisku. V už zmiňovaném Metalloinvestu – 10, resp. 100 %.

Leckde se spěchá i s dividendami z výnosů, akumulovaných už dřív. V Rusal Krasnojarsk si ten luxus dopřáli právě v roce 2008 – na dividendách vyplatili 103 % výnosu za fiskální rok. Jen na “Deripaskových off-shorových přistálo v letech 2005-2008 8,2 miliardy dolarů”.

“Klasické schéma využití off-shorů ke snížení daní vypadá takto: ruská výrobní společnost prodá například ropu, kovy, dřevo atp. firmě, registrované off-shore, za dumpingovou cenu, a teprve ta pak zboží realizuje konečnému kupujícímu za tržní cenu. Většina zisku tak končí na účtech off-shore.”

Využívá se i “pojistných schémat”. Tedy “pojišťoven, založených off-shore”. Ty “pojistí rizika”, o “nichž se vědělo dopředu, že nenastanou”. Skrytým ziskem je tak i “pojistné”.

S “vlastní firmou, založenou off-shore, lze na papíře uzavřít v podstatě jakoukoli smlouvu”. Například si “od ní lze fiktivně půjčit” - a “úroky a splátkami” pak “přihrávat peníze sobě samému”.

Z toho všeho je ”zřejmé, kolik by Rusko získalo, kdyby firmy off-shore zítra zavřely krám. Experti soudí, že by to přineslo obrovský ekonomický efekt. Pokud by oligarchové nemohli vyvádět peníze do zahraničí, museli by je investovat do projektů uvnitř země, věnovat se modernizaci průmyslu, zvyšovat objem domácí produkce, bojovat o odbytové trhy atd.” Státu by tak mohl řešit jak sociální problémy, tak stimulovat rozvoj vědy či agrárního sektoru nebo obranyschopnosti země.

Místo toho však z “off-shorizace Ruska narůstá přímá hrozba jeho národní bezpečnosti a ztráty suverenity”.  Majiteli právnických osob, registrovaných off-shore, jsou sice lidé, kteří si ”prozatím ponechávají i ruskou státní příslušnost”. Mnozí však “mají už dávno i trvalý pobyt v některé ze západních zemí”. Ruského občanství se tak mohou kdykoli vzdát. Pak se však - “na obranu proti ruským úřadům” - za “majitele Rosstali, Rossčugunu, Rossalmazu atd. postaví prezidenti USA, Anglie, Francie, Itálie, Španělska, Izraele...” A třeba i “jejich neohrožení chlapíci v různobarevných baretech”.

“Dochází to těm, kdo nám vládnou? Určitě ano, nejsou přece hluší ani slepí. Nejsou nakonec s oligarchy na jedné lodi? Nasvědčoval by tomu přinejmenším fakt, že vláda koncem roku 2008 schválila seznam 295 strategických podniků, jimž za krize slíbila podporu.” Právě oligarchům “dotovala úroky”, “restrukturalizovala dluhy”, pomáhala “státními zakázkami” i v “oblasti celních tarifů”.

Už docela “zběžný pohled na tento seznam ukazuje, že stát pomáhá ´Kypřanům´”. Poněvadž “značná část oněch 295 strategických podniků Ruska je registrována za jeho hranicemi”.

Do očí tak “bije šokující paradox: dokud se daří, jsou tyto společnosti nezávislé a off-shore, jen co je ale zle – jsou rázem strategické a málem státní”. Právě tyto společnosti přitom “žádnou státní podporu ani nepotřebovaly”. Své “vlastní stabilizační fondy” si totiž – v “rozsahu, který je jejich problémy plně s to  zvládnout” - “vybudovaly už dávno samy”.

Krédem oligarchů “je však prasátka off-shore nerozbíjet”. V “Rusku se přeci může všechno sesypat”. Tím spíš pak musí “zůstat prasátka po ruce celá”.