Valentin Katasonov: Bezpráví i “právo” na export

Velmocenský diktát má posílit i “exteritoriální legislativa”

Že Amerika exportuje bezpráví – od okupace soukromí až po popravy bez soudu (bezpilotníky i na lecjeden jiný způsob) – je notoricky známo. Méně se ví o vývozu artiklu, načančaného jako právo. Pod jeho líčidla nahlíží profesor Valentin Katasonov. V článku Boj s korupcí nebo zavádění Pax Americana? (Borba s korrupcijej ili strojitelstvo Pax Americana?) píše:

“USA v poslední době přijaly značné množství zákonů, majících exteritoriální charakter. Zakotvují odpovědnost fyzických a právnických osob za ty či ony nezákonné skutky.”  Týkají se “jak osob, žijících v USA, tak nerezidentů – společností, bank i občanů jiných zemí”.

Unikátní svévole není rozhodně bezbranná. Těží mj. z následujícího:

• Zahraniční fyzické a právnické osoby mají v amerických bankách depozita o hodnotě tisíců milliard dolarů. Jak tvrdí například Zbigbiew Brzezinski, jen občané Ruska tu deponují zhruba 500 miliard dolarů”;
• “Lví podíl všech mezinárodních zúčtování se realizuje v americké měně, transakce probíhají přes korespondenční účty, otevřené bankami různých zemí v amerických bankách”;
• “Mnohé zahraniční společnosti a banky jsou registrovány na newyorské burze cenných papírů (NYSE), jejich akcie, obligace i americké dluhopisy se obchodují na americkém trhu cenných papírů.” Už v předvečer dnešní ekonomické krize šlo o “447 zahraničních společností ze 47 zemí a celkové tržní kapitalizaci 7.500 miliard dolarů”;
• Mnohé zahraniční společnosti a banky vlastní podíly v amerických akciových společnostech, otevírají v zemí svá zastoupení, filiálky a dceřiné struktury. Zahraniční byznys v americké ekonomice disponuje docela impozantními aktivy. Například v americkém bankovním sektoru přísluší 20 % aktiv zahraničním bankám.”

Tím větší prostor “mají americké úřady při ukládaní sankcí neamerickým delikventům, blokaci jejich mezinárodních dolarových plateb, konfiskaci různých aktiv, ´zmrazení´ prostředků na bankovních účtech apod.” Nemluvě o dalších pákách, které nabízí privilegovaná pozice USA v Mezinárodním měnovém fondu, Světové bance a dalších nadnárodních institucích. “Exteritoriální zákony tak Spojeným státům fakticky umožňují vměšovat se do vnitřního života jiných států a podrobovat je vlastní moci.”

Nejde jen o “sankce” vůči  zemím typu Íránu, Kuby či KLDR. Dnes je USA “uplatňují celkem vůči 14 zemím”. “Legislativu” daného typu už – vedle federálních institucí – vydává a uplatňuje i řada jednotlivých států USA.

Jedním z klíčových nástrojů je norma, přijatá už v roce 1977 – Zákon o korupčních praktikách v zahraničí (Foreign Corruption Practices Act – FCPA). Byl přijat v úplně jiném kontextu – po skandálu americké firmy Lockheed kolem úplatků, jimiž se tehdy propracovala k lukrativním zakázkám v Japonsku. Jiné země v té době - a vesměs i řadu let poté – úplatky sankcionovaly jen na svém vlastním území. I tehdejší SRN je - docházelo-li k nim v zahraničí - fakticky legalizovala jako “transakční náklady”, plně uznatelné i daňově. Normy, analogické americkému FCPA, byly na půdě OECD – a pak i OSN –  schváleny až roku 1999, resp. 2003.

O tom, že korupce je stále vážnějším problémem, pochybuje málokdo. I podle velice zdrženlivých odhadů OECD činí “světové roční úplatky” přinejmenším kolem 100 miliard dolarů. Minimálně kolem “30 % této sumy slouží prosazování komerčních projektů v zahraničí”.

V praxi amerických úřadů rostou už zhruba pátým rokem dva symptomatické trendy: počet kauz, žalovaných na základě FCPA – a hlavně podíl stíhaných “nerezidentů USA”. Dnes už “výrazně převyšuje počet amerických subjektů”, vedených k odpovědnosti za korupční praktiky.

Už roku 2009 sice korupci v Nigérii odskákaly dvě americké firmy – pokutou ve výši 579 milionů dolarů. Německý koncern Siemens však byl – za úplatky o celkové sumě 1,3 miliardy dolarů, vyplacené v řadě zemí v letech 1999-2006 – pokutován částkou 800 milionů dolarů. Automobilka Daimler to v Americe schytala – za úplatky ve 22 zemích a celkové výši minimálně 51 milionů dolarů – pokutou 185 milionů dolarů. Obě německé firmy musely navíc zpřístupnit účetnictví americké justici. Její personál jim pak nadiktoval i úplně jiné vnitropodnikové normy. 

Daimler se krátce nato stáhl i z americké burzy. Následoval ho Deutsche Telekom a mnohé další evropské koncerny. Řada z nich se zároveň “snaží zbavit akcionářů americké provenience”. I každá “neamerická” společnost, vlastní-li víc než 10 procent jejích akcií americké subjekty, totiž “spadá pod jurisdikci FCPA”. A to i v případě, že na americkém území vůbec nepodniká.

Právní zázemí mnoha evropských korporací už dokonce pilují “doktrínu minimálního kontaktu”. Tedy vazby na Spojené státy omezené natolik, aby to vyloučilo jurisdikci FCPA, ale i např. FATCA (Foreign Accounts Tax Compliance Act, tedy zákona o souladu činnosti a účetní evidence v zahraničí s daňovou legislativou Spojených států, fakticky ovšem o tom, jaký díl daní zaplatí daný subjekt v USA, a nikoli v zahraničí).

Specifickou roli hraje i Zákon o reformě Wall Street a ochraně spotřebitelů (Wall Street Reform and Consumer Protection Act), předložený kongresmany Dobbsem a Frankem. Zavádí totiž i lákavé odměny pro ty, kdo upozorní na porušení norem, sankcionujících korupci, daňové úniky i jiné prohřešky. Inkasují  totiž 10 – 30 procent uloženého trestu. “Whistleblowers” tohoto typu jsou logicky mnohem kurážnější vůči zahraničním, než americkým hříšníkům.

Víc než od “dobrovolných informátorů” se však čeká od amerických zvláštních služeb. A to jak od “rozvědky Ministerstva financí USA” či nedávno zřízené divize FBI, mající odhalovat právě prohřešky vůči FCPA i jinou hospodářskou kriminalitu, tak od CIA, NSA a dalších “služeb” širokospektrálního záběru.

Indiskrece Edwarda Snowdena vrhly nové světlo i tímto směrem. Sloužit tak brutální průnik do soukromí někomu, kdo má čisté ruce – a rád by jim dal zelenou i jinde - byl by to možná vítaný spojenec. Nic podobného však nehrozí. Čím výš kdo figuruje v nomenklatuře Velkého Bratra – o vázacích aktech ani  nemluvě – tím obludnější skandály mu procházejí. Proti korupci, jíž prorezla sama Amerika, je český snědený krám stále jen groteskním folklórem. Mlčí o tom jen zkorumpovaná hagiografie, jíž Ameriku laskají satrapie.

Spojené státy se právu jiných zemí nepodrobují z principu. Své občany před ním chrání, i když se dopustí hrdelních zločinů. “Boj proti korupci” hulákal i z billboardů, jimiž si kupovala duše diluviální pravice. Na našem území drží všechny rekordy korupce.

“Protikorupční” make-up “práva”, jímž Amerika trestá okolní svět, je mocninou téhož. Sleduje stejný cíl, jako bezpráví na export: “Co možná efektivní ekonomickou a politickou kontrolu nad Evropou a světem,” řečeno s Katasonovem.