Titbits From Abroad
RSS RSS napište nám

The Guardian: Velké ucho Jejího Veličenstva

GCHQ taps fibre-optic cables for secret access to world's communications
Tajný dokument popisující ambice GCHQ na "ovládnutí Internetu"

Kdo všechno strká rypák i do našeho soukromí?

Edward Snowden už míří do azylu před represí za “špionáž” (?!?). Fakta o monstrózní konfiskaci soukromí svěřil i britskému listu The Guardian. Ten předivo skandálu rozplétá i v tajných službách Jejího Veličenstva. V článku, podepsaném hned pěti autory – Ewenem MacAskillem, Julianem Borgerem, Nickem Hopkinsem, Nickem Davisem a Jamesem Ballem – mj. píše:

“Britská špionážní agentura GCHQ získala tajně přístup ke kabelové síti, přenášející telefonní hovory a internetová komunikace, a začala zpracovávat masivní toky citlivých osobních informací, které sdílí se svým americkým partnerem, Agenturou národní bezpečnost (NSA)”. Cílem je “zachytit co možná široký okruh všeho, co běží online i telefonicky. To vše se děje bez jakéhokoli veřejného oprávnění či diskuse.”

GCHQ je součástí “Pěti očí”, bratrstva voyerů do nic netušících soukromí ze Spojených států, Velké Británie, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu. Jen britský člen této aliance, která své úlovky sdílí navzájem, zpracovává den co den na 600 milionů “telefonních událostí” (“telephone events”). “Napíchnul se” na 200 velkokapacitních optických kabelů. Každý z nich přenáší masu dat, rovnající se “obsahu všech knih z British Library, poslanou 192krát za 24 hodin”. Tak široký akční rádius umožňuje “operace  pod kódovým označením Tempora, běžící už 18 měsíců”.

Kápo všech Velkých Bratrů – americká Agentura národní bezpečnosti (NSA) – zaměstnává na 850.000 lidí. Kolik jich platí GCHQ, je zatím zřejmě státním tajemstvím. Angažuje však i řadu privátních komerčních firem - “partnerů odposlechu” (“intercept partners”). Jsou součástí “týmů senzitivního vztahu” (“sensitive relationship teams”), vázaných striktní mlčenlivostí – pod výstrahou, že její porušení by mělo “vysoce radioaktivní dopady” (“high-level political fallout”).

Má-li tak gigantická masa “vstupů” být i efektivně využitelná, vyžaduje to propracovaný, vysoce automatizovaný systém selekce. Podobně jako jiné “Velké uši”, třídí je i GCHQ na “metadata” (“kdo s kým, kdy a odkud”) - a podstatně užší materiál, podrobovaný hlubšímu vyhodnocení. Vstupní příval  filtrují “sofistikované počítačové programy, zvané MVR” (“massive volume reduction”, “redukce masivního objemu”). Klíčovým nástrojem selekce jsou “spouště” (“triggers”) - slovní obraty, jména apod., považované za průvodní znak témat, po nichž se pase přednostně.

GCHQ se honosí dvěma komparativními přednostmi. Je prý s to selektovat ještě víc “metadat”, než sama americká NSA. Právník GCHQ se měl NSA pochlubit i v jiném směru: ”My máme ještě lehčí režim dohledu, než ve Spojených státech”. Kdykoli vyvstal otazník, zda GCHQ postupuje v souladu se zákonem, “bylo vždy rozhodnuto v náš prospěch”.

Komu a proč se smí šťárat v soukromí, smí v Británii rozhodnout jen jeden ze dvou ministrů – vnitra a zahraničí. Jak to ti džentlmeni stihnou - u 600 milionů “telefonních událostí” denně - je docela groteskním rébusem.

The Guardian vděčí Edwardu Snowdenovi i za svou britskou stopu. “Není to jen problém Spojených států,” řekl jeho reportérům, když jim svou explozivní dokumentaci předával. “Spojené království má do této rvačky velkého psa. Je ještě horší, než ten americký.”

Tak “Velké ucho” by hypoteticky mohlo přidusit galerku zločinu a teroristických struktur. V ojedinělých případech se tak možná děje. Generálně však zločin i teror rostou křivkou, vedle níž se všechny ekonomické indikátory krčí jako zmoklé slepice.

Tím víc se elektronická špionáž přehrabuje i v milionech intimních zákoutí, která si jaktěživ nezapomněla  koupit ani lístek do metra. Je to rezervoár, akumulovaný pro netušené vyděračství. Za krize, zvedající adrenalin i milionům flegmatických duší, má trumfovat všechny nesplacené hypotéky - i pendreky, slzný plyn a vodní děla.

Otčenáš, předříkavaný kutnou, stojí na neposkvrněném početí. Říkanka liberální přetvářky - na nedotknutelnosti soukromí. Kdy praskne, jak je to se soukromím – v bankrotujícím skanzenu postkomunismu? Strkají do něj rypák - jen atlantičtí spojenci? Kolik se - za slídění v soukromí - utrácí i z našich daní?