Michel Chossudovsky: Brazílie povstala proti úlitbám MMF

Dělnickou stranu trestá politika kosmetických změn

„Miliony lidí napříč Brazílií se zapojily do největšího protestního hnutí v dějinách země.“ Hořkou „ironií osudu“ je to „sociální povstání proti ekonomické politice vlády Dělnické strany prezidentky Dilmy Roussefové, která se prohlásila za ´socialistickou ´ alternativu neoliberalismu,“ píše kanadský profesor Michel Chossudovsky.

Brazílie však - „pod ´pokrokovou´ a ´lidovou´ zástavou Partido dos Trabalhadores (PT)“ – aplikovala „´silnou hospodářskou terapii´  Mezinárodního měnového fondu“. Včetně „úsporných opatření a privatizace sociálních programů“. To vše navíc „konzultovala s brazilskými mocnými ekonomickými elitami, těsně propojenými se Světovou bankou a Wall Street.“ Sama „vláda PT se sice prezentuje jako ´alternativa´ neoliberalismu, odhodlaná vymýtit chudobu a přerozdělit bohatství“. Její „měnová a fiskální politika je však v rukou věřitelů z Wall Street“. 

Symptomaticky to – připomíná Chossudovsky – hodnotil sám MMF. Vlády Dilmy Roussefové i jejího předchůdce Ignacia Luly da Silvy velebil za „pozoruhodnou sociální transformaci Brazílie, opřenou o makroekonomickou stabilitu a rostoucí životní úroveň“. Reálné sociální poměry v zemi vypadaly jinak.  „´Statistika´ chudoby Světové banky je značně zmanipulovaná.“ Podle jejích údajů totiž chudobou trpí jen 11 procent populace – a extrémní chudobou jen 2,2 procenta. 

Životní úroveň většiny Brazilců se však „propadá už od nástupu Dělnické strany k moci v roce 2003. Miliony lidí byly marginalizovány a pauperizovány“ (včetně „markantní části městské střední třídy“). Dělnická strana sice úzkostlivě dbá o svou „image ´pokrokové´ síly, oponující ´korporátní globalizaci´“ . Její  „makroekonomická agenda“ je však rukojmím „washingtonského konsenzu“. Od špiček Dělnické strany to vyžadovalo „permanentní manipulaci členské základny“.  

„Investice do infrastruktury, realizované v souvislosti se MS ve fotbale v roce 2014 a OH v roce 2016 nesou mnohamiliardové zisky, lemované korporátní korupcí. Přispěly k markantnímu růstu brazilského vnějšího dluhu.“ Ten ovšem „obratem posílil moc věřitelů z Wall Street nad hospodářskou politikou země“.

Právě tady – zdůrazňuje kanadský profesor - zrál dnešní masový protest. Vychází hlavně z „lidí, kteří Partido dos Trabalhadores volili. Podpora PT na úrovni základního článku se rozpadá. Zázemí Dělnické strany se obrací proti vládě.“

Hlasy, které Lulu roku 2003 vynesly na prezidentský post, volily „proti globalizaci a neoliberálnímu modelu, ústícím v masovou chudobu a nezaměstnanost napříč Latinskou Amerikou“. Lula byl nadějí „obratu od politiky svého předchůdce Fernanda Henrique Cardosa“. Aplaus, znějící ze všech pokrokových hnutí, bral příliš na lehkou váhu, jak Lulu hodnotily síly, jimž sliboval hodit rukavici. I tehdejší šéf MMF Horst Köhler se netajil, že je „Lulovou vládou nadšen“ a „hluboce mu imponuje“. Když „Mezinárodní měnový fond naslouchá ekonomickému týmu prezidenta Luly“ – rozplýval se Köhler – zjišťuje, že „je to naše filozofie“.     

Chossudovsky není z generálů po bitvě. Ke komentáři připojuje stať, jíž před tím, co se teď Dělnické straně mstí, varoval už v roce 2003. Tím větší právo má napsat dnes: „Sociální protest, otřásající Brazílií, je důsledkem 10 let ekonomické represe ´svobodného trhu´ pod pláštíkem ´pokrokové agendy´“.

Z půdy, hořící pod nohama Dělnické straně, sálá i akutní lekce: „Smysluplná změna nevzejde z debat o ´alternativách k neoliberalismu´, které se na povrchu zdají ´pokrokové´, mlčky však akceptují legitimní právo ´globalizátorů´ řídit a plundrovat rozvojový svět.“

Platí to jen o bývalých koloniích?