Dmitrij Minin: Rizika kšeftu s ďáblem

Před invazí varují i bývalí generální tajemníci NATO

„Bílý dům se tedy přeci jen rozhodl dodávat zbraně syrským vzbouřencům,“ píše ruský analytik Dmitrij Minin. „Ještě dřív to oznámily Londýn a Paříž. A ačkoli je všem jasné, že v pozadí je obava, aby po triumfech Damašku nezůstaly na straně poražených v konfliktu, který samy inscenovaly, vedoucí západní metropole znovu vydávají za důvod verzi, že použil chemické zbraně.“

Kachnu vypustil zástupce Obamova poradce pro otázky státní bezpečnosti Ben Rhodes. Příznačná byla už „forma podání“. Rhodes tentokrát novinářům nabídl jen “telefonický brífink“ (a „nemusel jim tak hledět do očí“). Je mu „jen něco málo přes třicet“ – a „ještě ho asi nenaučili se nečervenat“. Legenda vaří z vody: „Jediný plně prokázaný případ použití sarinu byl zjištěn na straně opozice, když turecká policie zadržela na vlastních hranicích skupinu džihádistů se 2 kilogramy toxické látky.“

Moskva není zdaleka sama, kdo Rhodesovo prohlášení vnímá jako neseriózní trik. Krajně zdrženlivě se vyjádřil i generální tajemník OSN Pan Ki-mun: “Věrohodnost jakýchkoli informací o předpokládaném použití chemických zbraní nelze ověřit bez přesvědčivých důkazů.“ Doba, kdy podobné hlášky z Washingtonu snaživě papouškoval celý svět, je nenávratně pryč. Tu poslední vnímá skepticky i značná část evropských médií.

Robert Fisk se v The Independent vysmívá i červené knihovně, podle níž Washington nedodá zbraně „špatným povstalcům“ (typu vyvrhelů z Fronty al-Nusrá´, kteří se „ukájejí lidožroutstvím, pálí hlavy zabitých a vraždí výrostky“) - ale jen těm „dobrým ze ´Syrské svobodné armády´“. „Kdo v taková prohlášení věří“ - píše Fisk - „je prostě negramotný a o válce a barbarství neví zhola nic“. FSA totiž „přeprodává západní zbraně al-Káidě a jiným extremistickým organizacím“. A v „případě nezbytnosti“ si „mocná Fronta al-Nusrá zbraně bere, aniž by zaplatila“. Na černou listině terorismu ji přitom – už od 31. května – řadí i rezoluce Rady bezpečnosti OSN.

Washington – a prstenec jeho satelitů - v Sýrii „kšeftují s ďáblem“. Motiv je trapně přízemní: „Když jim došlo, že nejsou k triumfu nad terorismem o nic blíž ani po zabití lídrů typu Usámy bin Ládina, někteří politikové se rozhodli si proces ´osedlat´ a namířit proti těm, ´koho není škoda´. To se dělo už za války na Balkáně a na severním Kavkaze. Že se pak střílí i po jejich vlastních lidech, zajímá ´nahoře´ jen málokoho. Zvyk uvažovat jen v dimenzích do příštích voleb má americká administrativa v genech.“

Obzvlášť „ďábelskou ironií“ – píše The Independent – je, že se „důvěrnými spojenci Obamovy administrativy stali dokonce ti samí sunnitští wahhábisté, kteří 11. září 2001 rozmetali ´Dvojčata´“. To už je – míní britský liberální deník - přímo „kapitulace před džihádisty“.

Barvitá svědectví hromadí i média, dirigovaná erárem. Minin nabízí reportáž Hlasu Ameriky ze 13. června, nazvanou Na severu Sýrie začnou co chvíli boje o Aleppo (včetně ikonky, navigující k jejímu plnému znění). Ani její autor v místech,  kde se atak na Aleppo připravoval, ne a ne „najít jediného stoupence demokracie“. „Samí džihádisté“, mezi nimiž si klestil cestu, „hledí na Američany podmračeně“ (i když je „přímo neuráží“). Jsou to „přece spojenci“ (ač „očividně jen načas“).

Islamisté v „tomto lázeňském městě“ - lapal po dechu štáb Hlasu Ameriky - „okupovali paláce, patřící podnikatelské elitě Aleppa. Docela fest je poničili průchody přes díry ve zdech“. Na západ od města „stojí mezinárodní síly džihádistů z Asie, Ruska i Afriky jižně od Sahary“. Podle „očitých svědků si krátí čas tím, že v sousedním parku Magic World trhají hlavy sochám“. Mají je „totiž za ´idoly´“ (v islámsky „obrazoboreckém“ smyslu). „Tahle ´opozice´ se americké pomoci samozřejmě nezříká. Jen co se ale naskytne příležitost, urazí s gustem hlavu i Soše svobody“.

Vše, co Washington podniká vůči Sýrii – pokračuje už Minin - fascinuje i „pošlapáním demokratických norem“. Za „´liberála´ Obamy se už stalo pravidlem“. Podle posledních průzkumů veřejného mínění, provedených Gallupovým centrem, je proti intervenci v Sýrii plných 68 procent Američanů - a pro jen 24 procenta. „´Liberální demokrat´ Clinton však přesto Obamu kritizuje za nerozhodnost“. Neb „lídr musí hledět vpřed, a ne na průzkumy veřejného mínění“.

Planým žvástem jsou i tirády o „ochraně obyvatelstva před tyranií“. Patrick Cockburn - špička britské žurnalistiky o Středním východě – to ilustruje přímo z Aleppa. Lokální kápo FSA se mu tady bezelstně svěřilo, že - díky „nedostatečnému revolučnímu uvědomění“ - „podporuje 70 procent místního obyvatelstva Asáda“.

Nápad, jak se fanatiků zbavit tím, že se jim pomůže na syrskou frontu, uhranul i úřady Jejího Veličenstva. The Independent si to ověřil přímo ze „zdrojů ve zpravodajských službách“. Zvedá se z toho kufr. Má to však háček: až zbraně v Sýrii utichnou, fanatiků se „vrátí ještě víc a s lepší výzbrojí“ i do Británie. To ovšem papaláše, kteří jsou u moci právě teď, „už tolik netankuje“.  

Z tak přitroublého Carpe diem! naskakuje husí kůže i Javieru Solanovi a Jaap de Hoof Schefferovi, dvěma bývalým generálním tajemníkům NATO. Zvlášť pikantní je to v případě Solany, řídícího humanitární bombardování Jugoslávie. Teď dva šéfové paktu, užívající si opulentní penze, podepsali společnou stať. Krom jiného tu píší:

„Představa, že je Západ s to podpořit umírněné síly a pak je na dálku řídit, je v nejlepším případ optimistická. Eskalace plodí eskalaci a postupná změna cílů operace v případě, že Západ zvolí vojenskou variantu, se dá předpovědět předem.“ Jak „syrská opozice“, tak její „regionální spojenci“ totiž „západní pomoc pochopí jako signál, že jejich strategie, uplatňovaná už dávno a vtahující Západ do snahy dosáhnout úplného vítězství, funguje.“  A nutně tak „budou tím méně inklinovat k účasti na politickém procesu či k tomu, aby se zřekli maximalismu“.

Appeasement je politikou vykuka, raněného mdlým rozumem. Verbež, již před sebou strká, se mu pokaždé vymstí i s úroky. Má-li z nich vítr už i Solana, možná to polije živou vodou aspoň pud sebezáchovy. Syrská kolébka civilizace by si to rozhodně zasloužila.