Roberto Roveda, Alessandra Favazzo: Plíživá refeudalizace

Volný kapitál bere útokem zemědělskou půdu

„Křečkováním půdy“ („acaparramento della terra“) - píší Roberto Roveda a Alessandra Favazzo – se rozumí „přivlastnění práva na užívání obdělávané půdy“ privátním kapitálem, především zahraničním. Trpí jím hlavně „místní populace, přicházející o svůj hlavní existenční zdroj“.

Z údajů, publikovaných loni portálem Land Matrix, který daný jev monitoruje globálně, bylo od roku 2000 uzavřeno 1.217 „velkokapacitních“ smluv na celkem 83 milionů hektarů zemědělské půdy – 2 procenta její celosvětové plochy. Z velké části se nachází v africkým zemích jako Súdán, Tanzánie, Etiopie či Demokratická republika Kongo. V těsném závěsu za nimi figuruje řada států Asie a Latinské Ameriky.

Zatímco ve druhé polovině minulého století, připomínají italští autoři, byly ceny zemědělské půdy relativně nízké, zejména od let 2007-2008 vstoupilo do hry několik nových, vzájemně spjatých faktorů – špatná úroda, zhoršení klimatických podmínek, a v řadě zemí proto i přímý deficit potravin. Růst jejich cen katalyzuje i demografická křivka. Obavy to vyvolalo i v naftokraciích Perského zálivu, Saúdské Arábii, Jižní Koreji či Japonsku. Nejen kapitál této provenience začal hekticky skupovat vlastnická či nájemní práva hlavně k „půdě nejchudších zemí“.

Dalším faktorem je „byznys biopaliv“ - a výraznou měrou i krize finančních trhů, masivně znehodnocující fiktivní kapitál („fiat money“). Volné zdroje se tak vracejí  masivně i do hmotných aktiv, jichž existuje jen limitované kvantum a jsou přitom neuralgickou položkou.

Daný trend, upozorňují autoři, se může jen sotva zastavit či třeba jen výrazněji zpomalit. Tím spíš, že mu dosud nestojí v cestě v podstatě žádné efektivnější bariéry. Jedinou institucí, která se je aspoň snaží budovat, je Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO). Její Komise pro otázky potravinové bezpečnosti přijala loni  květnu Směrnici pro zemědělský fond a přístup k rybným a lesním zdrojům. Ta vymezuje i pravidla, jimiž by se státy měly řídit s cílem garantovat rovnoprávný přístup k zemědělské půdě. Jde o „první legislativní krok proti nové formě kolonialismu“. Z velké části je však žel nevymahatelný.

Recyklát koloniálních praktik se přitom zdaleka neomezuje na bývalé kolonie. Stále víc o sobě dává znát i v Evropě. Na poplach bije kupř. studie Koncentrace půdy, přivlastňování půdy a boj lidu Evropy, zpracovaná Evropským koordinačním centrem na obranu farmářů a organizací („Ruce pryč od půdy“). Poukazuje na to, že do rukou pouhých 3 procent majitelů se už soustředilo plných 50 procent rozlohy evropské zemědělské půdy.  Situace je tak srovnatelná s poměry v Brazílii, Kolumbii, na Filipínách a jiných zemích, kde jsou agrární poměry dědicem koloniálních latifundií.

Zpočátku byly terčem hlavně Maďarsko, Rumunsko, Srbsko či Ukrajina. Teď se nadnárodní koncerny a privátní investiční fondy stále víc zaměřují i na západní Evropu. Zmocňují se velkých rozloh půdy hlavně v zemích, řazených pod nelichotivou zkratku PIGS (Portugalsko, Irsko,  Itálie, Španělsko). Zvlášť agresivní jsou v Katalánsku a Andalusii. Ušetřeny však nezůstávají ani Německo, Francie a Rakousko. I tady se půda stává hříčkou „finančních a ekonomických spekulací kolosů agrobyznysu, hedgeových fondů, expandujících čínských podniků a ruských oligarchů“.

Evropská unie - místo aby mu čelila v duchu svých svatých přikázání – to „křečkování“ ještě dotuje. I v Evropě tak ožívá odpor, jaký na agrárním venkově nepamatuje už po desítky let. Například v sardinské provincii Oristano se lidé, kteří na půdě sami pracují, dokázali vzepřít  plánu zastavět stovky hektarů největším skleníkovým hospodářstvím Evropy, vyhřívaným solárními panely. Skupina mladých nadšenců se spojila do „zemědělské komunity“ dokonce v intravilánu Vídně.

I „starým kontinentem“ se tak - sumarizují  Roveda a Favazzo – šíří rezistence, analogická dění v Africe a jihovýchodní Asii, kde křečkování půdy graduje už minimálně od počátku tisíciletí.                      

Kapitál – popsal brilantně už autor Kapitálu – pochází z ohrazování půdy, jež předtím živila milióny rolníků. Kapitál, monopolizující téměř všechny existenční zdroje, dopřává perverzní stařeckou reprízu i svým batolecím krůčkům. Sociologie zná trefný pojem - refeudalizace.