Brandon Bryant: Ztratil jsem respekt k lidskému životu

Obsluha bezpilotních “drones” se cítí jako sociopat

Ten komfort jim vydržel jen krátce. Zprvu mu ale nehrozilo skoro nic. Řeč je o kobercových náletech, masakrujících Indočínu. Ovládnout zbraně, schopné je ztrestat, netrvá pár dní. Než toho Vietnam dosáhl, sypal se na něj napalm beztrestně. Výška, z níž padal, plnila i jiné zadání. Posádkám, které ho sypaly, tajila obraz obětí. Z kokpitu B 52 nebylo vidět – ani na hořící děti.   

Drones - bezpilotníky, řízené na dálku – to umí jen napůl. Vlastní ztráty vylučují  plně.  Alibi neviditelných obětí však ruší. Optikou, řídící drones, jsou jako na dlani. Tím hůř se gruntují svědomí, která tu optiku řídí. 

Prchá před ním i Brandon Bryant, operátor drones v. v. Promluvil o tom i na kamery NBC. Osobní účet, s nímž šel do civilu, zněl lakonicky -  1.626. Přesně tolik prý – řekly  mu khaki mozky – zlikvidoval živých cílů. Brandonů Bryantů jsou tucty. Drones zabíjejí i v zemích, jež k Americe váže spojenecká věrnost.

Jsme na tom hůř, než každý dělostřelec, říká obsluha drones v.v. Za naší optikou je vidět terčům do očí - před i po. Tak jako muži, jemuž Bryantův úder utrhl nohu. V tom šoku po ní napřed zoufale šátrá. Do agónie se propadá teprve pak. Obsluha drones to sleduje live. “Jen co se zvedne kouř z exploze.”

“Jak si po tom všem připadáte?” ptá se Bryanta moderátor. “Jako atentántík?” “Spíš jako sociopat,” říká veterán 1.626 skalpů, posbíraných bez kapky rizika. “Ztratil jsem respekt k lidskému životu.”

Není to ztráta kolaterální. Války, pasované na humanitární, je nosí v genech.