Colin Todhunter : Až na dřeň „globalizace“ očima přírodovědce

Nejhorší zločince čeká úplně jiný tribunál

„Mnozí z nás máme úplně jinou vizi, než tyranii těch, kdo ovládají svět. Jsme však zesměšňováni, odstrkováni a vláčeni soudy (Manning), po dlouhé měsíce zbaveni práva pohybu z maličkého londýnského velvyslanectví (Assange), líčeni jako fantastové či podvratné živly a ponoukáni ´vrátit se zpátky na zem´,“ píše Colin Todhunter. On sám je přitom mužem exaktní vědy. Publikuje i v Disability and Society, Social Research Update, Clinical Medicine and Health Research či Qualitative European Drug Research Journal. Román V patách duhy v Chennai (Chasing Rainbows in Chennai) inspirovala léta, strávená v Indii. Roku 2003 tam patřil do triumvirátu bestsellerů.

Poslední článek volí magmatičtější téma: „Dnešní skrznaskrz zkorumpovaný systém tlačí lidstvo k propasti, ve které upadne v zapomnění. Až se tak stane (a nezůstanou-li naživu jen švábi), vypadne z nás: ´My vám to říkali´. Nemá-li vyhasnout všechna naděje, že přijdou lepší časy, chce se to ´realismu´ ubránit a jít za tím, v co věříme.“

Jsou lidé, jimž lahodí „víra, že svět zdědí ti poddajní (či slušní)“. Mnohem spíš to však „potká šváby, pokud se lidstvo zahubí jadernou válkou (či radiací ochuzeného uranu)“. Právě „švábi mají totiž mnohem větší radiační odolnost než obratlovci“ (o „smrtelné dávce šest- až patnáctkrát vyšší než lidé“).

„Švábi se považují za škodlivý hmyz. Živí se lidskou stravou a šíří odporný puch.“ Jsou s to „přenášet mikroby, potenciálně nebezpečné lidem“. Nejednu „alergickou reakci“ (například „astma“). Otázka, k níž to provokuje, není o nic aromatičtější: „Je až tak velký rozdíl mezi šváby a lidmi, řídícími dnešní svět?“ Nebo je obojí „škodlivý hmyz“, „parazitující na lidech“ - a „způsobující nemoci a útrapy“? U švábů přitom „nejde o zlovolný úmysl“. I jejich následky jsou „nepoměrně menší“.

Tím větší kalamitou je „zkorumpovaný systém ´globalizace´“. „Imperialismus, řízený Spojenými státy“, z nějž „profitují státně-korporátní zájmy, schopné ve svůj prospěch manipulovat mezinárodním systémem obchodu a financí“. Činí tak s „oporou v militarismu a sekulární teologii, vyhastrošené za neoliberální ekonomickou teorii“. Razí  cestu „kolosálním ziskům a ekologické degradaci, lehkoživkovským prachům a levné práci, privátnímu výnosu a veřejné pohromě“.

„Potravinářský průmysl i farmacie/zdravotnictví pracují v rukavičkách na tom, abychom onemocněli a museli se léčit“; „ropní magnáti a agrobyznys“ ruinují „udržitelné životní prostředí“; „militarismus Spojených států“ plní („od Sýrie po Pákistán“), „zadání mocných korporací pod lživou hlavičkou ´humanitárních válek´ či ´válek proti teroru´“  - a „honba za ziskem z nukleární energie a těžby nerostného bohatství plundruje  demokracii, okrádá lidi o jejich půdu a generuje ekologické hrozby“. V „zemích typu Indie jsou ti nejchudší považováni za ´nadbytečné´“. A jako takoví dokonce „biti, terorizováni a vyháněni, protože překážejí korporátnímu ´pokroku´ - zisku a hamižnosti“.

„Celé národy jsou vystaveny lži a klamu v zájmu bohatých korporací, které se na oltář svého zisku zmocnily státu a médií. Demokracie podléhá korupci, místní ekonomiky zkáze, z dluhů a závislosti se plete knuta nadvlády, věda je po celém světě nucena sloužit zbrojnímu průmyslu i šejdířským aktivitám korporací a konflikt o nenahraditelné zdroje nebere konce.“

„Nynější systém je ekologicky destruktivní a odkázaný na permanentní válku a konflikty. Generuje sociální propasti a neudržitelnost.“ Řídí se scénáři „zkorumpovaných nadnárodních korporací“, „transponovaných do politiky MMF, WTO, Světové banky a národních vlád“.

Takové „projekty jako Navdanya v Indii, usilující vyrvat moc nad potravinami a zemědělstvím z rukou agrobyznysu“ - či „pozoruhodné prvky úspěšné politiky zemí typu Kuby a Venezuely“ - „jsou jen zlomkem z mnoha příkladů, indikujících napříč světem, jak by se dalo přistoupit k problémům, jimž stojíme tváří v tvář. Od Goldman Sachs, Bank of America a General Electric až po Shell, Monsanto a jiné však neustává snaha zachovat stávající systém stůj co stůj.“

My sami „je sice nepotřebujeme, zbavit se jich však bude obtížné“. Zrovna jako oněch švábů, jimž Wikipedia připisuje i následující potence: „O některých švábech je známo, že přežili bez potravy tři měsíce a bez vody měsíc. Dostatečně odolní jsou dokonce i vůči kratším mrazům. Jakmile určité území zamoří, vymýtit je bývá obtížné.“

Se „šváby“ v podobě „finančníků, průmyslníků a politiků, placených korporacemi“ - píše britský přírodovědec – to vychází v podstatě nastejno: „Opovrhují transparentností, demokracii nemají v lásce a nenávidí každého, kdo by je zkoušel přimět skládat skutečné  účty“. Jsou to „kriminálníci“, mající na svědomí „masakry nelegálních válek“ a „vykořisťovatelské ekonomické politiky“.

Na „lavici obžalovaných“ tak „nepatří Manning či Assange“, ale postavy „typu Bushe, Blaira, Obamy, Cheneyho, Riceové a jejich kumpánů, kšeftujících se zbraněmi, privátních ´bezpečnostních´ kontraktorů a korporátních miliardářů, kteří je vodí na drátcích jako loutkáři. To oni by měli platit za miliony životů, utracených jejich vinou.“

Jak to před pár dny shrnul Noam Chomsky, špička světové jazykovědy a  intelektuální reflexe:

„(Norimberský tribunál) definuje agresi jako úhlavní mezinárodní zločin, odlišný od všech jiných válečných zločinů a odpovědný i za všechno následující zlo. Invaze Spojených států a Británie do Iráku byla učebnicovým příkladem agrese, což znamená, že neseme odpovědnost i za všechno zlo, které uvedla do chodu. Vypukl velice vážný  konflikt. Zasáhl celý region. Rve ho na cucky. To z něj pochází i zlo, jež po něm přišlo.“

A právě proto by před „Mezinárodním trestním soudem (ICC) měli stanout Bush a Blair.  Invaze do Iráku je nejhorším zločinem posledních let. Za válečný teror tam patří i Obama. Ty masakry jsou papalášským vrtochem.“ (kompletní záznam Chomského proslovu je součástí přiloženého originálu).

Dosáhnout „toho, po čem volá Chomsky, by ovšem vyžadovalo, aby to byly oběti, kdo bude soudit viníky.“. Mezinárodní trestní soud - „trestní soud v nejvyšším slova smyslu“ - „je však založen na opačném principu“. Právě „v tom tkví jeho raison d´etre“.  

Mít „tyto pachatele“ za „lidské šváby“ by nebylo fér, uzavírá britský přírodovědec. „Naši přátelé z říše hmyzu“ si takový příměr rozhodně nezaslouží.