Alexej Bogomolov: Sonda do “ruské duše” ze šokujících zdrojů

Kdy a čím překvapí v novém století?

Kdo je autorem následujících řádků, neuhádl ani nikdo z Rusů. Tipy sahaly od Dostojevského až po Solženicyna. Nejblíž se k tajence propracovali ti, kdo hádali manuál studené války. Pravý zdroj překvapí ještě víc. Alexej Bogomolov cituje z dokumentu, vydaného před 70 lety – 30. května 1943. Pod názvem Politické úkoly německého vojáka v Rusku ve světle totální války ho vydal štáb 3. tankové armády wehrmachtu.

”Při charakteristice Rusů” - píše se tu - “neradno podléhat prvnímu dojmu. Talent ruského lidu se nedá popřít.” Jen tak lze porozumět, odkud se bere řada jeho “vynikajících výsledků”. Je to národ “bohatých citů a afektů”. “Intenzivního vnitřního života”. Rus “následuje své srdce”. “Chce v cosi či v kohosi věřit” (což “netřeba chápat jen v náboženském smyslu”).

Pak je s to “snášet útrapy i příkoří”. Je-li však vystaven “nespravedlnosti, silně ji morálně prožívá, i když to navenek není znát”. I v situacích, kdy se “Evropan snaží pomstít”, se “Rusové naučili snášet útrapy s výdrží až fanatickou”. Jen co však “kapka přeteče”, jsou rázem s to “povstat až nepříčetně šílenou silou”.

Najdou-li “pevné vedení (silnou osobnost)” - a ta “získá důvěru svým osobním příkladem a vřelým citem” - jsou “připraveni k obětem”. Pak jsou to “chrabří bojovníci”. “Cítí-li k sobě spravedlivý vztah, dokáží unést přísnost i krutost”. Právě “lidské a spravedlivé zacházení je pro ně důležitější, než příznivé životní podmínky”. Ze všeho nejvíc “ocení to, čemu říkají ´lidský vztah´” - ne jako “zacházení v rukavičkách, ale respekt k vlastní osobnosti”. I docela “prostý ruský člověk je v tomto směru mnohem senzitivnější a nadaný pocitem osobností a národní cti”.

Jsou to lidé “zanícení”. Za vším, co dělají, je nějaká “myšlenka”. “Zvlášť populární jsou vlastenecké ideje”. Rusové jsou “hrdí na šíři své země i charakteru. Právě tím se vyznačují úplně ve všech směrech. Z evropského hlediska je to bezmezná šíře.” I “docela prostý člověk je ve většině případů naladěn patrioticky”. Naplněn “láskou k vlasti, k Matičce Rusi”.           

“Z charakteristických vlastností Rusů třeba vyzvednout i jejich pohostinnost.” Tu neztratili ani “v podmínkách dnešní nouze”.

Dva předtím tiskl wehrmacht úplně jiné manuály. O podlidech, jimž nadiktuje podmínky Nové Evropy. Teď už však bylo po Stalingradské bitvě. Rukověť z konce  května 1943 ukládala “taktnost a slušnost”. Právě ty – školila árijské nadlidi - “jsou v očích Rusů znakem kulturnosti”: “Hrubý a arogantní tón vede jen k dočasnému úspěchu”. Je “vnímán jako pohrdání”. I “Rus, jehož důvěru lze získat po dobrém”, se – “zachází-li se s ním přespříliš krutě a nespravedlivě” - změní “v nepřítele, plného až fanatické nenávisti”.

Dějiny neumí reprízy. Tím méně ve stylu retro. Aktérům, kteří už prokázali odolnost, však nadělily i kolosální trvanlivost. Že vstoupí do hry znovu, je mimo pochybnost. Tajenkou je jen místo a čas. Čeká ty, komu to ne a ne dojít, znovu i dechberoucí šok?