Daniel McAdams, Bill van Auken: „Turecké jaro“, chemické zbraně

Blazeovaného Erdogana dostihly hned dva bumerangy

„Turecký premiér Recip Erdogan podporoval ´arabské jaro´ v Egyptě ze všech sil,“ píše Daniel McAdams na portálu Lew Rockwell.  Teď se vehementně zasazuje o „Asádovo svržení“. Vlády těchto zemí – pronáší s přezíravým nadhledem - „nenaslouchali svému lidu“.

Minulý týden se Erdogan sešel s Obamou. Shodli se, že „Asád musí vypadnout“. V posledních dnech ale vlna protestů, které ovládly řadu tureckých měst, skanduje, že „vypadnout musí Erdogan“. Ten „rázem zpívá úplně jinou“. Za „´lidem´, jehož jménem si bral slovo – v ulicích Egypta a Sýrie – vidí samý ´teror´ a ´temné nitky´. Jen co ´lid´ žádá jeho demisi, není mu dost nóbl.“

„Turecké jaro“ terorizují „slzný plyn a vodní děla“ – a dokonce i „salvy kanalizačních splašků“. Demonstranti, zadržení policií, jsou brutálně biti (viz video v přiloženém originále). Granáty slzného plynu decimují i „zaplněné stanice metra“. „Istanbul vyhlíží jako válečná zóna.“

„Erdogan chytil tygra za ocas a myslel, že se stane otomanským sultánem. Teď mu to vrací realita vlastních ulic.“

Jako těžkotonážní bumerang se mu však vrací i jiná demagogie. Za jeho kulisy nahlíží Bill van Auken na World Socialist Web Site: „Při sérii razií v Istanbulu a jižních provinciích Mersin, Adana a Hatay poblíž syrských hranic zadržela turecká policie 12 členů Fronty al-Nusrá, syrské odnože al-Káidy, s chemickými zbraněmi. Turecká média zprvu uváděla, že policie odhalila čtyři a půl libry sarinu, smrtícího nervového plynu, spojovaného už dřív s útoky chemických zbraní v Sýrii. Zatímco turecký tisk o tom obšírně referoval, korporátní média ve Spojených státech stáhla před středečním zatýkáním zatemnění. Listy typu New York Times, otevřeně prosazující intervenci Spojených států v Sýrii a píšící o domnělém použití chemických zbraní režimem Bašára Asáda, se o raziích v Turecku nezmínily jediným slovem.“

Zato turecký deník Zaman referoval, že “al-Nusrá plánovala na čtvrtek bombový útok v tureckém městě Adana, policie mu však zatčením podezřelých předešla. Spolu s plynem sarin při razii zadržela i spousty pušek, granátů, munice a dokumentace.“

Zmíněné město je sice „od syrské hranice vzdáleno asi 60 mil“. Žije tu ovšem „početná arabská alavitská komunita, sympatizující se syrskou vládou“ (a „nepřátelsky naladěná vůči sunnitským islamistickým silám, vedoucím za podpory Spojených států válku za změnu režimu v Sýrii“).

Pět z 12 zadržených, jejichž identitu policie přísně tají, bylo mezitím propuštěno. Vláda, „poskytující masivní materiální podporu syrské opozici, nepodala k policejní akci žádné veřejné vysvětlení“.

Razie proběhla dva týdny po teroristických útocích, které si vyžádaly 52 lidských obětí v tureckém městě Reyhani poblíž syrských hranic. Erdogan na ně – zjišťuje autor z autentických tureckých zdrojů – reagoval ve stopách otomanských šejdířů a despotů. Aniž se obtěžoval jediným důkazem, obvinil z masakru Sýrii – a tím více decibely se dožadoval, aby na Damašek vyrazily i zahraniční pravidelné armády.

Zároveň „nasadil bezprecedentní roubík“ tureckým médiím. Má umlčet „extenzivní důkazy, že útok byl dílem syrských opozičních skupin, které Reyhani využívají jako zásobovací základnu a mají tu i možnost nerušeného pohybu přes turecko-syrskou hranici“.

Do třetice byl zatčen turecký občan, obviněný ze „zločinů proti státu“. Měl se jich dopustit „vynesením přísně tajné depeší dokládajících, že útoky plánovaly síly, spojené s al-Káidou v Sýrii, a dopředu o nich věděla i vláda“. Zmíněné pikantérie přitom z vládních zdrojů vydolovala „turecká skupina hackerů RedHacK“. Ta jakékoli spojení se zatčeným kategoricky popřela.

Sarin, na nějž narazila razie turecké policie, je neklamným svědectvím, že „Západem podporované islamistické milice připravovaly další útok chemickými zbraněmi“. Tentokrát „proti turecké civilní populaci“. Za „masové oběti“ měla padnout „vina na syrský režim“. To by zavdalo záminku „vojenské intervenci Spojených států“.

Van Aukenovi neuniká ani hrobové „mlčení, jímž incident obestřela americké média“. Je další ilustrací, že „jsou připravena hrát stejnou roli jako v případě Iráku“. Tedy „prodat americké veřejnosti válku, založená na lžích“. Trpká zkušenost „minulé dekády, naplněné nekonečnou válkou“ však „tento záměr nemálo zkomplikovala.“

Ilustruje to i průzkum veřejného míněním, který v pátek zveřejnil prestižní Gallup: plných 68 procent Američanů je proti vojenské intervenci dokonce „i v případě, že se občanskou válku v Sýrii nepodaří zastavit diplomatickými prostředky“.