Michail Leonťjev: Sýrie rukojmím schizofrenie

Cílem komplexů S-300 je odvrátit mezinárodní konflikt

Když Evropská unie neprodloužila embargo na dodávky zbraní syrské opozici, “byl to jak provokativní, tak naprosto nesmyslný krok”, píše ruský komentátor Michail Leonťjev. K “vyzbrojování ozbrojené opozice” se totiž “už dávno žádná povolení nevyžadují”.

Nutkavou schizofrenií však trpěla už dosavadní etapa. Samo embargo, jež právě pozbylo účinnosti - upozornil šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov – se totiž týkalo toho, “co zakazuje mezinárodní právo, včetně práva Evropské unie”.

Jeho klíčová klauzule zní jednoznačně: “Země, legálně obchodující se zbraněmi, musí znát konečného spotřebitele. Zákon kupujícímu ukládá, aby předložil certifikát konečného uživatele.” Osobně nevím – řekl na dané téma Lavrov - “jaký certifikát konečného uživatele může evropským vývozcům zbraní vystavit syrská opozice”. Snad “certifikát al-Káidy”?

Že právě ta hraje mezi vzbouřenci klíčovou roli, je dávno veřejným tajemstvím. Rizika, jež z toho plynou, nemůže brát na lehkou váhu ani Washington. Hlavně to – spolu s posledním vývojem syrského konfliktu – přineslo zvrat v podobě dohody Lavrov-Kerry uspořádat mezinárodní konferenci o Sýrii.

Kostrbatě schizofrenní cesta však vede i k ní. “Nynější administrativa USA” - poznamenává  Leonťjev - “hlučně zastrašuje syrské vedení výhružkami úderu a zesílené podpory opozice.” Zároveň “spolu s Katarem a Tureckem sepisuje protisyrskou rezoluci Rady pro lidská práva OSN, která je v přímém rozporu s ujednáním, dosaženým v Moskvě mezi Lavrovem a státním tajemníkem Kerrym.”

“Upozornil jsem na to Kerryho,” řekl novinářům Lavrov. “Slíbil mi, že se na to podívá. Nevím však, zda se mu to podařilo.”

Pro Ameriku je dnešní rozcestí obzvlášť prekérní: ”Obamu nutí provádět de facto dvě politiky. Tu starou, co skáče, jak pískají monarchie Zálivu a evropská zamrzlá puberta, hrající si vojáčky, které už Ameriku na Středním východě zavlekly do nesmyslné slepé uličky. A tu novou, která ze slepé uličky hledá východisko  a bez arabských ropných despotů a evropské zamrzlé puberty se snadno obejde.”

Která z nich nabere vrchu, se teprve ukáže. A právě na podporu té, která je v “našem i americkém zájmu”, “dodáváme do Sýrie protivzdušné komplexy S-300”. Syrský systém protivzdušné obrany patřil k “nejodolnějším na světě” už doposud. Zatím však sestával “hlavně ze zastaralých sovětských komplexů Osa, Strela, Buk a Kub. Od poloviny minulého desetiletí byl doplňován novými ruskými komplexy, hlavně středního doletu. V posledních letech dostávala Sýrie raketo-kanónový systém Pancir. Rozmístění S-300 v Sýrii v podstatě vylučuje uskutečnění libyjského scénáře v jakékoli podobě.”

“Považujeme tuto dodávku za stabilizující faktor,” prohlásil náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov. “Jsme názoru, že podobné kroky v mnohém brání některým horkým hlavám zvažovat scénář, který by konfliktu dodal mezinárodní charakter za účasti vnějších sil, jimž podobné myšlenky nejsou cizí.”

Právě to skýtá “ten nejpádnější argument i Obamovi”. Tím snáz může - “silám, jimž podobné myšlenky nejsou vizí” - vzkázat: “Pokud se vám to nelíbí, račte to s bombardováním zkusit sami!”