David Stuckler, Sanjay Basu:: Asociální škrty, podlomená zdraví, exploze sebevražd

“Rozpočtová odpovědnost” jich má na svědomí minimálně 10.000

Ekonom David Stuckler je z Oxford University. Klinický epidemiolog Sanjay Basu přednáší na Stanfordu. Před pár dny zveřejnili obsáhlou stať v The New York Times. Shrnula jádro jejich knihy Úsporné těleso: Proč úsporná opatření zabíjejí – recese, rozpočtové bitvy a politika života a smrti (The Body Economic: Why Austerity Kills – Recessions, Budget Battles and the Politics of Life and Death).

Do éteru je pozvala Amy Goodman, moderátorka Democracy Now, rozhlasové vlny  kritické k establishmentu. Slovo dostali i zákonodárci a experti z Řecka, Španělska, Islandu a Spojených států. Z transkriptu skoro hodinové diskuse (originál nabízíme v příloze) aspoň pár střípků:

David Stuckler: “Řecko se nachází uprostřed zdravotní katastrofy. Aby zredukovalo svůj deficit tak, jak si to vynutila tzv. trojka – Mezinárodní měnový fond, Evropská centrální banka a Evropská komise – ořezalo svůj zdravotní sektor o 40 procent. V době, kdy narůstá bezdomovectví a škrty ženou ještě výš i nezaměstnanost mládeže, roste rapidně infekce HIV, hlavně injekčními stříkačkami mezi narkomany. Exploze malárie je důsledkem škrtů v programech preventivních postřiků proti komárům. Ty zakládají problém, jehož zvládnutí bude mnohem nákladnější, než kolik se krátkodobě ušetří díky dnešním rozpočtovým škrtům. Přístup ke zdravotní péči se zúžil velice markantně.”

Sanjay Basu: “Politika rozpočtových škrtů má na svědomí na 10.000 nových sebevražd a kolem milionů nových případů deprese napříč Evropou a Spojenými státy”. Kolem “otázky dluhů a deficitů panuje obrovské nedorozumění”. Když dojde ke “krizi likvidity, tedy ke kolapsu poptávky” - a její “stimuly jsou nasazeny včas” - pak to “nevede k většímu dlouhodobému zadlužení”, nýbrž právě k “růstu příjmů a obnově ekonomického cyklu”. Jenom ten “umožňuje i splácení dlouhodobých dluhů”. Zato “krátkodobé škrty ústí ve zpomalení ekonomického cyklu”. Jeho důsledkem je “jak devastace ekonomiky, tak veřejného zdravotnictví”.

Amy Goodman: Americké “Středisko pro prevenci a léčbu před nedávnem zjistilo, že počet sebevražd lidí ve věku od 35 do 64 let se za posledních deset let zvýšil o celou třetinu, na 17,6 sebevražd na 100.000 obyvatel. Největší růst byl zaznamenán u mužů nad padesát let, kde se počet sebevražd zvýšil o plných 50 procent.”

Dr. Thomas Frieden, ředitel Střediska pro prevenci a léčbu: “My sice nevíme, co přesně to způsobuje, tento trend však roste trvale”. Mimo pochybnost však je, že “v dobách finančních stresů dochází obecně i rostoucímu počtu sebevražd”. Zvlášť těžce to doléhá na “generace, sražené do role jakéhosi sendviče”. Hůř, než očekávala, je na tom často sama. Trápí ji přitom i “stres z toho, co čeká jak její děti, tak rodiče”.

Sanjay Basu: “Náš výzkum prokázal, že křivka sebevražd se mění v těsné závislosti na míře, jíž v dané zemi dosahuje nezaměstnanost.”

Birgitta Jónsdóttir, poslankyně islandského parlamentu: U nás “má stejný přístup ke zdravotní péči a vzdělání úplně každý. Takže i mně, poslankyni, se v listopadu dostalo v nemocnici naprosto stejné péče, jako ženě pracující u McDonalds či Domina. Jsem ráda, že je to tak. Podle mne je to velmi důležité. Platíme zhruba stejné daně, jako ve Spojených státech. A nemusíme kvůli tomu žít v pojistné džungli. Právě to byla ovšem jedna z prvních věcí, jejíhož zrušení se po nás domáhal MMF.”

Sanjay Basu: “Farmaceutický průmysl inkasuje vyšší zisk v poměru k tržbám, než kterýkoli jiný obor, figurující v žebříčku Fortune 500. Za marketing však utrácí dvakrát víc, než za výzkum a vývoj.” Jakkoli pokrok farmacie a zdravotní techniky zvyšuje i příslušné náklady, už pohled do “primárních dat” dokládá, že “spousta firem z toho má  i velké zisky”. “Zdravotnictví je odvětvím, v němž platí klasická formulace nositele Nobelovy ceny Kennetha Arrowa o ´selhání trhu´.”

David Stuckler: “Škrty ve zdravotnictví se ženou za hospodárností, která nefunguje. Heslo, že pence vydaná za prevenci přináší stejně, jako libra vložená do léčby, má svatou pravdu.” Když “město New York počátkem 90. let seškrtalo o 120 milionů dolarů programy prevence TBC”, zvrtlo se to v “epidemii tuberkulózy, která spolykala 1,2 miliardy dolarů”. “U moudrých investic do veřejného zdravotnictví vynáší dolar na vstupu až tři dolary na výstupu. Investovat do veřejného zdravotnictví je moudrou volbou i za dobrých časů, za těch nejhorších je to však akutní nezbytnost. Pokud by se rozpočtové škrty daly organizovat jako klinický pokus, musel by být zastaven, poněvadž by prokázal smrtící vedlejší účinky. Jen pokud do centra ekonomické obnovy přesuneme samy lidi a jejich zdraví, povede to jak k návratu ekonomiky na cestu rychlejšího rozvoje, tak k dlouhodobým dividendám pro společnost.”              

Suchá statistika je o živých tragédiích.  I o nich je nová kniha – a diskuse na vlnách Democracy Now:  

“Počátkem minulého měsíce byla hlášena trojnásobná sebevražda z italského Civitanova Marche. Manželský pár, Anna Maria Sopranzi, 68, a Romeo Dionisi, 62, bojovali o přežití z jejího důchodu kolem 500 EUR.” To proto, že sám “Dionisi, stavební dělník, se následkem úsporného rozpočtu italské vlády stal jedním z esodati, starších dělníků vržených do bídy mimo sociální síť.” Když penze jeho ženy nestačila pokrýt už ani nájemné, “strčili za stěrač sousedova auta dopis, prosící o odpuštění, a pak se oba oběsili. Bratr paní Sopranzi, když ho ta zpráva dostihla, se vrhl do Jaderského moře.”

“Amaie Egaňa bylo 53 let. Dřív byla členkou městské rady v baskickém městě Barakaldo. Když ji soud nechal vystěhovat, vyskočila z balkónu.”

“Sedmasedmdesátiletý řecký lékárník Dimitris Christoulas, v té době už na penzi, se zastřelil poblíž řeckého parlamentu. V dopise na rozloučenou ze své sebevraždy obvinil ekonomickou krizi. Jeho dcera Emi v proslovu nad jeho rakví řekla, že motiv otcova kroku byl bytostně politický.”