Stephen Lendman : Před Chávezem smeká i Jimmy Carter

Benefitů, které zakotvil, se Venezuelci už nevzdají

“Venezuela truchlí. Chávismus žije! Bolívarismus je institucionalizován,” píše chicagský enfant terrible Stephen Lendman. Vedle kulometných dávek v médiích vydal i několik knih. Poslední pod názvem Povolání bankéř: Finanční válka proti lidskosti (Banker Occupation: Waging Financial War Against Humanity).

Hugo Chávez – připomíná nad jeho prohraným bojem s rakovinou – se těší respektu i daleko za hranicemi radikální levice. Jimmy Carter o něm řekl, že “bude vzpomínán pro svůj kurážnou vytrvalost v úsilí o autonomii a nezávislost latinskoamerických vlád, pro svůj úchvatný dar komunikace i pro osobní pouto se svými stoupenci ve vlastní zemi i v zahraničí, jimž dodával naději a posilu”.

James Petras - univerzitní profesor a velký znalec Latinské Ameriky – o Chávezovi napsal, že “si získal nejen srdce Venezuelců, ale celé Latinské Ameriky”.

Fidel Castro v posledním dopise, adresovaném Nicolasi Madurovi, Cháveze nazývá “olympijským vítězem nových myšlenek socialismu” (Chávez zase Castra pasoval na “neporazitelného dona Quijota”).

Francisco Dominguez, předák hnutí solidarity s bolívarskou Venezuelou, napsal: “Chávez stál v čele pokrokové transformace Venezuely, která pozvedala miliony jejích obyvatel z chudoby, sociálního vyloučení, marginalizace a institucionální represe – a navracela jim důstojnost”. Pro “zlepšení jejich životů vykonal víc, než kterákoli jiná vláda v celých dějinách Jižní Ameriky”. Hrál “přední roli v přeměně Latinské Ameriky v progresivní kontinent, na němž se v 21. století kolektivně posiluje suverenita národních států a kde se, různými cestami a s přihlédnutím k národním specifikám, usiluje o vybudování lepšího světa.”

S rakovinou bojuje i argentinská prezidentka Cristina Fernandez Kirchnerová, dvě po sobě následující hlavy brazilského státu Lula da Silva i Dilma Roussefová, kolumbijský lídr Juan Manuel dos Santos i Fernando Lugo z Paraguaye. Toho sestřelil z čela země coup d´état, inscenovaný loni Velkým Bratrem. Tím zázračnější imunitou je nadáno početné Pinochetovo plemeno. Čím to, že jde rakovina tak často po krku těm, co házejí rukavíci omezené suverenitě? Je to jen daň stresu, o nějž si taková volba koleduje? Nebo je ve hře i morbidnější scénář? Tu otázku si – připomíná Lendman - kladli i Chávez a Castro. Politicky korektní poskok ji nařkne ze svatokrádeže. Neměl by se ukvapovat. Na Castra číhal i jed, pokoutně napouštěný i do doutníků. Stovky travičských intrik, mířících stopou Borgiů či rvaček o byzantský trůn. Dokud o nich psala Prensa latina, hejhula se poškleboval. Musel přijít až Watergate – a Churchova komise.  Darebáctví služeb propírala přímo na půdě Senátu. Za pravdu dostala Prensa latina. V podobě desítek inscenací, jak Castra sprovodit ze světa. Teď i se štemply těch, kdo je režírovali.        

“Elitám” ležel Chávez v žaludku. Otočil Jižní Ameriku znovu doleva. Zrcadlo stavěl i té Severní. Ta totiž – píše Lendman - “nebyla nikdy demokracií. ´My, lid´ bylo vždy jen o bohatství a vlivných zájmech. Dnes je to ještě horší, než kdykoli dřív. U vesla je vláda darebáckého státu (´rogue state government´). Politikou je neoliberální krutost.”

Kontrapunktem je právě Venezuela: “Chávez měl kuráž zajít až tam, kam si trouflo jen pramálo lídrů. Tím riskoval svůj život. Vydržel 14 let. Zemřel pro to, v co věřil. Dával lidem na vybranou. Dělal to cestou vešelidových referend. Svobodných, férových a transparentních voleb. Dostali participativní demokracii, platnou i v sociálním smyslu. Poslední slovo měli sami. Je to vláda lidu, jeho rukama a v jeho zájmu.”

Už teď naděluje bezplatné “vzdělání až po vysokou školu, kvalitní zdravotni péče, dotované potraviny i bydlení, pozemková reforma, respekt k právům původního obyvatelstva, odborná příprava na povolání, mikroúvěr, dostupná elektřina a plyn, benzín po 5 centech za litr a další sociální, ekonomické a politické benefity.” Život drtivé většiny “se zlepšil enormně”.

To vše “institucionalizoval” už Chávez. Změn “plánoval ještě mnohem víc”. Mnohé si žádají delší čas. Tu hlavní však stihnul: “Benefitů, které zakotvil, se Venezuelci už nevzdají”.