Michael Werbowski: Jaro národů znovu na obzoru?

Odpor proti “mafienomice” vytlačí jalové elity a překreslí politickou mapu

“Napříč Evropou balancují země jako Itálie, Portugalsko, Řecko, Irsko, Španělsko” - a jako poslední v téže řadě i Kypr - “na hraně ekonomické propasti,” píše Michael Werbowski. Článek, provokující už názvem -  Rukavice hozená drakonické politice úspor: Je Evropa zralá na revoluci? - zveřejnil portál Global Research.

Receptura “drakonických úsporných opatření”, “oktrojovaná nikým nevolenými potentáty” - pokračuje  autor - “vede i k pádu vlád v takzvaném ´jádru´ EU, teď nově i v Itálii”. Na místa “jalových elit” se tlačí “noví hráči”. “Politický fenomén Beppe Grilla vysílá establishmentu ohlušující zprávu”.

Nekonečné asociální “reformy” už prohrávají i u volebních uren. Grillo do politiky nevnáší jen břitkou satiru. Tlumočí “hněv a hluboce zapouzdřenou frustraci”. Itálie se zdá být odsouzena ke zpátečce do časů “krátkodechých koalic a chronické nestability”.

Ještě víc ovšem bruselské komisaře děsí pohyb na Balkáně. Právě tady se dost možná “rodí počátky skutečné ´občanské společnosti´”. Zrcadlí se i v Bulharsku arabské jaro? Přeskočilo – přes Řecko do Bulharska – ze severní Afriky i násilí? Sám autor to vidí jednoznačně: “Konfrontace mezi policií a protestujícími ve Varně a Sofii (vyvolaná růstem cen energií, stagnujícími mzdami atd.) rozkolísala region podobně, jako ta v Egyptě a Tunisu. Lidové nepokoje vedly, tak jako v severní Africe, i v Sofii k pádu vlády.”

“Smrt Plamena Goranova, který se upálil v Bulharsku” - rozvíjí autor paralelu dál – je dvojčetem  “protestu Mohameda Bonaziziho, tuniského pouličního prodavače, jehož akt zoufalství spustil masové demonstrace, jež se pak rozšířily po celém Maghribu”. Podobnou roli sehrál i “symbolický čin muže z Varny”. Podpálil “sud prachu na Balkáně”, kde vypukla už První světová válka - i jediná evropská válka po roce 1945.

Kam až masová nespokojenost povede – přiznává autor – je zatím těžké předvídat. Jedna věc je však jistá už teď: “EU čelí rostoucí nestabilitě”. A to jak v zemích svého “jádra”, tak na “periférii” - jak uvnitř,  tak za hranicemi eurozóny (včetně “Bulharska, jedné z nejnovějších i nejchudších členských zemí EU”). Ve hře je “explozivní koktejl z extrémní nouze, rozplemeněné korupce a kriminality”. Říká se tomu “mafienomika”. Ovládla “tuto zemi i celý region”.

Politika “trojky – EU, MMF a evropské centrální banky” však zkameněla v dogmatech. Do omrzení razí právě to, co “destabilizuje nejen Středomoří, ale i Balkán a Evropu. Evropský podbřišek je v plamenech. Jak dlouho potrvá, než zasáhnou i jádro EU: Francii a pak i Německo?”  

“Povede šíření sociálního protestu proti nouzi” - uzavírá Werbowski – ke “kontinentální revoluci, tak jako v roce 1848?” Prozatím možná ne. Už teď se však EU “rozpadá na na bloky zemí, ´co mají´ a ´co nemají´”. A to v míře, která až nápadně “připomíná předválečnou a předrevoluční Evropu.”

Pro EU – loňského laureáta Nobelovy ceny za mír – je to krajně nevábnná vizitka.