Sunday Times: Interview s Bašárem Asádem

Proč odmítají dialog vzbouřenci i “přátelé Sýrie”, když by podle nich vedl k Asádovu pádu?

“Pane prezidente, vaše nabídka politického dialogu narazila na tvrdé odmítnutí právě těch skupin, které byste musel pacifikovat, má-li násilí skončit” - startuje interview s Bašárem Asádem korespondentka britských Sunday Times. Když jsem svůj plán vyhlásil - kontruje syrský prezident - řekl jsem, že je určen všem, kdo mají o dialog zájem. Dialog nelze plánovat s někým, kdo v dialog nevěří. Co možná  otevřená diskuse se nemůže omezit jen na kýmsi vybrané skupiny. Musí proběhnout mezi všemi Syřany a na každé úrovni - jako dialog o budoucnosti země. Je nás 23 milionů a právo podílet se na utváření budoucnosti země máme všichni bez výjimky. Dialog, vedený jen mezi vládou a určitými skupinami opozice, by byl příliš úzký. To, co má na pořadu, se týká každého Syřana – a všech stránek života země.

Naše nabídka – uvádí dále Asád – je určena opozici, ne ozbrojeným teroristům. Ti, kdo složí zbraně, mohou počítat s velkorysou amnestií - tak jako řada skupin, která to už udělala. Dělit opozici na  “vnitřní” - a na rozdíl od té “vnější” - domněle “loajální” k vládě, je absurdní. Všichni bez výjimky – včetně opozice – by měli být vlastenci, loajálními k Sýrii. Dělící čarou není to, kdo se kde momentálně nachází, ale to, čí zájmy mu vedou ruku – zájmy Sýrie anebo zahraničních vlád?  

Ti, kdo nám předhazují, že jen “marníme čas” - ba že “jsme mimo realitu” - jsou mimo realitu sami. Sýrie se brání už dva roky – a to by nedokázala, nemít podporu veřejnosti. Mimo realitu jsou všichni, kdo podporují nesmyslné krveprolití. Těm chybí i podpora jejich vlastní veřejnosti.

Britská vláda – pokračuje Asád - se snaží dotlačit EU ke zrušení embarga na dodávky těžkých zbraní. Jiní zacházejí ještě dál, když tvrdí, že chtějí vzbouřencům poskytovat “nesmrtonosnou” vojenskou pomoc. Velice smrtonosná je však i zpravodajská, komunikační a finanční pomoc. I 11. září 2001 bylo dílem    “nesmrtonosných” technologii a “pomoci”.

Britská vláda hodlá v Sýrii dodávat zbraně “umírněným skupinám” - ač ví moc dobře sama, že žádné umírněné skupiny, domáhající se zbraní, v Sýrii nejsou. I britská vláda ví velice přesně, že bojujeme proti al-Kájdě a Džabát al-Nusrá – což je odnož al-Kájdy – a dalším teroristickým skupinám, indoktrinovaným extrémními ideologiemi. Postoj britské vlády je vrcholem pokrytectví. Tak jako když se řeční o svobodě projevu - a syrské televizní kanály jsou vyřazovány z evropských telekomunikačních satelitů. Nebo když se roní slzy nad lidmi zabíjenými v Sýrii teroristy – a zároveň se v Radě bezpečnosti blokuje rezoluce, odsuzující sebevražedné bombové útoky jako ten z minulého týdne v Damašku. Zabil či zranil na tři sta lidí, včetně mnoha žen a dětí. Ve všech případech šlo o civilisty. Vrcholem pokrytectví je vzývat lidská práva – a vtrhnout do Iráku, Afghánistánu a Libye a povraždit tu tisíce lidí v nezákonných válkách. Vrcholem pokrytectví je řečnit o demokracii – a mít za nejužší spojence ty nejhorší autokratické režimy na světě, v nichž dodnes přežívá středověk.

Takzvaná “Syrská svobodná armáda” - vysvětluje Asád – je amorfní masou stovek nejrůznějších skupin.  Vedle cvičených hrdlořezů zahrnuje i nejrůznější malé kriminálníšky, drogové dealery a skupinky, které unášejí i zabíjejí lidi čistě pro peníze. To nic nemění na faktu, který jsem již mnohokrát  veřejně uznal – a sice že na samém počátku konfliktu existovalo i spontánní hnutí za změnu. Proto nenabizíme jen dialog o tom, jak ukončit krvavý konflikt – ale hlavně o budoucnosti Sýrie.  Řada skupin,  usilujících o změnu, je dnes zároveň proti teroristům. Mnohé jsou stále i proti vládě, ale neberou do ruky zbraně. Má-li kdo legitimní cíle, nedodává to legitimitu i jeho zbraním. Kdo chce v zahraničí skutečně pomoci míru - a otevřenému dialogu o budoucnosti Sýrie – měl by především vyvinout tlak na země, dodávající zbraně teroristům, aby s tím skoncovaly – především na Turecko, Katar a Saudskou Arábii.