STRATFOR: Italové proti německé dominanci a etablovaným partajím

Amerika věští boom systémové opozice

Že se z výsledku italských voleb může vyklubat vážný problém pro celou eurozónu, už stačil anoncovat Peer Steinbrück, kandidát SPD na kancléře. Balil to ale jen do poznámek, že jak Grillo i Berlusconi jsou z rodu “populistů a klaunů”. STRATFOR  - lídr americké vertikály geostrategických prognóz – míří až ke dřeni problému. Všímá si, že Hnutí pěti hvězd, vedené Beppe Grillem - dříve jen šaskujícím glosátorem italské politiky (něco jako u nás Bubílková) – skórovalo nejen frontálním atakem všech etablovaných politických partají, ale také německé dominance v EU. Aplaus sklízelo i za agitaci, aby Itálie vystoupila z  eurozóny. Hodokvas protiněmeckého populismu si dopřával i Berlusconi.

Hlavně Grillův výsledek je však – upozorňuje elita amerických prognostiků – zároveň (po řecké SYRIZE) i markantní ilustrací, že v “zemi, topící se v recesi a rostoucí nezaměstnanosti”, už může být i značně “protisystémová politická síla úspěšná ve volbách”.

Důvody k obavám má hlavně Německo: “Berlín je z jedné strany znepokojen tím, že Itálie může odmítnout tvrdé úspory a zhoršit vztahy s Bruselem, dosud tak pracně budované technokratickou vládou Maria Montiho. Německo se zároveň obává, že Itálie může navázat vztahy s Francií a možná i Španělskem ve snaze zbavit se tvrdých úspor a hledat alternativní přístupy k řešení problémů evropské krize”.

Společná měna – připomíná STRATFOR - “zvýšila německý export a upevnila postavení sjednoceného Německa coby vedoucí ekonomické mocnosti eurozóny”. Dnes ovšem naopak nastoluje “otázku, kdo ponese hlavní břemeno následků krize v Evropě: periférie subkontinentu prostřednictvím tvrdých úspor, nebo jeho centrum, především Německo, cestou permanentního dofinancovávání eurozóny”.

Zatímco ještě nedávno se otázka metla cudně pod koberec, “dnes se podílu na moci z plna hrdla domáhají i otevřeně protisystémové strany a hnutí”. To klade “základy nové tradici: stále víc nových stran a hnutí nastoluje tytéž otázky i v jiných evropských zemích. Tradiční strany dosud vedoucí pozici Německa v době krize zpochybňovaly jen velice upejpavě. Poněvadž radikální strany se dnes staly součástí evropského politického mainstreamu, přeformátování evropského statu quo už není za sedmero horami”.

“Změna celoevropské politické dynamiky” přitom – dovozuje STRATFOR – může vést k “zásadním vnitropolitickým posunům i v samotném Německu”. V zářijových volbách do bundestagu může ohrozit hlavně vládnoucí CDU. Image Německa coby “úspěšného krizového manažera eurozóny” hrozí  vyblednout i v jiných zemích – a také je přivést k obratu od politiky tvrdých rozpočtových škrtů k hledání jiných receptů na krizi, míni americký STRATFOR.