Michail Chazin: Není Putin jako Putin

Ruské rozcestí očima ekonoma, který většinou ví

“Podmínky, za nichž působil Putin počátkem minulého desetiletí, na sklonku svého druhého mandátu a dnes, se principiálně liší,” píše přední ruský ekonom Michail Chazin. Svou teorii dnešní ekonomické krize, frontálně polemickou s bezradným kličkováním “mainstreamu”, zveřejnil už o pět let dřív, než  propukla. Když se Putin – píše teď Chazin na jiné téma - stal prezidentem poprvé, byl to “prostě obyčejný námezdní manažer, jehož si elita najala na řešení některých konkrétních úkolů”. Pro vlastní “politická rozhodnutí měl velice omezený prostor” (ač se mu “některá podařilo prosadit už tehdy”).

“Celý dnešní korupční režim” dostal do vínku jako “fait accompli”. Navzdory verzím, předstírajícím zákulisní informovanost, zdědil i dlouhé prsty “lidí ze silových rezortů (silovikov)”. “Korupční režim budovaly obě hlavní politické síly 90.let - ´rodina´ (míněno B. Jelcina) a ´liberálové´”. Obě “z něj také profitovaly.” I poté, co se “situace v ekonomice začala rychle zlepšovat díky růstu cen ropy”, měl ovšem v Kremlu stále “úplný monopol liberální popis světa”. Neboť “ani ´rodina´, ani ´lidé ze silových rezortů´ žádný vlastní obraz světa neměli” - a tak “používali ten ´liberální´”. Naproti tomu “ekonomické skupiny, alternativní vůči liberálům” byly “až neuvěřitelně oslabeny”. “Skupina kolem Masljukova a Primakova” padla za oběť už “ve rvačce z let 1998-1999”.

Po krizi od roku 2008 se však – upozorňuje autor – situace zásadně změnila. Až teď je totiž jako na dlani,  že v rámci “starého systému” - zděděného po “rodině” a “liberálech” (a budovaného za agilní “ingerence USA a MMF”) - “už žádné schůdné východisko neexistuje”. Reálné jsou tak – míní Chazin – už jen následující alternativy:

Prvou je “kompletní rozbití starého systému”. Tady však hrozí tak vážná rizika, že “nevyhovují vůbec nikomu”. Druhou variantou je “postupná redukce elit cestou jakéhosi interního konsensu”. I její pravděpodobnost se podle autora “blíží k nule”. Třetím možným scénářem je “triumf jednoho z elitních seskupení a likvidace ostatních, aniž k jakémukoli konsensu dojde”. Ten autor považuje za “možný, avšak ne dnes, poněvadž rozpory v elitách tak daleko ještě nedospěly, ač se k tomu už blíží”.

Nejpravděpodobnější je tak podle Chazina čtvrtá varianta - že se “konsensem vybere ´diktátor´”, který  “dostane pravomoci k provedení tvrdých reforem” (“tvrdých v tom smyslu, že mohou rozbít i systém, vybudovaný na přelomu století”).

Právě na “tuto variantu padla volba” - tvrdí ruský ekonom - “a diktátorem se stal Putin”. Jenže tentokrát už “samostatně”, a “ne tak, že by ho povolala elita, tak jako v roce 1999”. Hlavně “proto chtěl vyhrát právě tyto volby”. Jinak by totiž jeho možnosti, jak “změnit politický systém”, byly “značně omezené”.

Putin je - pokračuje autor - “jediným člověkem v zemi, majícím možnosti něco změnit”, aniž to vyvolá  “revoluční proces”. Všechny “ostatní varianty” naopak “revoluci vyžadují”. To, že má Putin možnosti, jak Rusko změnit i bez ní, přitom samo o sobě ještě “neznamená, že s tím začne, ani že se mu to povede.” 

Pokud jde o “všechna elitní seskupení” - míní Chazin - jsou “určité reformy ochotná tolerovat” jen za podmínky, že se “nezhorší jejich vlastní postavení”. To se však “bude zhoršovat prakticky automaticky (následkem dalšího vývoje krize)”. Právě o “elity” se proto “Putin strategicky opřít nemůže” (jakkoli v “taktickém” směru to samozřejmě dělat bude).

Zda do toho Putin půjde či ne, je ve hvězdách. “Sám si nejsem vůbec jist” - uzavírá Chazin - “že se mu do toho jít vůbec chce a zamlouvá”.

Chazin není z pavlačových drben. Na to, co pustil do oběhu, zatím došlo až překvapivě často.