Paul Craig Roberts: Amerika v krizi: institucionalizovaná tyranie

Vicešéf Reaganovy státní kasy o “nejnesvobodnější zemi světa"

Paul Craig Roberts byl náměstkem ministra financí za Reagana. Své pappenheimské, o nichž bude řeč, zná téte-a-téte. Dnes o nich píše: “Republikáni a konzervativní Američané stále bojují proti Velkému Státu, má-li se na mysli ten sociální. Zjevně však jaktěživ neslyšeli o Velkém Státu, majícím militarizovaně policejní podobu, anebo, pokud ano, jim plně vyhovuje a nemají vůči ní sebemenších námitek.”

“Velký stát” jim není proti srsti jen tam, kde “vede války, aniž by je vyhlásil a předložil ke schválení Kongresu” - a “vraždí bezpilotními letouny občany zemí, s nimiž Washington ani ve válce není”. Imponuje jim takový “velký stát”, jehož “federální ´bezpečnostní´ agentury špiclují americké občany, aniž je k tomu zmocnil soud” - a “evidují každý email i internetový portál, na nějž zabrousili, vzkaz na Facebooku,  mobilní telefonát či platbu kreditní kartou”. V Kongresu “republikáni dokonce odhlasovali financování obrovského komplexu v Utahu, kde se tyto informace mají skladovat”.

Tím ostřeji ovšem – pokračuje Roberts - napadají sociální garance, počínaje Rooseveltovými zákony ze 30. let až po dotovaný systém zdravotní péče o důchodce, zavedený Lyndonem Johnsonem. To vše se děje pod heslem, že “institucionalizovaný soucit” vede k “centralizaci, byrokratizaci a degeneraci” - a ohrožuje tak zemi “státním bankrotem”.

“Institucionalizovat soucit” - kontruje už i Reaganův vysoký státní úředník ve výslužbě – je však “neporovnatelně lepší než institucionalizovat tyranii”. Je to však právě “institucionalizovaná tyranie”, čím se zapíší “Bushův a Obamův režim 21. století”. Byli to “Bushovi republikáni”, kdo “pobořil téměř všechny ústavní záruky svobod, zakotvené Otci Zakladateli” Spojených států. “Obamovi demokraté kodifikovali Bushovo zneplatnění Ústavy a zrušili garance, chránící občany před smrtí rukou státu, aniž jí předchází řádný proces. Jediné desetiletí stačilo dvěma prezidentům k tomu, aby udělali z Američanů nejnesvobodnější populaci všech rozvinutých, ne-li dokonce všech zemí vůbec. Ve které jiné zemi či zemích má hlava výkonné moci právo vraždit občany, aniž stanuli před soudem?”

Když člověk “poslouchá konzervativní lamentace o tom, že svobodu likviduje soucit, zvedá se mu žaludek”. Zvlášť bleskne-li mu hlavou, že právě ti, kdo si v těch nářších libují, zároveň “institucionalizují mučení, pošlapávání habeas corpus vazbou bez časového omezení, vraždy občanů pro pouhé podezření a neprokázané obvinění, úplné a totální porušování soukromí, zásahy do práva cestovat  prostřednictvím ´no-fly´ seznamů a policejních uzávěr na dálnicích, aniž by se z těchto pratik musel kdokoli zodpovídat, brutální policejní zásahy proti občanům, uplatňujícím právo na protest, zfabrikovaná obvinění kritiků a omezování svobody projevu”.

V Americe mají dnes “právo na soukromí už jen výkonné složky federální vlády”. Zatímco “likvidují  soukromí všech ostatních”, své “vlastní privilegium soukromí” si žárlivě střeží. Oč víc jsou soukromí zbavováni lidé, tím víc mutuje v nárok institucí. Z “národní bezpečnosti” se stal štít, legimizující kriminální praktiky výkonné moci. V zemi se konají i procesy na bázi důkazů, označených za “tajné”, a  nezpřístupněné proto i obhájcům obviněných. Už došlo i k uvěznění advokátů, kteří se odmítli podvolit verdiktům, porušujících zákonná práva jejich klientů.

Roberts to ilustruje i kauzou Bradleyho Manninga, obviněného z vyzrazení vojenského tajemství. Co tento voják “vyzradil”, se však týkalo výlučně “válečných zločinů vlády USA”. Hlásit válečné zločiny – zdůrazňuje autor – je povinností, kterou všem americkým vojákům ukládají závazné předpisy. Přestože veškerým Manningovým “proviněním” bylo právě to, co je jeho zákonnou povinností, “vláda Spojených států pošlapala doslova každé z jeho ústavních práv”. Byl “podroben mučení” - a nehledě na své právo na zrychlený proces držen bezdůvodně ve vazbě skro tři roky. Plukovník Denis Lind, předsedající vojenskému tribunálu, pak navíc svévolně rozhodl, že “Manning nesmí použít jako důkazy ani dokumenty  samotné vlády dokládající, že informace zveřejněné z jeho iniciativy nijak neohrozily národní bezpečnost”. Právní řád, jenž nechce zůstat jen vlastní trapnou karikaturou, zavazuje obviněnému prokázat zločinný úmysl. Manningovi však soudce Lind zakázal uplatnit důkazy, dokládající pravý opak. Právě to žalobě  – píše  Roberts – umožnilo označit jednání, jímž Manning naplňoval svou povinnost před zákonem,  za  “napomáhání nepříteli poskytnutím utajovaných informací”.

Ani “Obamovým demokratům” - neskrývá rozhořčení i Reaganův náměstek šéfa státní kasy - “nevadí o nic méně než konzervativním republikánům, že americký voják je stíhán za skutky v souladu se svým svědomím.” To, jak vláda naložila s Bradley Manningem – uzavírá Roberts – jen znovu dokládá, že cílem dnešního Washingtonu je “zadupat svědomí do země” - a “uchránit zkorumpovanou vládu před zveřejněním jejích válečných zločinů”.