Jevgenij Primakov: Ohlédnutí a prognóza na prahu roku

Tu tradici drží Jevgenij Primakov – ruský akademik, bývalý ministr zahraničí i premiér – už po řadu let. Vždy na prahu roku - a před stovkami špiček ruského byznysu i státní moci. Letos své ohlédnutí za uplynulým rokem – a prognózu letošních priorit – přednesl 15. ledna.

“Epocha tandemu” (míněno Putin-Medvěděv) podle Primakova končí (a s ní i dosavadní “rotace obou lídrů”). Doba vyžaduje – uvádí také – dosáhnout politické stability na úplně novém základě. Musí být mnohem vnímavější k potřebám klíčových sociálních skupin a jejich náladám. Nepodaří-li se to, hrozí ruské společnosti destabilizace. Sílící podrážděnost lidí vzbuzují nejen korupce a byrokracie, ale i propasti mezi zbohatlíky a “značnou částí obyvatelstva, žijící pod hranicí chudoby”. Akutní bude “vyplnit středolevé vakuum” (vedle “Jednotného Ruska”, profilujícího se víc doprava).

Závislost země na exportu ropy a plynu je stále rizikovějším faktorem. Tím spíš, že přesun těžby na východní Sibiř a do arktických oblastí zvyšuje těžební náklady až o celé násobky. Přinejmenším stejného exportního výnosu lze přitom dosáhnout už efektivním využitím jiného přírodního bohatství země -  půdního fondu, pastvin či zdrojů pitné vody.

Země dramaticky zaostává v investicích do lidského kapitálu. Například roční výdaje na vzdělání (v přepočtu “na hlavu”) činily v roce 2010 v USA 3.600 dolarů, v Japonsku 1.500, Brazílii 550, kdežto v Rusku jen kolem 400 dolarů. U výdajů na vědeckého pracovníka to činilo 293.000 USD v USA, 264.000 v Japonsku, 74.000 v ČLR – a 39.000 USD v Rusku. Jen za poslední roky zemi opustily asi “2 miliony vzdělaných příslušníků střední třídy”.

Zcela zásadní reformu – zdůrazňuje Primakov – vyžaduje ruský bankovní systém. Ve svém nynějším stavu  v podstatě není s to řešit otázku “dlouhých peněz”, které jsou rozhodující podmínkou průlomových výrobních investic. Všestrannou adaptaci ekonomických subjektů si vyžádá nedávné přijetí RF do Světové obchodní organizace, s nímž padá v podstatě celý systém celních i jiných bariér vůči zahraniční konkurenci. Stále varovnější signály vysílá míra amortizace elektrických distribučních sítí, dalších klíčových součástí infrastruktury.

Primakovo novoroční expozé věnuje i letos značnou pozornost mezinárodní politice. Pléduje za modernizaci ruských ozbrojených sil, včetně jejich strategického jádra, které však nesmí nepřiměřeně zatížit životní standard populace. Ve vztahu k “Lex Magnitskij” a dalším zásahům do suverenity RF podporuje asertivní, vždy však jen velmi přiměřenou reakci, jež sama nezavdá záminku k dalšímu zostřování vztahů s USA i dalšími západními zeměmi. Kritické analýze podrobuje politiku “humanitárních intervencí” a “změny režimu”. “Export demokracie” - říká - “je stejně nebezpečný, jako export revoluce”.