Thierry Meyssan: Vyhaslá hvězda teroru proti Sýrii

Thierry Meyssan oslovil české publikum už knihou Velký podvod – žádné letadlo na Pentagon nespadlo (Motto, 2002). U nás to byla první knižně vázaná rukavice, hozená absurdně děravé verzi 11. září 2001. Už od roku 1994 Meyssan řídí website Voltairenet, demaskující i jiné prolhané šarády. Na sklonku roku tu hodil rukavici virtuální realitě, v níž se už dávno účelově změnil obraz brutálního konfliktu v Sýrii.

Francouzská média – píše Meyssan - anoncují do omrzení “brzký pád Sýrie” a s ním i “úprk Bašára Asáda”. Reálná situace se však změnila. Ačkoli většinu země ovládá chaos, “osvobozené zóny” mizí “jako sníh na slunci”. Vzbouřenecká “´Svobodná syrská armáda´, zbavená opěrných bodů, nemá žádné vyhlídky” - zatímco “Washington a Moskva jsou připraveny tomu celému odpískat konec”.

Sám Obama, pokračuje autor, má poněkud svázané ruce tím, že mu po znovuzvolení musí jeho administrativu teprve schválit Senát. Některé postavy z jeho okolí se proto v mezidobí snaží “torpédovat ženevské dohody”, mířící k mírovému urovnání syrské krize. Takové kousky ovšem už stihl i nejeden trest. Právě v tomto kontextu, píše Meyssan, třeba vidět i skandál, končíci kariéru generála Davida Petraeuse - “architekta války proti Sýrii”. Na jiné činitele, angažované v eskalaci syrského konfliktu, zase dolehlo vyšetřování za korupci. Právě pozice, již zaujímá v dané otázce, je podle Meyssana i pravým důvodem toho, proč se do čela Státního departmentu už nepočítá s Hillary Clinton. Překvapivé jsou tak jen uváděné “zdravotní důvody”.  

Mezitím však “věci dostaly pohyb v OSN”. Jeho ”Oddělení pro mírové operace (DPKO) podepsalo v září memorandum s Organizací Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO). V říjnu monitorovalo v Kazachstánu cvičení, simulující výsadek ´modrých baretů´ v Sýrii. V prosinci DPKO svolalo vojenské představitele stálých členů Rady bezpečnosti a seznámilo je s možným průběhem výsadku. Francie a Británie se, nehledě na svůj odpor k tomuto řešení, podřídily přání Spojených států.”

Francie se sice “pokusila využít zvláštního představitele Organizace spojených národů a Ligy arabských států Lachdara Brahímího k tomu, aby pozměnil ženevský mírový plán v duchu připomínek, které vznesla v červnu”. Brahímí se však “striktně vyhnul zaujetí vlastní pozice” - a omezil na roli jakéhosi pošťáka “jednotlivým účastníkům konfliktu i mezi nimi navzájem”.

V reálu tak “tahá za delší konec syrská vláda. Z vojenského hlediska nastal obrat. Sama Francie přestala mluvit o ´osvobozených zónách´, jímž by tak ráda vládla s mandátem Spojených národů. Tyto oblasti se trvale zmenšují a ty, které si daný status ještě uchovávají, jsou v rukou salafistů nevalné pověsti.” Jednotky vzbouřenců byly instruovány se redislokovat “kolem hlavního města a zahájit konečný útok”. Tito “contras”, jak jim Meyssan říká, zpočátku věřili, že se jim podaří zverbovat palestincké běžence převážně sunnitského vyznání (podobně jako zkoušeli “Haririové v Libanonu proti šíítskému Hizballáhu”). Jenže – právě tak jako v Libanonu - “to nevyšlo, protože Palestinci vědí, kdo se k nim chová jako přítel a skutečně bojuje za osvobození jejich území”. Za “osmidenní války o Gazu” jim totiž přišly “na pomoc íránské a syrské zbraně”, kdežto “monarchie Perského zálivu nehnuly ani malíčkem”.

“Určité kruhy v Hamásu, loajální k Chálidu Mišálovi a financované Katarem” sice “otevřely brány tábora v Jarmuku” (míněn je tábor palestinských běženců) “několika stovkám ozbrojenců Fronty na obranu Levanty (syrsko-libanonská větev al-Káidy), také spojené s Katarem”. Ti ovšem napadli hlavně Lidovou frontu za osvobození Palestiny. Zato “syrská vláda vyzvala prostřednictvím SMS 180.000 obyvatel tábora, aby ho promptně evakuovali a nabídla jim ubytování v hotelích, školách a gymnáziích v Damašku”. Někteří “dali přednost odchodu do Libanonu”. Následujícího dne “vzala syrská armáda tábor útokem a obnovila nad ním kontrolu. 14 palestinských organizací podepsalo dohodu, prohlašující tábor za ´neutrální zónu´. Ozbrojenci ´Svobodné syrské armády´ se organizovaně stáhli a pokračují ve válce proti Sýrii  z okolních venkovských území, zatímco civilní obyvatelstvo se vrátilo do svých domovů.” Našlo tu “zdevastovaný tábor”, v němž byly “systematicky zdemolovány školy a nemocnice”.