Čeští chemici cvičí džihádistické hrdlořezy?

Vzbouřence, kteří se “přiblížíli na 1 – 2 kilometry od skladů chemických zbraní v syrském městě Safíra”, “cvičili v severním Jordánsku američtí, čeští a polští důstojníci“. Školili je v “taktice, jak se zmocnit jejich tajných úložišť a zneškodnit je”. Uvádí to DEBKAfile, website izraelských vojenských zpravodajců, považovaný za jeden z nejkvalifikovanějších v oboru. Popisuje operace, jež musí běžet už docela dlouho.

Pozoruhodné je i vysvětlení kauzy, o níž nemá česká veřejnost sebemenší tušení. Zmíněné “tři armády” - tedy i ta česká – se do “útočných sil vzbouřenců” zapojily proto, aby “byly na místě, až budou zbraně hromadného ničení dobyty”, a ty “přešly pod kontrolu sil pod velením NATO”.  Ne  proto, že by snad  – jak hlásá vtíravá hysterie – hodlal nasadit ničivý arzenál sám Damašek. Nýbrž proto, že v místě operují “brigády al-Nusrá”, které na černé listině teroristické chátry vede i americká vláda. Právě ty ovšem – uvádí DEBKAfile – mají v běžících “dostizích náskok”.

“Bitva o Safíru” - přiznává povolaný izraelský zdroj - “vtáhla Spojené státy a NATO do přímé intervence do syrského konfliktu”. To, do čeho prý strká čumák i česká armáda, se přitom v reálu řeší úplně jinak. DEBKA to spojuje s prohlášením ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který už loni 22. prosince oznámil, že “syrská vláda soustředila chemické zbraně do dvou lokalit” - a Rusko, “mající v Sýrii vojenské poradce”, drží “chemický arzenál pod přímým dohledem”.

Moskva tím – dokládá DEBKA ze svých tamních zdrojů – dosahuje nejen toho, že se “západní a izraelské vojenské síly nemohou zmocnit syrského arzenálu chemických a biologických zbraní”. Čelí tak totiž i jejich “přímé vojenské intervenci v občanské válce za zády sil, uslujících odstranit Bašára Asáda”. Islamistickým vzbouřencům to “zasazuje tvrdý úder”. Právě “ruská intervence a vojenská přítomnost” však – uvádí prestižní izraelský zdroj - “klade základy pro to, aby Moskva a Washington dospěly k dohodě, která ukončí syrskou občanskou válku”. 

Je do brutální agrese, mající dosáhnout regime change, opravdu zapletena i česká armáda? Angažují se tam skutečně “jen” její “chemici”? Jde jenom o to, že kohosi “cvičí”? Anebo mají “být na místě dřív” i oni sami? Do jakých “útočných sil vzbouřenců” se to “zapojujeme”, je-li pak třeba “dohánět náskok” těch z nich, v jejichž prackách by chemické zbraně byly skutečně fatální hrozbou? Kdy nám to vše ráčí oznámit ti, kdo tam českou armádu vyslali? Čím tak riskantní krok hodlají obhájit? Má se snad terčem teroristické odvety stát i Česká republika? Není snad nad slunce jasnější, že pokud by se džhihádistická chátra, dosazená k moci agresí proti Libyi, prodrala k moci i v Damašku, způsobí nám to i vážné ekonomické ztráty?