Uri Avnery: Bezmezná nenávist

Na poplach bije izraelský veterán 

„PALESTINSKÝ mladík se vloupal do osady, vešel do nejbližšího domu a ubodal 13letou spící dívku, poté byl zabit. Tři izraelští muži unesli náhodně vybraného 12letého palestinského chlapce, odvlekli ho na pole a zaživa upálili,“ píše Uri Avnery.

Už je mu přes devadesát. Životopis má strhující. Do Palestiny emigroval s rodiči před Hitlerem z Německa. Bojoval už v řadách Irgun – a pro výhrady k jejím teroristickým metodám ji opustil už ve 30. letech. Krk nasadil i za prvé izraelsko-arabské války v roce 1948. Se zbraní v ruce i coby válečný korespondent. Po několik volebních období zasedal v Knesetu. Založil izraelské mírové hnutí – a jako vůbec první izraelský politik se osobně sešel s Jásirem Arafatem.

Výčet děsivých hororů, jimiž svou poslední úvahu startuje, pak ještě pokračuje:  

„Dva Palestinci z malého města nedaleko Hebronu nelegálně vstoupili do Izraele, dali si kávu v telavivské zábavní čtvrti a pak postříleli všechny okolo, než byli zadrženi. Stali se národními hrdiny. Izraelský voják viděl vážně zraněného palestinského útočníka ležícího na zemi, přišel k němu a z bezprostřední blízkosti ho střelil do hlavy. Většina Izraelců mu aplaudovala.“

„To nejsou ´normální´ činy ani za gerilové války. Jsou to projevy bezedné nenávisti. Nenávisti tak otřesné, že se vymyká úplně všem normám lidskosti.“

„NEBYLO tomu tak vždycky. Několik dní po šestidenní válce, v níž Izrael dobyl východní Jeruzalém, Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy, jsem po nově okupovaných územích cestoval osobně. Byl jsem vítán takřka všude, lidé mi dychtili prodat své zboží a vyprávět mi své příběhy. Byli zvědaví na Izraelce a my byli zvědaví na ně.“

„Palestince v té době, že okupace potrvá věčně, nenapadlo ani ve snu. Jordánské vládce nenáviděli a byli šťastní, že jsme je jejich nadvlády zbavili. Věřili, že brzy odejdeme a dovolíme, aby si konečně vládli sami.“

„V Izraeli mluvili všichni o ´benevolentní okupaci´. První vojenský guvernér Chaim Herzog, pozdější prezident Izraele a otec současného předsedy Strany práce, byl velice lidský.“

To „vše se však změnilo už během pár let. Palestinci zjistili, že Izraelci odejít v plánu nemají, ale chystají se jim jejich zemi ukrást, a to doslova, a zaplavit ji svými vlastními osadami. Něco podobného se stalo o 15 let později v jižním Libanonu. Šíitské obyvatelstvo vítalo naše vojáky květinami a rýží v přesvědčení, že by Palestince vyženou a odejdou. Když jsme neodešli, změnili se v odhodlané gerilové bojovníky a nakonec založili Hizballáh.“

„Dnes je nenávist všudypřítomná. Arabové a Izraelci užívají rozdílné silnice, je to však mnohem horší než jihoafrický apartheid, protože tam neměli bílí sebemenší zájem černé vyhnat. Je to dokonce ještě mnohem horší, než většina forem kolonialismu, protože imperiální síly, aby se na jejich půdě usadily, ji  domorodcům obecně nebrali.“

„Vzájemná nenávist dosahuje vrcholu právě teď. Osadníci terorizují své arabské sousedy, arabští chlapci házejí kameny a improvizované zápalné bomby na židovská auta projíždějící po silnicích, jichž sami užívat nesmí. Nedávno bylo kameny napadeno auto vysokého armádního důstojníka. Ten vystoupil a prchajícího chlapce pronásledoval, střelil do zad a zabil, čímž nehorázně porušil armádní pravidla užití střelné zbraně.“

„DNES, NĚJAKÝCH 120 let od začátku sionistického experimentu, je nenávist mezi oběma národy gigantická. Konflikt našim životům vládne. Týká se ho víc než polovina mediálních zpráv.“

„Vstát zakladatel moderního sionismu, vídeňský novinář Theodor Herzl z mrtvých, strnul by v naprostém šoku. Život v budoucím židovském státu popsal do detailu v německy psané futuristické povídce, nazvané Altneuland (Staronová země). Jeho arabští obyvatelé tu jsou vyobrazeni jako šťastní vlastenečtí občané, vděční za pokrok a výhody, které jim sionisté nadělili.“

„Na počátku židovské imigrace byli Arabové skutečně pozoruhodně svolní. Možná věřili, že sionisté jsou replikou německých náboženských imigrantů, kteří dorazili o několik desetiletí dřív a zemi  skutečně přinesli pokrok. Tito Němci, kteří si říkali templáři (daný název nemá se stejnojmennou středověkou skupinou křižáků žádnou spojitost), neměli žádné politické ambice. Založili vzorové vesnice i městské čtvrti a žili šťastně, dokud je nenakazili němečtí nacisté. Na počátku 2. světové války je Britové deportovali všechny do daleké Austrálie.“

„Sarona, vzorová vesnice těchto templářů vystavěná nedaleko Jaffy, je nyní zábavním parkem v Tel Avivu. Je přesně tím místem, kde došlo k poslednímu teroristickému útoku.“

„Když Arabové zjistili, že noví sionističtí přistěhovalci nejsou reprízou templářů, ale novým agresivním kolonialistickým implantátem, konflikt se změnil ve fatální nevyhnutelnost. Zhoršuje se rok od roku. Zdá se, že nenávist mezi oběma národy dosahuje stále nových vrcholů.“

„NYNÍ to vypadá, že oba národy žijí ve dvou odlišných světech. Staletá arabská vesnice a nová izraelská osada, ležící jedna od druhé pouhou míli, působí klidně jako ze dvou různých planet.“

„Děti z obou rozdílných etnik tu od svých rodičů slýchají zcela odlišné příběhy už od prvých dnů na  světě. To samé pokračuje i ve škole. A v době, kdy dospějí, toho vidí stejnýma očima jen pramálo.“

„V případě mladého Palestince jde o příběh nadmíru prostý. Toto byla arabská půda, součást arabské civilizace, po víc než 14 století. Pro leckoho má vlastnictví jejich země tradici tisíců let, protože islám, když dobyl Palestinu, zdejší křesťanskou populaci nikam nepřestěhoval. Islám byl tehdy náboženstvím  mnohem pokrokovějším, takže jej postupně přijímali i místní křesťané.“

„Z palestinského hlediska ovládali ve středověku Židé Palestinu jen po pár desetiletí. Současný židovský nárok na zemi, založený na slibu daném jejich soukromým židovským bohem, je bezostyšným kolonialistickým švindlem. Sionisté do země přišli ve 20. století jako spojenci britské imperialistické moci, aniž na ni měli jakékoli právo.“

„Většina Palestinců je teď připravena uzavřít mír a žít bok po boku s Izraelem dokonce i ve zmenšeném palestinském státu. Izraelská vláda jim to však upírá, celou ´izraelskou zemi´ si nárokuje pro židovskou kolonizaci a Palestincům hodlá ponechat jen několik oddělených enkláv.“

„PALESTINSKÝ ARAB, který ví, že je to právě tak, žije mnohdy jen pár set metrů od židovského Izraelce přesvědčeného, že jde o snůšku lží z dílny arabského antisemitismu (což je oxymóron), prahnoucího zahnat Židy do moře. Každé židovské dítě v Izraeli se učí od útlého věku, že tato zem byla Židům dána Bohem, ti jí vládli už po řadu století před tím, než urazili Boha a ten je pak potrestal dočasným vyhnáním. A že nyní se Židé do své země, obsazené cizími lidé původem z Arábie, prostě vrátili. A tito cizí lidé mají tu troufalost tu zemi prohlašovat za svou vlastní.“

„Být to skutečně tak, jak tvrdí oficiální izraelská doktrína, žádné řešení ani neexistuje. Musíme být jen připraveni bránit sebe sama a svou zemi nadlouho, prakticky natrvalo. Mír je nebezpečná iluze.“

„Herzlově naivní vizi oponoval vůdce pravicových sionistů Vladimír (Ze'ev) Žabotinsky. Poznamenal, a vcelku právem, že ještě nikde na světě se nestalo, aby domácí obyvatelstvo vydalo svou  cizincům svou zemi po dobrém. A musí se proto, jak řekl, vybudovat ´železná zeď´, bránící naše nové osídlení v zemi vlastních předků.“

„Žabotinsky, který studoval v liberální Itálii po risorgimentu, vyznával liberální krédo. Jeho dnešními následníky jsou Benjamin Netanjahu a strana Likud, kteří jsou čímkoli, liberály však ani náhodou.“

A právě „oni by zdivočele jásali, pokud by Bůh nechal všechny Palestince z ´naší´ země zmizet přes noc“. A dost „možná se jím dokonce honí hlavou, zda v tom pánubohu i tak trochu nepomoci“.

„BŮH hraje v konfliktu SKUTEČNĚ roli čím dál větší.“ Přestože na samém počátku ji „hrál jen mizivou“. Tím spíš, že „skoro celá první generace sionistů, včetně Herzla a Žabotinského, byla ze zarytých ateistů“. A o sionistech se tak „tradovalo, že tak jako v Boha sice nevěří, právě Bohu zároveň připisují, že to byl on, komu za zemi zaslíbenou vděčí“.

Právě to se však „změnilo radikálně, a na obou stranách.“

„Na samém počátku konfliktu, tedy na prahu minulého století, byl celý arabský svět infikován nacionalismem evropského ražení. Islám tu sice byl stále, ne ovšem coby hybná síla. Hrdinové arabského nacionalismu typu Gamála Abdana Násira byli zapálenými nacionalisty, kteří slibovali sjednotit Araby a změnit je ve světovou sílu.“

„Arabský nacionalismus však uboze selhal. Komunismus nezapustil v islámských zemích kořeny nikdy. Politický islám, který nad Sověty vyhrál v Afghánistánu, získává půdu napříč celým arabským světem.“

„To samé se však překvapivě událo v Izraeli. Po šestidenní válce, jíž Izrael dokončil dobývání Svaté země, zejména Chrámové hory a Zdi nářků, ztrácel ateistický sionismus krok za krokem půdu pod nohama a převládla militantně náboženská forma sionismu.“

„V semitském světě totiž evropská idea odluky církve od státu nikdy kořeny skutečně nezapustila. V judaismu i islámu jsou stát a náboženství navzájem neoddělitelné.“

„V Izraeli je u moci pravicová vláda, ovládaná extrémní ideologií náboženské pravice, kdežto ´sekulární´ levice je naopak dlouhodobě na frontálním ústupu.“

„V arabském světě se děje to samé, jen ve větším měřítku. Al-Kájda, Islámský stát i další skupiny získávají všude. V Egyptě i jinde se tento proces snaží zastavit vojenské diktatury, jejich základy jsou však vratké.“

„Někteří z nás, izraelských ateistů, varujeme před tímto nebezpečím už po desítky let. A říkáme, že  nacionalistické státy jsou kompromisu a míru dosáhnout s to, kdežto v případě náboženských hnutí je to takřka nemožné.“

„Sekulární vládce typu Muammara Kaddáfího v Libyi a Jicchaka Rabina v Izraeli lze atentátem zlikvidovat („to assassinate“). Náboženská hnutí však své vůdce, stane-li se jim to samé, přežívají. (Asasín je zkomolenina arabského slova hašášín. Ve 12. století zakladatel sekty, starý muž z hory, co  svým emisarům podával hašiš a vysílal je na neuvěřitelně troufalé mise. Velký Saláh ad-dín (Saladin) se jednou ve své posteli probudil a našel vedle sebe dýku. Pak s vůdcem asasínů uzavřel rychle dohodu.)“

„JSEM přesvědčen, že uzavřít mír s palestinským lidem a s arabským světem obecně je v životním zájmu Izraele.“ A to „dřív, než tato nebezpečná nákaza zachvátí celý arabský a muslimský svět“.

„Jak palestinští vůdci Západního břehu Jordánu, tak Pásma Gazy jsou lidmi stále relativně umírněnými.  To platí dokonce i pro náboženské hnutí Hamás.“

„Dovolil bych si tvrdit, že podpořit mír v našem regionu má prvořadou důležitost pro celý západní svět.  A nic dobrého mu nevěští ani politické bouře, postihující některé arabské země teď.“

„Na řádky dokumentů typu zprávy blízkovýchodního kvarteta z tohoto týdne jsem šokován jejich autodestruktivním cynismem. Ten komický dokument kvarteta, složeného z USA, EU, Ruska a OSN, se koncentruje na ´vyváženost´ - tím, že rovným dílem obviňuje dobyvatele i dobývané, utlačovatele a utlačované a okupaci zcela pomíjí. Coby skutečně vrcholný kousek  pokrytectví, zvaného diplomacie.“

„Nedostane-li vážně míněné úsilí o mír sebemenší šanci, nenávist už jen neustále poroste, dokud nás nepohltí všechny.“

„Pokud se neodhodláme konat a nezarazíme ji, dokud je čas.“