Joseph Croitoru: Polsko v rusofobním rauši

Z registrovaného partnerství „dekomunizace“ a militarizace 

Polská rusofobie umí zvlášť bizarní kousky. Do prádla si ji vzaly i Frankfurter Allgemeine Zeitung. A sice v reportáži o zdivočelé křeči, kulminující v souvislosti s varšavským summitem NATO.

„Dnešní diskuse o dějinách Polska sice působí dojmem, jakoby propast mezi vládnoucími arcikonzervativci ze strany ´Právo a spravedlnost“ (PiS) a jejich odpůrci z liberálně– konzervativní ´Občanské platformy´ (PO) byla nepřeklenutelná. Zdání však klame. Jde-li o vojenský patriotismus, obrazy z dějin, které ho ilustrují, a ´národní bezpečnost´, oba tábory si jsou až překvapivě blízké. Nejnovějším příkladem je změna zákona, již země téměř nevnímá přesto, že má potenciálně značný bezpečnostně-politický dosah.“

„Novela, kterou koncem března schválil polský Sejm a 9. května podepsal prezident Andrzej Duda, zrušila právní překážky trvalého rozmístění zahraničních jednotek v zemi v době míru. Vzhledem k rusko–ukrajinskému konfliktu se dnes Polsko cítí ohroženo Ruskem a dožaduje se zesílené, pokud možno trvalé přítomnosti jednotek NATO a USA v zemi – a také o to půjde na summitu NATO, konaném 8. a 9.července v polském hlavním městě. S touto zákonnou novelou, jejímž prvotním iniciátorem byla ostatně Občanská platforma, obě velké polské strany souhlasily téměř jednomyslně.“

„Polská vláda slaví nadcházející summit ve Varšavě téměř jako událost století, žádající si  náležitou inscenaci.“ A to i v podobě „masových akcí na národním stadionu“. „Generální mobilizace“ nastala i „ve školství. Od poloviny května jsou školy nabádány, aby několik vyučovacích hodin týdně věnovaly Severoatlantickému paktu a jmenovitě i nadcházejícímu summitu. Různé polské instituce ve spolupráci s NATO sice už roky organizovaly pravidelně školní soutěže slohových prací na téma ´Polsko v NATO´. Nynější kampaň má ovšem nový rozměr a vyvolává asociace na tu, již Severoatlantická aliance prováděla na ukrajinských školách už před tamní krizí. (FAZ, 27. 3. 2014). V Polsku se NATO, přinejmenším oficiálně, na školní akci zatím nepodílí. Organizují ji ministerstva zahraničí a školství spolu s  prezidentským úřadem.“

„Cílem iniciativy není seznámit žáky pouze s podrobnostmi o zahraničních misích NATO, kterých se ve vysokém počtu účastní i polští vojáci, nýbrž i s ´bojem proti terorismu´. Pracovní sešit číslo 2 – součást učebního balíku, rozdělovaného na školách bezplatně - připravuje učitele na gymnáziích na nácvik třídního scénáře, zaměřeného na zřízení základny NATO v jejich obci. Má se simulovat kupříkladu schůze obecní rady, diskutující o její dislokaci. Učební text obsahuje fiktivní ´Projekt rozmístění vojenských základen NATO´, aby ´byl lidu co nejblíž´, a obce považuje za důležité aktéry rozhodovacího procesu. Polskému národu se tu sugeruje ´postupovat naprosto jednotně´. Ústřední témat debat, předepsaných pro zvláštní hodiny věnované summitu a provázené výstavou plakátů, zní ´Jak summit NATO přispěje k naší bezpečnosti´.“

Klíčovým manuálem celého „politického školení je dvěstěpadesátistránková učebnice ´Organizace Severoatlantické aliance´, sestavená speciálně pro daný účel. Napsal ji politolog Robert Kupiecki, známý polský obhájce NATO a náměstek ministra zahraničí v minulé vládě, angažovaný i v přípravách varšavského summitu. V tiskovém prohlášení ke školní kampani se uvádí, že školy navštíví i úředníci polského ministerstva zahraničí a vysoce postavení hodnostáři NATO.“

„Po kritice této proměny školství v politický nástroj však v polských médiích pátráme marně. Zato liberálně–konzervativní deník ´Rzeczpospolita´ citoval minulý týden obavy bývalého ministra obrany Janusze Onyszkiewicze, že co se žáci o NATO naučí ve škole, stejně brzy zapomenou. V polské mládeži, zdůraznil Onyszkiewicz, předseda představenstva polské ´ Euro–atlantické společnosti´, lobbistické struktury NATO, se musí vytvořit ´pocit transatlantické sounáležitosti´.“ Takto pojatý „závazek národní obrany“ se do polských žáků hustí už několik let. Za „do oči bijícího konsensu napříč politickými stranami“.

Jen díky němu mohlo už roku 2011 dojít k vyhlášení „Dne národní paměti“ – či „zavržených vojáků“, členů antikomunistického podsvětí, bojujících v letech 1944 – 1963 nejprve proti ´ruským okupantům´ a později proti prosovětskému režimu v Polsku. Návrh vzešel od polských svazů veteránů a v roce 2010 ho bývalý prezident Lech Kaczynski, dřív než zahynul při leteckém neštěstí, předal legislativě.“ Schválen byl téměř jednohlasně počátkem února 2011. Připadá na 31. březen – „s nedozírnými následky“.

Právě ten totiž „značnou měrou přispívá k sílící vojenské euforii, jejímž markantním signálem je sílící popularita ozbrojených vojenských a střeleckých spolků. Stalo se již zvykem vzdát úctu antikomunistickému odboji školním představením – od základních škol až po gymnázia. Nejde jen o to, že žáci vystupují v historických uniformách a s atrapami zbraní. V současnosti se totiž na mnohých školních dvorech – jakkoli jen slepými náboji – střílí ze skutečných zbraní a používají i kouřové granáty.“

„Polský ´Institut národní paměti“ (IPN) školy nezásobuje jen stále novými texty. Ve jménu odboje apeluje i na na sportovního ducha.“ Například v podobě „zvláštních běžeckých závodů, konaných pod záštitou prezidenta Dudy, které pořádá každoročně ´Nadace za svobodu a demokracii´ na počest ´hrdinů odbojové skupiny Vlčí stopy´“. Pro účastníky jsou připravena i „trička s podobiznami jejích bojovníků“. Ti figurují i na „medailích pro vítěze“ a dokonce o „v řadě comics vyrobených IPN“.

„Lidové běhy, zasvěcené ´Vlčím stopám´, se konají po celé zemi. Video uvedené nadace  na YouTube, v jejímž představenstvu jsou příznačně zastoupeni politici PO i PiS, uvádí   uniformovanou veteránku odboje, podněcující závodící běžce vlasteneckými hesly. Následný startovní výstřel odpálí půl tuctu uniformovaných ´odbojářů´. Střílí se i při ukázkové válečné scéně v blízkém parku, v níž proti sobě stojí sobě Poláci a Sověti.“ Právě  „Sověti, což překvapí jen sotva, jsou na konci mrtví do jednoho“.

„Akční odbojová dramata se v příslušných kostýmech a za prudké kanonády inscenují i v nejmenších obcích. Vojenské spolky dodávají teatrálnímu ´boji proti sovětským okupantům´ s gustem experty na zbraně, jichž není, jak se ukazuje, nedostatek ani v dobách domněle velké ruské hrozby. Bojové nadšení Poláků ovšem nekončí jen památnými dny. Velké oblibě se těší i ´vojenské pikniky´ pro celou rodinu, kde se lze pokochat nejrůznějšími typy zbraní – od  samopalů až po tanky. Při těchto okázale inscenovaných soubojích nejsou nepřítelem jen Rusové, ale i vojáci wehrmachtu.“ Aby je – „zcela bez ohledu na historická fakta“ – „polští soupeři pokaždé porazili na hlavu“.

„Z popularity paramilitárních spolků, orientovaných mnohdy značně pravicově, se pokusila těžit už minulá vláda Občanské platformy. Její ministr zahraničí Tomasz Siemoniak jmenoval koncem roku 2014 vojenského zplnomocněnce, povolaného objasnit úkoly civilní domobrany a polovojenských jednotek při obraně země.“

„Siemoniakův nástupce z PiS Antoni Macierewicz jeho verdikt zrušil už krátce po svém nástupu. Jen ale proto, aby před měsícem podepsal svůj vlastní projekt spolupráce s domácími vojenskými spolky. Ty nyní pozvaly své názorové stoupence z ostatních zemí NATO na první kongres, konaný v rámci vojenské přehlídky v severopolské Ostrodě. Tam se má prezentovat polské novum ve spolupráci státu a paravojenských skupinami coby návrh modelu i pro ostatní  evropské země. Záštitu převzal ministr obrany Macierewicz.“