Jeho Excelence u tyče

Peep-show ukrajinského velvyslance na německé kamery

Dnes nabízíme peep-show. Politickou, a ne erektilní. U tyče skáče ukrajinský velvyslanec v Berlíně. Negližé z režimu, který zastupuje, stahuje německá televize. Nad snímkem z praporu Azov. Hajluje před hákovým křížem.

Víte vůbec – ptá se nad fotkou moderátor – kdo všechno na vaší straně bojuje? Máte pod kontrolou i síly, pózující před svastikou?

Pokud jde o radikály – kličkuje velvyslanec – v dnešním parlamentu nejsou. A směrodatné je právě to, dodává v bláhové naději, že to tím u tyče končí.

Má smůlu. Kápa soldatesek, pyšných na nacistický rodokmen, jsou ústavními činiteli právě od posledních voleb. Partaje, jež se tou žumpou honosí nahlas, by je tam nedostaly. Do parlamentu je nepustila ani Ukrajina, zrasovaná totalitní masáží. Propašovat tam spodinu, zfanfrnělou z Bandery a jeho kápa, musely liberálnější anfasy. Tím horší vizitka je to i pro ně – o euroatlantických protektorech nemluvě.  

Německý moderátor to bere kulantním obloukem. Snímku, kde se pod svastikou hajluje, se však drží. V praporech jako Azov – namítá velvyslanci – působí tisíce lidí. Máte je opravdu všechny pod kontrolou? Kde jsou záruky, že se to nevymkne z ruky?

Kravata u tyče je v dvojím ohni. Kápnout božskou, shodí i euroatlantické panáky. Rozházet si to nechce ani s chátrou, hajlující před svastikou. Stále víc bere do kleští i Porošenka. Rošádu na ambasádě si vydupe tím snáz. Kravatě u tyče zbývá prekérní soutěska. Co krok, to kouzlo nechtěného:

Když válka s Donbasem začala – přiznává velvyslanec - Ukrajina už žádnou armádu neměla. Tím víc to viselo na „praporech dobrovolníků“. Ty nemít, utržila ještě větší debakl. A pracka, zvednutá v úhlu Heil? trvá na svém moderátor. Před svastikou - a fanglí praporu Azov? „Muselo by se to ověřit,“ praví Jeho Excelence. Sama to ovšem ani nepopírá. Proč asi? Je snad  chátře, hajlující i na kamery, riskantní sahat už i na rituály?

Kravata u tyče, jíž jde o židli, střečkuje o koze, o voze. Moderátor pase po   galerce, zfanfrnělé z Hitlera. Velvyslanec kontruje, že všem hlavním velí generální štáb. Právě „dobrovolnické prapory“ – seká jim obratem pukrle znovu - jsou však i dnes pilířem státní moci.

Ta mozaika se nám zatlouká. Nonstop a hermeticky. Cenzuru boří unikátní peep-show. Hutně a lakonicky. Střípky, v nichž leckdo tápal, spojuje do přehledných kontur:

Kyjev, zmutovaný v Palermo oligarchů, už dávno prošustroval i regulérní armádu. Z mobilizace, jíž to dohání, jsou dostihy dezerce. Erár legalizuje privátní soldatesky. Verbež, hajlující před svastikou, staví do latě i jeho honoraci. V Německu to nutí k tanci u tyče i Jeho Excelenci, kterou tam vyslala.   

Ta evropská tomu dílu zkázy aplauduje. A idiotsky ministruje. Maškarní na Majdanu, světící výročí rabijáckého puče, tomu nasadila korunu.

Kam nás tím vleče, už tuší i bílá hůl.