„V letech 1966-2011“ – cituje autorka nositele Pullitzerovy ceny Davida Cay Johnstona – „vzrostly příjmy spodních 90 procent Američanů o 56 dolarů.“ Lehce přes tisícovku korun. Za rok, a ne snad den. Řeč je o reálném důchodu, očištěném od inflace.
Za dvě generace vzrostly o dolar týdně
„V letech 1966-2011“ – cituje autorka nositele Pullitzerovy ceny Davida Cay Johnstona – „vzrostly příjmy spodních 90 procent Američanů o 56 dolarů.“ Lehce přes tisícovku korun. Za rok, a ne snad den. Řeč je o reálném důchodu, očištěném od inflace.
Naproti tomu „příjmy horních 10 procent se zvýšily v průměru o 136.071 na nynějších 254.862 USD, tady o 82 procent“.
Jedno procento těch, kdo příjmové vertikále vévodí, inkasovalo v průměru 23,7 milionu dolarů – o 18,4 milionu víc, než roku 1966. Tedy zhruba čtyřikrát víc.
Pracka trhu – praví otčenáš konce dějin – se nemýlí z principu. S ciframi, citovanými výše, přichází mediální extraliga. Obojí dohromady klade prekérní otázky: Je snad i Amerika – pomine-li se 10 procent za vodou – zemí samých lenochů a trdel? Kolik z těch, co berou ke dvěma milionům korun denně, ještě zdržuje – cokoli na způsob reálné práce?
„V letech 1966-2011“ – cituje autorka nositele Pullitzerovy ceny Davida Cay Johnstona – „vzrostly příjmy spodních 90 procent Američanů o 56 dolarů.“ Lehce přes tisícovku korun. Za rok, a ne snad den. Řeč je o reálném důchodu, očištěném od inflace.
2013-03-28 00:00:00