Dnes je to bez cizojazyčného originálu. Jan Campbell, muž renesančního rozletu, totiž navzdory svému příjmení vládne i češtinou. Titulkem míní boj v jedné a té samé nádobě.
Obrysy slepé kapitulace. “Evropské integrace”
Dnes je to bez cizojazyčného originálu. Jan Campbell, muž renesančního rozletu, totiž navzdory svému příjmení vládne i češtinou. Titulkem míní boj v jedné a té samé nádobě.
Ve džbánu, v němž ho vedou tři hlavní trendy: politické, hospodářské a vojenské, a to domácí i zahraniční. Jejich vývoj překročil podle mého názoru bod, zploza nějž už není návratu. Což znamená, že s největší pravděpodobností způsobí, a to v představitelné budoucnosti, našim tzv. lídrům i prostým občanům mnohé bezesné noci, ať už žijí kdekoli.
České domácí stínové bojiště, pokračující v kopání vlastního hrobu, působí dojmem nádoby, která se rychle plní a přitom i kymácí. Politická krize se prohlubuje, hospodářské úspěchy mají krátkodobý charakter a plánovaná vojenská angažmá české armády v rámci V4 v Pobaltí – i v rámci NATO mimo území členských států NATO – vedou ČR do jednosměrné ulice, na jejímž konci se bude bojovat v přímém přenosu.
Evropské stínové bojiště nabízí podobný obraz. Zdejší finančně–bankovní sektor nevykazuje známky úspěchu. Boj s politiky a občany proto pokračuje a nabývá síly finančního tsunami. V něm a s ním bojují o přežití Rothschildové a Rockefellerové s USD na jedné straně, a zlato přitahující renmimbi, potažmo rubl na straně druhé, abych jmenoval ty hlavní. O těchto bojích se v ČR mlčí. Asi i proto, že evropští politici musí lepit evropský džbán a mimo jiné upevnit hráze migračního potoka. Potok totiž nevyschl a není vyloučeno, že hladinu, kterou přestavuje současný nižší počet migrantů, vyrovná již brzo další krev občanů EU. Teroristické útoky, protesty a stávky ve Francii, přiznaná teroristické a sociální hrozby v mnoha státech EU a v neposlední řadě absurdní situace sportu to potvrzují.
Fotbalové mistrovství a olympijské hry vyžadují masívní policejní a vojenskou ochranu. Západní zpolitizovaní sportovní byrokraté hledají cestu, jíž lze „potrestat“ prezidenta Putina vyloučením ruských sportovců z tzv. světového sportovního společenství, uzmout Rusku mistrovství světa ve fotbale v roce 2018 v naději, že se sport obrátí proti politice Kremlu. Evropský džbán je však poškozen tak, že ho neslepí žádné lepidlo a nezalepí ani díry, které z něj zejí. A k tomu je i bez ucha, jímž by mohla uchopit příští generace. O jakém sportu a zdravém duchu ve zdravém těle může být řeč, když peníze, show a zkorumpovaná politika oddělily tělo od ducha a od přírody a džbán se plní krví a slzami.
Očividně nezdravé evropské politické elity proto ztrácejí dech úměrně akcelerujícímu dění doma i venku. S reáliemi světa ztratily kontakt. Ty představují zhoršující se situace na Ukrajině, včetně Doněcké a Luhanské oblasti, horečky z populismu, referend, TTIP, CETA a v neposlední řadě ze stabilizace suverenity Ruské federace. Ta dnes probíhá na dvou úrovních: hospodářské a vojenské. Po nich bude možné přistoupit ke stabilizaci dalších sfér, včetně řízení státu a politické diverzity. Jak se stabilizuje ekonomická suverenita, ukáže mezinárodní ekonomické fórum v Petrohradě (16. – 17.6.). Fórum umožní vidět i slepým rozdíl mezi pragmatismem a potřebami západních podnikatelů a lídrů korporací a fantazií evropských politiků, topících se v potoku migrace a rétorice sankcí, jejich prodlužování a prezentace „mírového úsilí“ expandujícího NATO.
Atributem ekonomického fóra je i to, že jeho loňskou hvězdu – řeckého premiéra Tsiprase – letos nahradí hvězda italská, premiér Renzi. Ten musí doma vysvětlovat oficiální roční ztrátu italského byznysu ve výši 3 miliard EUR a 80 tisíc pracovních míst. A to nehledě na fakt, že Rusové investují v Itálii 2x více než Italové v Rusku (2,3 miliardy EUR Rusů proti 1 miliardě EEUR Italů) a Itálie zůstává umělým státním útvarem pod kontrolou USA. Druhou hvězdou fóra bude prezident Putin. Ten se setká s předsedou EK Junckerem, a bývalým francouzským prezidentem Sarkozym, čerstvým doktorem honoris causa MGIMO. Hlavní téma fóra je mnohoznačné: Na prahu nové hospodářské reality.
S tou se budou seznamovat zástupci víc než 500 zahraničních společností, ještě víc představitelů ruských společností a také prezidenti Kazachstánu a Guineje, premiér Malty a 35 zahraničních ministrů. Přímo na fóru, moderovaném Alexandrem Šochinem, i na půdě bilaterálních rozhovorů s ruskými partnery a v neposlední řadě i odpovědí, jež k otázkám účastníků fóra zaujme prezident Putin.
O čem i jak dlouho s ním bude rokovat předseda EK Juncker, nevím. Faktem totiž je, že ještě v roce 2013 činil obchod mezi EU a RF 417 miliard EUR, loni však už jen 235 miliard EUR. Naproti tomu obchod RF a USA má rostoucí trend.
Ruská strana nebude téma sankcí vznášet jako první. Očekávám, že Juncker se bude snažit vysvětlit prodloužení sankcí, třebaže obchod Gazpromu s EU roste, o čemž se ovšem v mnoha státech EU nemluví. Evropští politici předstírají, že energetická závislost na RF klesá. Ve skutečnosti však roste jak ta, tak potenciál konfliktu s Ruskem. Ekonomická situace EU se tak bez Ruska stabilizovat nedá. Proto očekávám, že na programu setkání předsedy EK Junckera s prezidentem Putinem bude téma Severního proudu 2, dialog EU a RF o energetice a smlouva o dodávkách plynu do EU, která je téměř hotová. A právě na tom závisí, chceme-li mít teplo, práci a dovolenou i po roce 2020. Budeme-li platit v USD, EUR nebo jinak, ukáží příští dva, tři roky.
Že to nebude jen tak, naznačuje Putinův itinerář. Na programu má totiž i důležitější setkání, než to s panem Junckerem. Požádalo o ně více než 40 šéfů světových korporací z Evropy (BP, Shell), USA (Caterpillar Financial), Číny (Alibaba), Kanady i jiných zemí. V rozhovorech s představiteli investorů a správců investic – reprezentují víc než 10 triliónů USD – bude řeč nejen o investicích, ale i změnách v měnovém a platebním systému. Proto USA stojí o kontakt s Ruskem a Čínou. A tím i o možnost se udržet tváří v tvář zlatem se pokrývajícím renmimbi, potažmo i rublem. O tom všem se v české kotlině nepíše, nebo jenom málo. Podobně jako o setkání s generálním tajemníkem OSN Pan Ki Munem a speciálním vyslancem OSN pro Sýrii Staffanem de Misturou.
Jestliže současné politické a hospodářské trendy lze identifikovat, popisovat a interpretovat snadno, včetně jejich představitelného vývoje, totéž neplatí i o třetím trendu plnícím nádobu. Ten představuje vojenský konflikt. Je tomu proto, že málokomu se chce dívat smrti do tváře a většina z nás si ji idealizuje. Chceme žít, a proto budeme mlčet, pokud budeme ujišťováni politiky, že válka nebude. Válka se však dnes bohužel nevyhlašuje, ale už běží na viditelných i méně viditelných frontách. Hospodářské, politické a teroristické fronty jsou viditelné. Finančně-měnová fronta je patrná méně. Právě finance a měny však byly, jsou a budou i nadále spojeny s válkami a vice versa. Financování válek a náprava válečných škod jsou nesmírně lukrativní byznys. Politici jsou ve hře finančníků–bankéřů a vojáků pouze mluvčími. Všechna ujišťování o dobrých úmyslech – počínaje hrou slov kolem reorganizace policie i jejích organizačních změn a konče přítomností leteckých a námořních sil NATO a USA v Černém a podle posledních zpráv i v Jihočínském moři, abych naznačil šíři jejich rozpětí – mají společné jedno: jsou zavádějící, nepravdivé a odvádějí od skutečných zájmů, úmyslů a cílů lídrů. Ti nám ve stínovém divadle ukazují pět prstů, jejichž obrázky jsou s to mnohým divákům vzít dech.
Proto je nezbytné si uvědomit, že na geopolitické bitevní pole mohou vstoupit a bojovat tu jen suverénní a silní protivníci. Ruská federace k těm několika málo vyvoleným dnes již patří. Nechce-li být rozdělena a dostat se do situace postsovětských států, musí mít stabilní suverenitu a být novým „džbánem“. Proto si nemůže dovolit být jiná než silná v tom nejširším slova smyslu. Proto musíme počítat s tím, že nás v Evropě se, až nastane hodina pravdy, ptát nikdo na nic nebude.
Evropský džbán je totiž, ve svém asymetrickém spojenectví s USA, nádoba poškozená, děravá a bez ucha. V hodině pravdy Evropa neslyší, proč se USA, chtějí-li si zajistit svou existenci a spolurozhodování i v novém světovém uspořádání, budou muset s RF a Čínou domluvit. Malé a nesuverénní státy, včetně smluvního společenství zvaného EU jako bojiště, proto musí počítat se ztrátami a prohrou v každém případě. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, praví staré přísloví. Souhlasu netřeba.
Dnes je to bez cizojazyčného originálu. Jan Campbell, muž renesančního rozletu, totiž navzdory svému příjmení vládne i češtinou. Titulkem míní boj v jedné a té samé nádobě.
2016-06-17 00:00:00