Pat Buchanan, Zbigniew Brzezinski: Dvě ikony proti intervenci
Útok na Sýrii hrozí tragédií i sousedům
“Je to domrtě opsáno z Tonkinského zálivu,” říká Pat Buchanan v televizní přestřelce, z níž nabízíme ukázku. Tonkinským zálivem míní podvrh amerických zvláštních služeb. Fingoval vietnamský útok na americké plavidlo. Casus belli proti Vietnamu vznikl skořápkářským švindlem.
Stejný rukopis - říká Buchanan - má verze o chemických zbraních, použitých Damaškem. “Vtahuje nás do války, která je prohraná” (“Nikdo nemá plán, jak dál”). Do války “na straně džihádistů, al-Nusrá a al-Káidy a Saúdské Arábie”. Proti zemi, za níž stojí Írán a Rusko.
Buchananovi oponenti protestují: “V Tonkinském zálivu to byl podvod. Chemické zbraně, použité Sýrií, však potvrzují i Británie a Francie”.
Buchanan to rezolutně odmítá. I tentokrát je to - kontruje zvýšeným hlasem - “operace pod falešnou vlajkou” (“false flag operation”).
V druhé příloze mluví Zbigniew Brezinski. Na kamery MSNBC. Volí diplomatičtější slovník. Tím víc zabírá kontext, bijící do dnešních očí: “Dobře nedopadl už útok na Irák.” Stavěl na “falešných premisách”. Způsobil “destabilizaci”. Situace se “trvale zhoršuje”. “Pramalý efekt” nese i intervence Británie a Francie v Libyi. V Sýrii to nehrozí jen “podobnými, ale ještě nebezpečnějšími následky”.
Tím spíš třeba “budovat mezinárodní koalici”. “Seriózně jednat s Ruskem a Čínou” - i s ”Japonskem, Indií a dalšími zeměmi”, závislých na energetických zdrojích Středního východu, či majících tu jiné důležité zájmy.
Místo racionálního řešení však řinčí “masivní propaganda”. Sýrii líčí jako dějiště “demokratické války”. “Kdo tu bojuje za demokracii? Snad Katar či Saúdská Arábie?” Je to “sektářský konflikt”. “Brutality se dopouštějí obě strany”. Na “93.000 životů není zdaleka jenom obětí syrského režimu”.
Vyřešit krizi může jen “jasná strategie” - a “rozhodné vedení”. Přímo na úrovni “prezidenta a jeho top, top zahraničněpolitických poradců” - a ne “narychlo spíchnutých komuniké”. Tady “to není jako v Bosně”. V Sýrii hrozí “eskalace, která se může vymknout z kontroly”.
“Narychlo spíchnuté komuniké” je navíc “vágní”. Reaguje na “incident, při němž zahynulo 100 či 150 lidí”. Dodnes se přitom “neví ani to, zda k němu došlo až po stanovení ´červené linie´, anebo už dřív”.
Chce to “jasnou strategii”. Proč má být vodítkem “zrovna tato ´červená linie´”? V čem spočívá její “strategický základ”? Další eskalace hrozí “tragédií”. I pro země jako Turecko, které teď “zažívá vážné vnitřní problémy”.
Variaci na tonkinskou provokaci odmítají i supertěžké váhy. Pat Buchanan byl už poradcem Richarda Nixona a Geralda Forda. Ronaldu Reaganovi řídil mediální politiku – a dělal speechwritera. Dvakrát skončil druhý v prezidentských primárkách. Z Republikánské strany odešel, až když ji kolonizovali neocons. Šéfuje žurnálu The American Conservative. Když se mu říká paleokonzervativec, bere to jako poklonu.
Zbigniew Brezinski slavil teprve Kristovy roky, když dostal na povel Výzkumný ústav pro otázky komunismu. K šedým kůrám Bílého domu patří už od 60. let. Jamesi Carterovi dělal poradce pro otázky státní bezpečnosti. Byl šedou eminencí týmu, který udělal Obamu. Právě on – přiznal se k tomu týdeníku Time – přesvědčil už Cartera, že má nasypat miliardy, moderní výzbroj, instruktáž i logistiku do bandy hadrníků, terorizujících Afghánistán už v 70. letech. Al-Káida jako gerila, budící hrůzu, je Brezinského dítě. Teď alarmuje proti válce, vedené po jejím boku. Může si casus belli, zfikslovaný proti Sýrii, přát povolanějšího odpůrce?