Izrael Šamir: Rusko už o to, aby je vzali do party, nestojí

Nevšední pohled za kulisy ekonomické války

„Řád světa, jak se formoval po roce 1991, kolabuje právě teď a přímo před našimi zraky,“ startuje jiskrnou analýzu Izrael Šamir. Pendluje hlavně mezi Jaffou a Moskvou. I leckde jinde. Tím víc toho má z první ruky.

„Rusko stálo roky o to, aby ho vzali mezi sebe. Na shromáždění grandů, jež obesílalo, ho drželi v koutě, evropské struktury, jimž platilo jako hodinky, mu zavíraly dveře. Nadutost velmocí snášelo se stejnou trpělivostí, jako iritující udice, lovící diletanty z východní Evropy.“

„Cosi se ale zlomilo. Mladík už o to, aby ho vzali do party, nestojí; sbalil si a vzal to zpátky domů – zrovna když by se jim hodil na kolenou v Osvětimi.“

„Pro západní lídry je Osvětim každoroční Canossou.“ Roní tu „slzy nad tím, že se neuměli zastat Židů“. A tím víc „jim přísahají jim poslušnost do skonání věků“. Je z toho „novodobý náboženský rituál“. Světí se zvláštní  pompou „od roku 2001, kdy moc židovsko-amerického impéria dosáhla vrcholu“.   

„Dřív se ho nejvyšší ruský představitel zúčastňoval. Letos se musí obejít bez něj. Izraelští ministři už dali najevo své rozladění, byla to koneckonců Rudá armáda, kdo osvětimské Židy zachránil.“

Bude-li Rusko na nejvyšší úrovni chybět, z „piety za holokaust to udělá  provinční, čistě západní podnik. Horší je, že místo Ruska obsadí Ukrajina, kde vládnou zažraní dědici Hitlerova Bandery.“

A to hned „po francouzském show na téma ´Charlie´, k němuž se Rusko také otočilo zády. Západ mu naznačil, že pokud se divadýlka zúčastní a vstoupí i do proponované protiteroristické koalice, hříchy mu budou odpuštěny, Rusko však nezabralo ani na tuto návnadu.“

„Magazín Charlie Hebdo byl (a je zřejmě i nadále) nezastřeně   protikřesťanský i protimuslimský. Člověk na jeho stránkách vídal karikatury, urážející Pannu Marii a Ježíše Krista, papeže i církev (jen urážky Židů se tam jaksi nekonaly).“ „Rusům se to, že se něco tak obscénního vůbec publikovat smí“  -  a „ještě to vydávat za svobodu projevu“ – „zdálo neuvěřitelné. Lidé už proti ´Charlie´ plánovali demonstraci, magistrát ji však zakázal.“

Když Pussy Riot znesvětily Chrám Krista Spasitele – a ukrajinská skupina Femen pařížskou Notre Dame i několik dalších západoevropských  katedrál – v Rusku to vzbudilo všeobecné pohoršení. Naproti tomu ve „Francii schytala mastnou pokutu kostelní správa, která se jí v tom pokoušela zabránit“.

„Dnešní západní režim“ – „protimuslimský, jako protikřesťanský“ – je přitom zároveň „prožidovský v míře, postrádající racionální vysvětlení“. Tisíce ozbrojenců, jež Francie vyslala na stráž židovských institucí, jen dál vyhrocují „disharmonii s jejich křesťanskými a muslimskými sousedy“.  

„Západní posedlost Židy se ruskému chápaní vymyká, ruští Židé se totiž asimilovali a integrovali zdařile. Narativ holokaustu v Rusku neletí z docela  prosté příčiny: za války zahynulo Rusů všech národností tolik, že vydávat za hlavní oběť Židy tu jednoduše není žádný důvod. Milióny jich zemřely za blokády Leningradu; Bělorusko ztratilo celou čtvrtinu populace. Rusové necítí vůči Židům žádnou vinu: chovali se k nim fér a zachránili je před nacismem.“ I holokaust proto „vnímají jako západní narativ a zrovna tak i JeSuiCharlie“.

„V Rusku, ač holokaust nesvětí, se přitom Židům daří špičkově. V žebříčku zámožných Rusů, sestavovaných Forbesem, figurují úplně nahoře.“ S  „kapitálem o sumární výši 122 miliard dolarů“. Právě „Židé tu moderují nejsledovanější mediální show, vysílaná v nejlepších časech státní televizí; jsou vydavateli tisku; mají neomezený přístup k Putinovi i jeho ministrům; a padne-li jim do oka určitý obecní pozemek, najde se obvykle i způsob, jak skončí právě v jejich rukou.“

„Rusko si svůj pluralismus, diverzitu a svobodu slova chrání. Prozápadní média – Novaja gazeta oligarchy Lebeděva, majitele britského listu The Independent – pod heslem JeSuis vycházejí, o holokaustu píší a dožadují se i vrácení Krymu Ukrajině. Převážná většina Rusů však stojí za prezidentem a jeho civilizační volbou. Dal ji najevo za vánoční půlnoční mše v jedné vesničce v zapadlé provincii, obklopen ukrajinskými sirotky a běženci.“

Tím, co „pravidla hry mění, jsou otevřené ekonomické sankce. Rusko se propadem cen ropy, potížemi rublu a sníženým ratingem své úvěryhodnosti cítí napadeno. Má je za projev nepřátelství, a ne ´neviditelné ruky trhu´.“                            

„Evropské perzekuční sankce ruské společnosti izolují od levných dlouhodobých úvěrů. Ruský stát půjčky nepotřebuje, ruské společnosti však ano.“ Kombinace všech dopadů ekonomické války „větrá Rusům peněženky“.

To „nejsou selektivní sankce proti Putinovým přátelům. Je to válka se vším všudy. Pokud její původci čekali, že se hněv obrátí proti Putinovi, byla to chybná kalkulace. Ruská veřejnost se vzteká na ty, kdo ekonomickou válku organizují z Ameriky, a ne na vlastní vládu. Prozápadní opozice se proti Putinovi pokoušela pořádat demonstrace, lidí, ochotných se připojit, se však našlo jen mizivě.“  

Zdá se, že „už to zašlo až příliš daleko. Rusové se, místo aby stáhli chvost, chystají na skutečnou dlouhou válku, jaké vedli už jejich předchůdci – a   vyhrávali je. Na vybranou podle všeho nemají: Amerika trvá na tom, aby  se Rusko zapojilo i do ´války proti terorismu č. 2´, zrušit ekonomické sankce však v plánu nemá.“   

„Jak si poradit s finančním atakem, Rusové velké ponětí nemají. Neomezí-li Rusko pohyb kapitálu, přijde o něj. Lidé z centrální banky a ministerstva financí jsou striktní monetaristé, kapitálové restrikce mají za svatokrádež. Putin, sám liberál, jim však očividně věří. Únik kapitálu nabývá kolosálních  rozměrů. Nezavede-li Rusko opatření, s nimiž uspěl Mohammad Mahathira v Malajsii, bude pokračovat dál. Zatím se ale žádný signál, že by se chystala změna, nerýsuje.“

V tom, co se týká futures a derivátů, Rusko zřejmě bůhvíjakým přeborníkem není. „Na pohyby pancířů a tankové bitvy je to však expert.“ K „boji se zřejmě chystá i kyjevský režim, tlačený očividně i americkými neocons“.

„Pařížská show kolem ´Charlie´ byla přípravou na křižácké tažení NATO na Středním východě.“ „Rusko je nepodpoří, na to se dá vzít jed. Kdo že ty karikaturisty skutečně zabil, se zatím neví ani zdaleka, pro Paříž a Washington je to však šance, jak vdechnout druhý dech válce na Středním východě.“

„Rusko bude tentokrát v opozici.“ A dost „možná to pojme i jako šanci, jak změnit nepříznivou konfiguraci na Ukrajině“.

„Kdo je pro mír na Středním východě, podpořit Rusko má dobrý důvod.“

Izrael Šamir to rozcestí nezná z rychlíku. Původem z Novosibirska, do Izraele odešel už v roce 1969. Na vojně tu byl u výsadkářů. I za války Jom Kippur v roce 1973.