Michail Chazin: Teror jako alibi a krotitel

Mlžení kolem Charlie Hebdo nasvědčuje asociálnímu zadání

„Je to v ekonomice, ty troubo!“ zněl už slogan, s nímž vyhrál volby Clinton. Že právě v ní to je nakonec, i pokud jde o masakr v Charlie Hebdo – a hlavně následnou kaskádu - soudí ruský ekonom Michail Chazin.

„Tu bakchanálii, uspořádanou v Paříži, jsem sledoval pozorně.“ A raději „ani nebudu komentovat, jak neupřímní tu lídři evropských zemí byli (na internetu kolují snímky, kde se culí jak před smutečním pochodem, tak  po něm)“. „Jak trapně vyzněl zákaz účasti pro jednoho z nejpopulárnějších francouzských politiků, Marine Le Pen“. Podobně jako „Hollandova prosba, aby se ´mítinku nezúčastnil´ izraelský premiér“. I přehršel dalších bizarních detailů.

„Na místě těch zabitých se obracím v hrobě – spolu s policejním komisařem, který se stačil zastřelit právě včas. Tady však Francouzům patří hold: sebevrah si totiž, na rozdíl od některých jiných zemí, do hlavy nevpálil i kulku ´pro jistotu´.“    

Zato „ti, co jdou na smrt, se za masky obvykle neschovávají (na rozdíl od  ukrajinských ´pravoseků´, kteří se položit život nijak nehrnou).“ V samotné „redakci nikdo neviděl“ ani dva bratry, zlikvidované jako údajní vrazi.  

Oficiální verze se rozpory jen hemží. Chazin má ovšem na mušce hlavně ekonomické pozadí kauzy:

„Hlavním problémem Evropské unie je, že udržet životní úroveň občanů na konto veřejných rozpočtů už není s to. V rozpočtech už víc peněz není a ani nebude. Minimálně po několik desítek let. A životní úroveň se tak nutně propadne značně.“ Natolik, že „´střední´ třída, s níž politická stabilita EU stála a padala, se jednoduše vypaří“. Zrovna v té „Evropské unii, řízené  Spojenými státy nakrátko a pevnou rukou“. 

„Dnes se situace změnila zásadně. Varianty dalšího vývoje jsou dvě – buď  se mechanismy sociální stability rozpadnou razantně, a živelné procesy už tak nikdo neudrží pod kontrolou. Anebo dojde k pokusu je zredukovat tak, aby se to uřídit dalo. To ovšem vyžaduje lidem vysvětlit, že se své  prosperity nevzdávají pro nic za nic. Přehlídky gayů a justici pro mládež, řečeno natvrdo, jsou lidé ochotni tolerovat, jen dokud je peněz stále víc. Bude-li jich však méně?“

„Bude-li peněz méně, a to o hodně, lidé se dají řídit jen nástroji striktně  konzervativními. Není náhodou, že nacionalismus vzkvétá tak bujně právě na Ukrajině – je to následek propadu životní úrovně. A to je Ukrajina, kde lidé pamatují SSSR - a tedy i reálnou alternativu nacionalismu. Co ale v západní Evropě, kde je socialismus démonizován po desítky let? Co se dá dneska nabídnout tam? Nacionalismus? V Německu je však pod zákazem i legislativně a všechny pokusy ho reanimovat skončí tím, že EU hrubě poruší  své vlastní zákony na ochranu ´práv a svobod´. Epizoda s Haiderem v Rakousku (kdy je EU donutila, ať na výsledky svých legálních voleb laskavě zapomene) či s otcem Marine Le Pen, na nějž se, jen co postoupil do druhého kola prezidentských voleb, vrhla celá liberální elita EU, jsou  v živé paměti dodnes.“ 

„K dispozici tak zůstává jediný mechanismus, využitelný k tomu, aby se lidé  státní moci a její politice snižování sociálních výdajů podřídili dobrovolně – a tím je strach. Strach přitom nemusí mít konkrétní důvod, s tím, co je konkrétní, lze přeci bojovat i naprosto konstruktivně.“

„Tak třeba, čistě pro ilustraci, Islámský stát (ISIL). S tím to lze vyhrotit na ostří nože a obvinit ho, že za všechno může právě on, má to však i svůj háček. Za prvé v tom, že ISIL bojuje s Asadem, s nímž si to několik let rozdávali i předáci západní Evropy. Za druhé v tom, že je tam fůra občanů EU, majících vlastní cesty, jak informace dostat k lidem. A za třetí v tom, že ISIL je napojen na finanční struktury – a peníze, to je pro liberální elity svatá věc.“

„A tak se toho, kdo má v teroristických útocích prsty ve skutečnosti, hledat jaksi ani nehodí.“ A přednost dostanou „čistě mýtické struktury typu ´al-Kájdy´. Situace se tak zvládá mnohem snáz. Ze všeho nejdůležitější je však ty vraždy co možná zpropagovat stylem ´hrůza-hrůza-hrůza´. Jednoduše  proto, aby lidem došlo, že má-li být zkrocena, nezbývá než se všeho zřeknout, klidně i příjmů, hlavně že už tomu všemu bude konec…“

„Pochopitelně se jim řekne, že ty příjmy klesnou jen načas…Tak jako sliboval ´odpojit´ dolar od zlata jen ´načas´ prezident USA Richard Nixon. To ´načas´ se však jaksi protáhlo – a podle všeho se protáhne i v tomto případě.“     

„Zdá se mi, že některé detaily toho, o čem se řeč, se značně démonizují záměrně, kdežto reálné mechanismy a aktéři se zastírají, jak to jen jde. Mám za to, že to není náhoda a že to hlavní, co si vedoucí činitelé EU předsevzali, je razantní snížení sociálních výdajů.“

„V rámci EU to má zásadní význam právě pro Francii.“ Právě to - předvídá Chazin – dá o sobě znát už velice brzy.

Kéž by se mýlil aspoň tentokrát. Zatím se mu to dařilo jen u bagatelních prkotin.