Bernd Posselt: Povýšení sudeťácké reprobedny

Mluvčí landsmanšaftu už šéfuje i „východní politice“ CSU

U Bernda Posselta alarmuje už fyziognomie. Post europoslance sice neobhájil. Po vyhnání je tu však odškodnění. Smilovala se sama CSU.  Reprobednu sudeťáckých zálusků pasovala na „pověřence pro střední a východní Evropu“.

S akčním rádiem „od Baltu po Bulharsko“, anoncuje to Bayernkurier už titulkem rozhovoru se „zkušeným expertem CSU“. „Je to už 25 let,“ pyšní se Posselt, „co jsem se účastnil od Čech po Rusko, od Baltu po Bulharsko, všech demokratických revolucí proti komunistické diktatuře – jedinečná historická zkušenost“. Pro publikum – od Baltu, přes Rusko až po Bulharsko – zase užitečné doznání.

„Předtím jsem skoro 10 let z pověření Panevropské unie aktivně podporoval hnutí za svobodu a bojovníky za lidská práva v tomto prostoru.“ Ocenili bychom i kvitance. Neb pravda o tom, kdo všechno čerpal právě tyhle dotace, je šokovou terapií – proti celé pravdolásce.

Chytlavé analogie nabízí Wikipedie. Pod heslem Bernd Posselt zmiňuje kupř. ´Panevropský piknik´ na rakousko-maďarské hranici v létě 1989. Pořádal ho spolu s Ottou von Habsburg. Jako „akci, která umožnila mnoha občanům tehdejší NDR vytoužené vycestování za svobodou“.

„Pak následovala“ – nadouvá se alarmující fyziognomie - „spolupráce při výstavbě mladých demokracií a integraci většiny z nich do EU“. Když se o našem přijetí do Unie hlasovalo v Evropském parlamentu, právě Posselt byl proti. Že „mladá demokracie“ brala kondice u landsmanšaftu, je z básníkových kapek rosy.  

„Minulý týden otevřel bavorský premiér Horst Seehofer v Praze zastoupení Svobodného státu Bavorsko. Mění to zrušení Benešových dekretů v požadavek, kterým tím krokem zastaral?“ táže se Bayernkurier. Posselt to vidí právě naopak: „Sudetoněmecká národní skupina, jejímž jsem  mluvčím a tedy nejvyšším politickým představitelem, má své oficiální zastoupení nad Vltavou už 11 let. Společně s CSU a Horstem Seehoferem jsme podněcovali proces usmíření, jenž vedl k nynějšímu otevření bavorské kanceláře v Praze. Horst Seehofer při slavnostním otevření kanceláře, kterého jsem se mohl zúčastniti jako čestný host, roli sudetských Němců na této cestě výslovně ocenil, ale také jasně řekl, že v dialogu bez tabu, tak jak jej chceme, se musí mluvit o všech tématech, i o těch choulostivých, souvisejících s vyhnáním. Před 14 dny dospěla ke shodnému závěru kolem zásadní analýzy sudetoněmecké otázky, kterou jsme připravili my, výroční konference Německo-českého diskusního fóra, konaná v Litoměřicích pod vedením spolkového ministra Christiana Schmidta a bývalého českého senátora Luďka Sefziga. Nezastaralo tak zhola nic.“

Ještě že to, co se o nás bez nás patlá i dnes, nezatlouká aspoň sudeťácká  reprobedna. Apetit, adekvátní fyziognomii, má i dál na východ: „Jiné země se však v procesu přibližování k EU teprve nacházejí. Mým úkolem teď bude převést do zahraniční politik CSU široké předivo vztahů ke všem národům bývalého východního bloku.“ Aby tak Bavorsko – „od pádu železné opony znovu ve středu Evropy“ – hrálo u „východních sousedů ještě výrazněji svou centrální roli nejen hospodářsky, ale i politicky“.

Hůř je na tom víra v zázraky. Na tu už číhají jen trpké rozpaky. Na otázku, zda se asociační dohodou „přiblíží aspoň o kousek“ k EU byť jenom „Moldavská republika, nejchudší země Evropy“, reprobedna říká: „Právo na vstup do EU mají pouze evropské státy – proto jsme také proti úplnému členství Turecka. I evropská země typu Moldavska by však před vstupem musela splnit všechna kritéria“ – a „nepřetížit absorpční kapacitu EU, což u Moldavska zdaleka neplatí“. „Právě proto je právě uzavřená smlouva asociační dohodou bez perspektivy.“

„Budu se muset hodně starat o východní země, které jsou na tom podobně. Slibovat jim rychlé přijetí do EU by bylo nezodpovědným šířením iluzí. Je třeba je však ochránit před putinovskou politikou.“ „Obzvlášť důležitá je práce na Balkáně“, mající „zabránit, aby vnitřní konflikty, jako ty mezi Srby a Chorvaty, byly zneužity…ať už moskevskou snahou o dominanci, tureckým neoosmanismem nebo islámskými ambicemi ve Středomoří“.

Zná snad kdo štědřejší dárek islámským ambicím – a rovnou v měkkém podbřišku Evropy – než zelenou mafiím kosovské iredenty? Větší pobídku tureckému neoosmanismu, než bianko šek všemu, čím jde Ankara na ruku teroru pod islámskou fanglí v sekulární Sýrii? Kdo si Posselta přeloží do řeči fakt, lepší peep-show si nemůže přát.   

Bayernkurier si s ním notuje: „Rusko teď míří nebezpečně egoistickým, bezohledným zahraničněpolitickým, kursem. Jak mají v tomto ohledu s Ruskem nakládat Evropané i v budoucnu? Dá se Ukrajina ještě vůbec zachránit?“

„Postup Angely Merkelové je skvělý,“ libuje si reprobedna. Tím, že „trvá na mezinárodním právu i lidských právech“ – a „udržuje přitom i dialog o stejné výši očí“. A dodává, že právě na Ukrajinu padla – coby „partnerskou zemi Bavorska“ – už volba „Franze Josefa Strausse v roce 1987“ (a „já byl tehdy u toho“). Už Strauss „si byl vědom důležitosti této obrovské evropské země“. Tím víc si Posselt považuje, že „v posledních parlamentních volbách odmítla síly, orientované na Moskvu“. A Bavorákům bulíkuje, že volby „odmítly i síly pravicově extrémní“.

Svou hlavní prioritu vidí právě tu: „Ještě před Vánoci navštívím západoukrajinskou metropoli Lemberg“ (říká-li Lvovu právě tak Sudeťák, je to jasná zpráva). „Ve staré rakouské Haliči budu hovořit s předními ukrajinskými demokraty o možnostech, jak jim krýt záda.“

Bernd Posselt - v „Lembergu“? A s „předními ukrajinskými demokraty“? Není to parádní billboard - na euroatlantické hodnoty?