Michail Děljagin: Demonstrace třeskuté slepoty

Vztek na kleptokraty křísí Dostojevského běsy

Moskvou - i několika dalšími ruskými městy - prošly o víkendu demonstrace proti ukrajinské  politice země. S nevšední sondou do duší účastníků přichází Michail Děljagin.

Má za sebou i roky v postsovětském Kremlu. Ještě za Jelcina. Když mu to, čemu tam musel asistovat, už krkem přelezlo, založil Ústav pro otázky globalizace (IPROG). Agilní ve spoustě médií,  je  i autorem několika monografií: Ideologie renesance (Ideologija vozrožděnija, 2000), Světová krize: obecná teorie globalizace (Mirovoj krizis: obščaja teorija globalizaciji, 2003) a Rusko po Putinovi: je “oranžově-zelená” revoluce fatální?  (Rossija posle Putina: neizběžna li “oranževo-zeljonaja” revoljucija?, 2005). Za kulisy víkendových demonstrací nahlíží takto:

„Značná část ruské inteligence se postavila proti Rusku znovu, rozhodně a unisono: tentokrát za ukrajinský nacismus. ´Nacismus´ není nadávka.“ Je to synonymum „nacionálního socialismu na úkor těch ostatních“. „´Konečného řešení židovské otázky´ či ´kudel na Moskaly´. Zákazu vyučování ruského jazyka: ´buď se předělejte, nebo táhněte, jinak z vás budou nevolníci´.“

„USA a jejich satelity v NATO si s oporou v oligarších, kteří na nich závisí,  osedlaly lidový hněv vůči shnilému Janukovyčovu režimu a provedly nacistický převrat.“ Ukrajinu to změnilo v „území, zachvácené amokem, terorem a strachem.“

„Ruští inteligenti, které by v Oděse upálili zaživa, a v Kyjevě (o Lvově ani nemluvě) by se na ulici báli vystrčit nos, nacismus podporují, a z Ruska se tak vyřazují.“ „Mají svátek.“ „Konečně téma!“

Tentokrát už to nebyl protest „milovníků camembertu a grantů“, jejichž plynulý přísun krátí „válka sankcí“ (ač „tupost mnoha z nich brání poznání, že sankce, které tak nenávidí, se na šunku, jejich ´symbol víry´, nevztahují“).

Teď už to nebylo ani srocení „těch, kdo ještě nedávno zkoušeli udělat ze slova ´fašista´ synonymum pro ´Rusa´, a teď se zas domáhají, aby se ´přestalo se silnými slovy´“.

Tento víkend vyšli do ulic „čestní lidé, podporující nacismus vědomě a konzistentně. Příčina jejich volby je jako na dlani.“ Tkví v „ničemnosti ruské kleptokracie“. Ve „zradě a rozkrádání vlastní země, páchaných generacemi nechutných kloťáků a jejich přidavačů už přes čtvrt století“. V „rozvalu státu a zlodějině, z níž se zvedá žaludek“. Ty infikují slepou „víru, že než ´tihle´, jsou určitě lepší a čestnější kdekoli jinde“.

„Ten pocit se dědí – a v kritických situacích exploduje zradou inteligence, jednou v podobě podpory čečenských banditů, jindy ukrajinských nacistů.“ Pak je s to „dát za pravdu každé lži, ať je jakkoli sprostá – poněvadž ´absolutním zlem je přece země, v níž žiji já´. Informační pole, efektivně a gramotně konstruované liberály, zbavuje ty, kdo se v něm pohybují, přístupu k ´alternativním´, tj. reálným informacím – takže když se dokonce něco pravdivého dozví, prostě tomu nevěří.“

„Ukrajinští příbuzní civilistů, vyvražďovaných ve Slavjansku trestnou výpravou, na ně po telefonu křičeli, že je bombarduje Putin a mohou si za to sami.“

„Dnešní situace je kritická: naším sousedem se stalo území s rozpadlým státem, kde bandité, kteří se tu chopili moci (byť s podporou světového společenství), hnětou z rusofobie ´nový národ´ – analogicky s úspěšnou předlohou téhož v Polsku a pobaltských zemích.“

„Západ nacisty podporuje proto, že jiní rusofobové nejsou na Ukrajině k mání“ – „a zachování Ruska je pro něj nepřijatelné: globální konkurence se vyhrocuje.“

„2 % světové populace, která jsou slabá, špatně spravovaná a ovládá přitom  20 % zdrojů světa, to je přece nesmysl.“ To „není země, ale pozvánka k loupeži. Ukrajina byla podpálena, aby to sežehlo Rusko – a z jeho popela se zkonfiskovalo bohatství, které nám chabrusoví oligarchové ukradli.“

„Dokud se ruský stát držel pevně na nohou, měli jsme jeho ničemnosti za  legitimní a přirozený terč. Po nacistickém převratu na Ukrajině však už nejde o kvalitu, ale o holou existenci ruského státu. Ti, komu změna otázky na pořadu uniká, napomáhají jeho likvidaci.“ Je to „plavný přechod od ´Putin se mi nelíbí´“ k docela jinému krédu: „Protože se mi Putin nelíbí, s Ruskem je třeba skoncovat“.                

„Je to neštěstí, je to tragédie, podobná tragédii vlasovců – těm, kdo se její obětí může stát dnes, to však nepomůže.“ Pokud „ta hysterie z vrstvy, propadlé amoku, udělá lumpeninteligenci, mající za vlastní zemi ty, kdo ji rozkrádají, Rusko to tentokrát už pohřbí“.

„Letitá kolosální zrada, jíž se na ruských národních zájmech dopouští ruská byrokracie, není důvodem k destrukci státu ani argumentem na její obhajobu. Tak jako Stalinovy vady a nedostatky neopravňovaly k tomu, aby byl za ´ruskou volbu´ prohlášen Hitler, ani z vad a nedostatků dnešního systému (vedle nichž se humanistickou demokracií nezřídka jeví i diktatura proletariátu) neplyne, že se má země vrátit pod vnější správu ve stylu 90. let, natož propadnout do krvavého chaosu západní ´demokracie na export´.“

„Dědice těch, kdo ve snu o lepším světě slepě a zběsile likvidovali Sovětský svaz a teď jdou po krku už i Rusku, bude proto třeba zastavit, jakkoli je to trpké a politováníhodné.“

„Sami se totiž proberou z mrákot příliš pozdě“ - a „záblesku hořkého prozření se zdaleka všichni ani nedožijí“.