David Cay Johnston: Modrá krev záporné daně

Newsweek o skandálním zákoutí „refeudalizace“

Newsweek není levicový týdeník. David Cay Johnston  je laureátem Pullitzerovy ceny. Tím víc se dá vzít jed na to, co v prominentním týdeníku  napsal o „konzervativní revoluci“ v daních:

„Kdyby vás Kongres zdaňoval, tak jako nadnárodní korporace, vaše peněženka by byla macatější. Být Applem, General Electric, Googlem nebo Microsoftem, daň pro vás není břemenem. Díky dani byste naopak prosperovali.“

„Jak se daň může stát požehnáním? Jednoduše. Kongres nadnárodním firmám umožňuje profitovat dnes, úhradu daní však odkládat do budoucna.  Strýček Sam tak těmto společnostem peníze, které na daních nezaplatí,  fakticky půjčuje. A všechny ty půjčky jsou i pod jednotným úrokem.“ Je „nulový“.

Jen si představte – dráždí Johnston Ameriku, jíž daně nikdo jaktěživ neodpustí – „že by i vám Kongres povolil, abyste proti příslibu, že je jednou zaplatíte, nemuseli daně platit roky či celé desítky let – a v některých případech nikdy“. Právě to je „výjimečný deal, jejž Kongres daruje mnoha velkým americkým společnostem, sedícím teď na stovkách miliard dolarů, které jsou v podstatě bezúročnou půjčkou. Apple a GE dluží na daních z příjmu minimálně 36 miliard dolarů, zaparkovaných offshore tam, kde se daně neplatí, Microsoft téměř 27 miliard a Pfizer 24 miliard USD.“ Doložila to „nevládní organizace Občané za spravedlivé zdanění (Citizens for Just Taxation), respektovaná za integritu svých členů dokonce i skupinami, které jejich pokrokové krédo v lásce nemají“.      

„Tyto velké společnosti si podobných ´bezúročných půjček´ dopřávají tisícero cestami, většina z nich ovšem zahrnuje právě odloženou úhradu daní. Odklad je novým kamenem mudrců, místo proměny olova ve zlato však tato daňová alchymie mění v auditech státní daňové správy (Internal Revenue Service) černá čísla zisků do čísel červených.“.

Oblíbenou „metodou amerických nadnárodních korporací jsou platby royalties do zahraničí za použití patentů, firemního loga a průmyslových licencí. Zisk, dosažený ve Spojených státech, vydává za nezdanitelné náklady. To samé sice můžete udělat i vy, přehodíte-li dolar z levé do pravé kapsy, má to však háček – ten dolar vám z daňového základu nikdo neodečte. Velkým korporacím však ano.“  

Zmíněné privilegium sahá až k Článku 351 daňového zákona, novelizovanému už roku 1986. Ten korporacím „umožňuje disponovat neomezenou masou hotovosti, je-li deponována offshore“. Dnes je to případ „přinejmenším 562 z 500 společností v žebříčku Fortune 500, majících více než 7.800 filiálek v daňových rájích“.

Detailní rozbor jejich daňových přiznání prokázal, že „za pět let od roku 2008 do roku 2012 nezaplatilo vůbec žádnou daň 25 z 288 velkých amerických korporací“. Například „pohádkově ziskový Verizon na tom vydělal 30 miliard dolarů“. „Místo úhrady daní ještě inkasoval půl miliardy na daňových refundacích, takže jeho daňová bilance činila minus 1,8 procenta.“

Také Pepco – větrající peněženky těch, kdo daně platí, čirým přeprodejem elektřiny s vlastní mastnou marží – si v oboru „daňové alchymie vede natolik obratně, že jeho daňová bilance činí dokonce minus 33 procenta. Jinak řečeno, na každý dolar dosaženého zisku mu Strýček Sam věnuje ještě grant ve výši 33 centů.“

Zvlášť pikantní je kauza Warrena Buffetta, vynášeného médii do nebes  coby investiční génius a charitativní dobroděj v jedné osobě. Právě jeho Berkshire Hathaway věnovala federální vláda „bezúročnou půjčku ve  výši 57 miliard dolarů“. A tedy dokonce „dvakrát víc, než činilo 28,8 miliard jejího zisku za rok 2013“.

„Buffettovy bezúročné půjčky rychle rostou. Jeho loňská daňová bilance byla trojnásobkem 19,2 miliard, které si jeho společnost takto bezúročně půjčila v roce 2009.“ Buffett své daňové privilegium dokonce veřejně inzeruje. V „´manuálu majitele´ pro akcionáře Berkshire se chlubí ´nízkonákladovými, bezrizikovými´ půjčkami od vlády za nulový úrok, které ´nám dovolují bezpečně vlastnit mnohem víc aktiv, než by umožňoval náš  vlastní kapitál´.“ Například MidAmerican Energy Holdings, jedna z desítek firem v Buffettově portfoliu, „nemusí tyto bezúročné půjčky  splácet už 24 let“.

Je to – přibližuje Johnston „alchymii“ po lopatě – jako byste si před 34 roky koupili dům za 100.000 dolarů a od té doby si v něm spokojeně žili, aniž by vás hypotéka stála jediný dolar („váš úvěr je přece bezúročný“). Zato „sumu, nevydanou za hypotéku, byste měsíc co měsíc investovali“. Při hypotéčních úrocích, běžných před 34 lety, by šlo i tisícovku dolarů měsíčně.  

Pokud by úhrada kupní ceny domu, užívaného zdarma celou třetinu století, připadla na rok 2014, díky inflaci a znehodnocení dolaru by se v dnešních cenách rovnala 17.300 dolarům z roku 1980. A pokud by suma, vložená místo splátek hypotéky do investic, vynášela skromná 4 procenta ročně, šťastlivcův účet by zdobilo 1,25 miliónu dolarů („ekvivalent 432.000 dolarů o hodnotě z roku 1980“). „Nadmíru voňavý kšeftík, zvlášť vezme-li se v úvahu, že většina hypoték je dvakrát vyšší než úrokové sazby.“

Celý kruh uzavírá perverzní kousek: „Vláda půjčuje velkým společnostem bezúročně, sama si pak ovšem půjčuje na úrok.“ A to samozřejmě hlavně od těch, komu ten faktický bezúročný úvěr poskytuje. Jejich daňová privilegia hájí hlavně tím, že své „peníze vrátí zpátky a vytvoří pracovní příležitosti“. Planou iluzí bývá i to. Například Pfizer – poté „co na daních právě ušetřil 11 miliard dolarů“ – „41.000 zaměstnanců naopak propustil“.

Perverzní je sama konstrukce „daňové alchymie“. „Vyvolené“ totiž zvýhodňuje nejen úměrně sumě nezdaněného zisku, ale i výši daňové sazby: „Z 1 miliardy zisku činí při daňové sazbě 35 procent bezúročná půjčka 350 miliónů dolarů.“ Pokud „by Kongres daňovou sazbu snížil na 25 procent, o 100 miliónů by se smrskla i bezúročná půjčka“.

Bastila padla i kvůli daňovým výsadám modré krve. Záporná daň je až vymožeností konzervativní revoluce. Teprve privilegiem modré krve, rozvalené v bavlnce „globalizace“, jak si ten galakoncert nenažranosti přezdívá. Sociologie mu říká refeudalizace. Kdy padne její Bastila, je jen otázkou času.