Dmitrij Minin: Válka zazobanců, zakuklení sponzoři

Ihor Kolomojskij a stěhováci „země zaslíbené“

Občanská válka na Ukrajině stále běží, mezi „oligarchicko-politickými klany u moci však už propukají tvrdé rozbroje o kůži neskoleného medvěda“.  O „bohatství Donbasu i nadvládu nad celou Ukrajinou“, píše Dmitrij Minin.

Petro Porošenko a jeho anturáž v „zajetí sebeklamu, že dobytý prezidentský post otevírá neomezené možnosti totální vlády nad zemí, narazili na ambiciózní chamtivost jiného oligarchy – Ihora Kolomojského. Na Ukrajině třetí v pořadí co do velikosti majetku (Porošenko figuruje až na samém chvostu prvé desítky ukrajinských zazobanců), gubernátor Dněpropetrovské oblasti Kolomojskij financoval a vyzbrojil prapory ´Dněpr´, ´Azov´, ´Ajdar´ a ´Donbas´, jež v boji s lidovou domobranou projevily mimořádnou krutost.“

Ta investice se mu „vrací obratem díky monopolu na dodávky pohonných hmot a maziv pro armádu“. S „oporou v hrdlořezech, které posbíral do své soukromé armády, chce Kolomojskij nové moci diktovat, kudy že to má brát dál. To hlavní, oč má zájem, je však akvizice nových majetků.“

První jsou na ráně „aktiva jedničky mezi ukrajinskými oligarchy Rinata Achmetova (15 miliard dolarů ve srovnání s ´pouhými´ 3,9 miliardami  Kolomojského dolarů)“. Tady se ohání „nutností konfiskovat ´do spolehlivých  rukou´“. Řečeno jeho vlastními slovy: „Stát je teď prostě povinen konfiskovat majetky, závody a akcie stoupenců separatismu. Všech, kdo v zemi financoval a financuje teror. Jako by nestačilo, že se mimo jakoukoli soutěž, fakticky zadarmo zmocnili desítky závodů, energetických podniků a ´Ukrtelekomu´, Janukovyč a jeho kumpáni teď na konto těchto podniků fakticky sponzorují vraždy našich občanů.“

„Kolomojskij, pobývající vesměs ve Švýcarsku, by přes své vazaly rád dostal pod kontrolu Dněpropetrovskou, Oděskou i Charkovskou oblast. Razí přitom i ideu rozdrobení Doněeké oblasti, vedoucího k separaci  Přiazovské oblasti s centrem v Mariupolu. Jeho ambicí je stát se ´gauleiterem´ celého jihovýchodu Ukrajiny, produkujícího dvě třetiny HDP země, v jedné osobě. Za takové konstelace se prezident Porošenko automaticky změní v ´chromou kachnu´, zbavenou reálných pák řízení země.“

S pikantním dodatkem přichází veterán izraelské rozvědky Alex Groismann.  Poslední vývoj na Blízkém východě – cituje ho tisková agentura UNN – vede stále víc občanů židovského státu k úvaze, zda nepřesídlit právě na Ukrajinu. Své „naděje tu spojují hlavně s etnicky spřízněným dněpropetrovským gubernátorem“.

„My jsme ve 20. století vykonali mouřenínskou práci“ – měl to Groismann formulovat doslova –„když jsme na Blízký východ nepustili napřed Sovětský svaz, pak Čínu a udrželi na uzdě i vzpurné arabské sousedy. A teď, když Washington ´řízeným chaosem´ čistí prostor pro nové pseudostátní útvary, které bude mít plně pod kontrolou, a zmocňuje se všech hlavních zdrojů plynů a ropy, se Izrael se svým specifickým pohledem na budoucnost Blízkého východu stává zbytečným.“

Groismann soudí, že právě Ukrajina – historická vlast mnoha Izraelců – se může stát jejich novou „zemí zaslíbenou“. Že právě tu „mohou počítat i s podporou svých diaspor“. A hlavně „díky gubernátorovi Dněpropetrovské oblasti Ihoru Kolomojskému (připomeňme, že je i prezidentem Evropské rady židovských komunit) se Židé mohou na území oblasti cítit bezpečně před antisemitskými útoky nacionalisticky naladěných Ukrajinců“.

Kolomojskij by však – míní špionážní veterán – „čištění území rád využil k i k převzetí odpovědnosti za celou zemi“. A v „takovém případě by se mu hodila podpora miliónů stoupenců stejné víry, znalých obrany rodné země se zbraní v ruce“.

Repertoár, jímž se kádrová rezerva záměru procpala až na „bednu“ privatizační steeple-chase, předvádí i jeho „PrivatBank“. Jeden ukrajinský novinář z ní vynesl údajné „korporátní krédo“: „ Je-li k dosažení cíle třeba likvidovat deset tisíc lidí, aby se upálili sami, bude na pořadu otázka, jak to udělat za cenu co nejmenších nákladů. Dají se kvůli minimalizaci finančních rizik likvidovat i ti, komu se to svěří? A komu se prodá teplo, které to vygeneruje?“

Günther Scholz, komentátor německého deníku Der Tagesspiegel, už Kolomojského vidí na prezidentském postu  - po „mimořádných prezidentských volbách“. Jediné, co jejich vyhlášení chybí – dodává -  je   „přesvědčit o účelnosti ´rotace´ Američany, stojící za Porošenkem“.

Čas proto nemarní ani izraelská lobby v USA. Například slovy Edwarda Gallachera z Výzkumného ústavu pro otázky Evropy, Ruska a Eurasie: „Bylo by logické, aby člověk disponující takovým finančními i politickými zdroji a mající konexe v USA, Izraeli i Evropě, získal významnější pravomoci, než jenom gubernátora jednoho z regiónů.“

Intrika neuniká ani Porošenkovi. Ten se však přímé konfrontaci vyhýbá. O to víc lepí dohromady „koalici ostatních oligarchů, nervózních z apetitu dněpropetrovského gubernátora“. 

Televizní kanál „Inter“, náležející Dmytro Firtašovi, dalšímu ze zazobané TOP 10, natočil o Kolomojském zdrcující dokument. Ústřední zloduch pitavalu tu vystupuje pod přezdívkou „Chameleón“. Coby roky Janukovyčův chráněnec a kumpán, jehož banka proslula drakonickými kousky i vůči vlastním klientům – a režisér série podvodných bankrotů a defraudací cizího majetku.

„Demokratická“ fasáda „Majdanu“, urputně simulovaná i jeho pražským fanklubem, se hroutí třetí kosmickou. Graduje „boj mezi ukrajinskými oligarchy“. „Vstupuje do horké fáze. Ať už ta válka dopadne jakkoli, země si nenažrané chamtivosti svých zazobanců užije ještě dlouho.“

„Mnohé však bude záviset na tom, jak rychle si ukrajinský lid uvědomí, kdo je jeho pravý nepřítel,“ uzavírá Minin.