Paul Craig Roberts: Libreto válečných bubnů

Reaganův veterán o jaderné doktríně své země

Za Reagana byl náměstkem ministra financí. I šéfprojektantem reaganomiky. Pro dnešní mainstream je persona non grata. U nás ho uvedly StřípkyZeSvěta. Následují je i jiné ostrůvky pozitivní deviace.

Poslední článek nazval Washington buší do válečných bubnů. Píše tu:

„Washington připravuje první jaderný úder. Válečná doktrína Spojených států se změnila.“ Jejich „jaderné zbraně už nejsou jen silou odvety“. Teď je to arzenál „preventivního (´preemptive´) jaderného útoku“.

„Washington vypověděl Smlouvu o protiraketové obraně s Ruskem.“  „Vyvíjí a rozmísťuje protiraketový štít.“ „Ruského prezidenta démonizuje nestoudným lhaním a propagandou.“ „Veřejnost USA a jejich klientských států tím připravuje na válku s Ruskem.“

„Neokonzervativci Washington přesvědčili, že ruské strategické jaderné síly jsou na sestupu“ (a „neschopné reakce“). Ta „falešná víra staví na omšelých informacích, starých celou dekádu“ (typu článku Keira A. Liebera a Daryla G. Presse Nástup jaderného prvenství Spojených států v květnovém čísle Foreign Affairs z roku 2006).

„Ať už je stav ruských jaderných sil jakýkoli, úspěch prvního jaderného úderu Washingtonu“ – i „míra, v níž by ho proti odvetě jaderných balistických zbraní ochránil štít“ – nemění na tom, že „jaderná válka nemá vítězů“, zhola nic. „Zahynou úplně všichni.“

Bilaterální smlouva o omezení strategických útočných zbraní celkové řešení nepřinesla. Podle Stockholmského ústavu pro výzkum mezinárodního míru (SIPRI) má „devět států, vyzbrojených nukleárním arzenálem, 16.300 jaderných hlavic“.

Na „tvorbě politiky Washingtonu se podílejí lidé, chybně usuzující, že se jaderná válka dá vyhrát“ – a „považující ji za prostředek, jimž lze předejít vzestupu Ruska a Číny do role bariér globální americké hegemonie“.  „Vláda Spojených států, bez ohledu na momentální stranu u moci, je masivní hrozbou životu na Zemi. Evropské vlády, považující se za civilizované, jimi nejsou, protože tu hegemonii Washingtonu umožňují. Právě její prosazování  hrozí vyhubit život na Zemi.“ „Pro svět je enormní hrozbou“ už sama  „ideologie ´výjimečné, nenahraditelné  Amerikyˇ“.

Drastickou ilustrací je „částečné nebo úplné zničení sedmi zemí Západem v 21. století“ – „za podpory ´západní civilizace´ a západních médií“. Nanejvýš hmatatelně „dokládá, že vedení západního světa přišlo o morální svědomí i city lidské sounáležitosti“.

„Přípravy Washingtonu na Třetí světovou válku už začaly gradovat.“ Na jejich „palubě zřejmě nechybí ani Evropa“. „Generální tajemník NATO Rasmussen řekl sice i v listopadu 2012, že NATO Rusko za nepřítele nepovažuje.“ „Teď ovšem o tom, že nepřítelem je Západ, přesvědčují Rusko šílenec v Bílém domě i jeho evropští vazalové.“

Ještě dál zašel „Alexander Verhsbow, bývalý velvyslanec Spojených států v Rusku a momentálně náměstek generálního tajemníka NATO“. „Rusko prohlásil za nepřítele“ už  květnu – a „řekl, že američtí i  evropští daňoví poplatníci zatáhnou účet vojenské modernizace“. A to „nejen Ukrajiny, ale i Moldovy, Gruzie, Arménie a Azerbajdžánu“.

Dá se v tom sice spatřovat i „rutinní provoz agentů vojensko-bezpečnostního komplexu Spojených států“. Poté, co „projel ´válku proti teroru´ v Iráku a Afghánistánu, za ni Washington potřebuje náhradu a snaží se vzkřísit studenou válku“.

Tak to však „vidí jen zbrojní průmysl, jeho volavky a část Washingtonu“. „Neokonzervativci mají vyšší ambice. Neprosazují jen větší zisky pro vojensko-bezpečnostní komplex. Jejich cílem je globální hegemonie Washingtonu.“ Tedy „hazardní kroky typu strategické hrozby, jíž Obamův režim, za spoluviny svých evropských vazalů, vystavil Rusko na Ukrajině“.

Americká vláda „o ní lže už od loňského podzimu“. Z „následků kroků samotného Washingtonu obviňuje Rusko“. A „démonizuje Putina přesně tak, jako Washington démonizoval Kaddáfího, Saddáma Husajna, Asada, Talibán i Írán“. Celému tomu „lhaní sekundují a donekonečna je opakují i zprostituovaná média a evropské metropole. Prudký negativní zvrat tak zaznamenává i to, jak na Rusko pohlíží americká veřejnost.“  

Právě Rusko však – připomíná Roberts – zažilo už jak „posun NATO až ke svým hranicím“ („porušující dohodu Reagan-Gorbačov“), tak „vypovězení smlouvy ABM Spojenými státy“ i „změnu jejich válečné doktríny“, jíž se jaderné zbraně stávají z „deterentu prostředkem preventivního  prvního úderu“.

Teď k tomu „ještě naslouchá dennodennímu proudu lží“ o „civilistech na ruské Ukrajině, stigmatizovaných Washingtonem za ´teroristy´ a masakrovaných jeho kyjevskými vazaly i zbraněmi obsahujícími bílý fosfor, aniž to na Západě vyvolá jediný hlásek protestu“.

„K masivním útokům dělostřelectva a náletům na obydlí ruské Ukrajiny došlo v den 25. výročí událostí na Náměstí Tienanmen.“ Tady „Washington a jeho loutky viní Čínu z toho, co se nestalo“. Jak totiž už „dnes víme, k žádnému masakru na Náměstí Tienanmen nedošlo“. Byla to  „další lež Washingtonu, tak jako v případě Tonkinského zálivu, zbraní hromadného ničení Saddáma Husajna, Asadova nasazení chemických zbraní, íránských jaderných zbraní atd. Fakt, že svět žije ve falešné realitě, fabrikované Washingtonem, je šokující.“

„Pravým obrazem života na Západě je film ´Matrix´. Obyvatelstvo žije ve falešné realitě, kterou mu vytvářejí jeho vládci.“ Ta přitom mámí i „část ruské a čínské populace“ – „především tu, co absolvovala vzdělání na Západě“ či „podléhá západní propagandě“. Celkově tu však lidé „odlišit lži od pravdy umí“. „Problémem Washingtonu je, že propaganda s převažujícím vlivem na západní veřejnost nemá navrch v ruské a čínské vládě.“                   

Mohou brát vše, co jde po krku bezpečnosti jejich zemí, na lehkou váhu? Spatřovat v tom jen marketing, klestící cestu ziskům vojensko-průmyslového komplexu? „Jak myslíte, že zareaguje Čína, prohlásí-li Washington Jihočínské moře za sféru životních zájmů Spojených států?“  „Dislokuje 60 procent své gigantické flotily v Pacifiku“ – a „buduje nové letecké i námořní základny od Filipín až po Vietnam“? Mohou snad „Rusko a Čína riskovat, že by se slova a skutky Washingtonu“ braly opravdu jen  jako prostředek, „udržující při životě financování vojensko-bezpečnostního z kapes daňových poplatníků“? I „praní části z nich“ tak, aby se obratem „vrátily v podobě příspěvků na politické kampaně“?

„Soudnost si zatím zachovává jen Rusko (a Čína). Ministr zahraničních věcí Lavrov řekl: ´V této fázi dáváme našim partnerům šanci se zklidnit. Co přijde potom, uvidíme. Bude-li Rusko i nadále terčem obvinění, postrádajících reálný základ, a pokusů o ekonomický nátlak, můžeme ovšem hodnocení situace revidovat´.“

„Přesvědčí-li šílenec v Bílém domě, mediální děvky a evropští vazalové Washingtonu Rusko, že hraje válečnou kartu, válka se kartou stane.“ „Konvenční útočná hrozba o dosahu a moci německé invazní síly z roku 1941, již tam čekalo zničení, však v potencích NATO není.“ Válka by proto „byla jaderná“ – a „znamenala konec nás všech“.

„To mějte pevně na vědomí, až budou Washington a jeho mediální děvky bušit do válečných bubnů. A mějte na vědomí i dlouhou historii potvrzující mimo vší pochybnost, že cokoli vám Washington a jeho zprostituovaná média tvrdí, slouží cílům, které tají. Situace se nedá napravit tím, že budete místo republikánů volit demokraty, nebo republikány místo demokratů.“

„Své řešení nám svěřil Thomas Jefferson: ´Strom svobody třeba čas od času omladit krví vlastenců a tyranů. Ta je jeho přírodním hnojivem.´“

„Vlastenců je ve Washingtonu pramálo, tyranů však o to víc.“

Míní už i druhý muž Reaganova fiskálu.