Jurij Rubcov: Rehabilitace nacismu graduje

Přímo na ukrajinských ministerstvech a v parlamentu

V medicíně jsou markery nepostradatelnou diagnostickou technikou. „Své markery má však i politika,“ píše profesor a doktor lékařských věd Jurij Rubcov. „Míří-li například do parlamentu návrh zákona, anulující trestní odpovědnost za veřejnou obhajobu fašistických zločinů,“ „svoboda či cokoli na ten způsob netriumfují ani náhodou“.

Ukrajinské Verchovné radě ho předložil Vladimir Javorivskij, poslanec za „Baťkivščinu“. Její ikonou i carevnou v jedné osobě je abatyše liberálních cukrátek Julja Tymošenková (a plamenná agitátorka vyvraždění „Rusáků“ Putinem počínaje). Javorivského předloha žádá zrušit článek 436-1 ukrajinského trestního kodexu, zakazující „veřejné popírání či obhajobu zločinů fašismu, propagandu neonacistické ideologie, produkci či šíření materiálů, ospravedlňujících zločiny fašismu a jeho přisluhovačů“.  Javorivského „důvodová zpráva“ se toho dožaduje tvrzením, že daný  paragraf je „nástrojem boje proti ukrajinským vlastencům a výuce dějin ukrajinského osvobozeneckého zápasu“.

Korunu všemu nasazuje pikantérie, jakými neskrblí ani český „postkomunismus“. Javorivskij je konvertitou z „veleúspěšného sovětského spisovatele“. Za jakousi „dokumentární povídku“ dostal roku 1984 Státní cenu T. Ševčenka Ukrajinské SSR. Ve svém tehdejším dílku „častoval nacionalisty jinými slovy: ´Policajti, ta zdejší verbež, hnusoba lidského plemene, skončili v banderovských bandách. Kam jen se před nimi měli čestní lidé podít?´“

„Otázku, jak se ta ´hnusoba lidského plemene´ v Javorivského duši proměnila ve ´vlastence´ a ´účastníky osvoboditelského zápasu´, ponechme stranou. A povšimněme si samotné motivace politického vrtichvosta.“ Zrušení paragrafu, stavějícího propagaci fašismu mimo zákon – praví suplika „polepšeného“ laureáta ceny z dob Konstantina Černěnka – „zamezí ideologickým sporům mezi občany Ukrajiny, stupňujícím  společenské napětí a rozkol země“.

„Zákaz propagace fašismu tedy vede – k rozkolu, kdežto její legalizace – k zajištění společenského smíru. Marker indikuje precizně: cílem Javorivského zákonodárné iniciativy je rehabilitace nacismu, nacistů a jejich kolaborantů.“

Nejde jen o poslanecký folklór: „Minulý týden bylo v Kyjevě oznámeno, že novopečený ukrajinský ministr kultury Jevgenij Niščuk (´tvář a hlas Majdanu´) plánuje předložit Verchovné radě návrh zákona, škrtajícího z kalendáře státních svátků Den vítězství 9. května. Konec Druhé světové války v Evropě se má stát pietním ´Dnem památky obětí sovětské okupace´, přeneseným na 8. květen. Místo 9. května, znectěného jako ´Den vítězství bolševických okupantů´, se navrhuje slavit 30. červen jako ´Den obnovy ukrajinské státnosti´ - na počest vyhlášení Ukrajinské říše Stěpanem Banderou ve Lvově roce 1941´.“

30. června 1941 do „Lvova dorazila, spolu s německými jednotkami, útočná formace OUB(B) vedená Jaroslavem Steckem“. Hned nato „následovaly masové pogromy, v nichž zahynuly 4 až 7 tisíce židů. V řadách jejich vrahů byly i skupiny z praporu ´Nachtigal´ v čele s jeho velitelem Romanem Šuchevičem. ´Ukrajinská říše´ se tak rodila doslova z krve už od svých prvých dnů.“

Dnešní „kyjevská junta“ tak „spustila dalekosáhlé tažení, mající banderovce rehabilitovat“. I Ukrajinská bezpečnostní služba (SBU) už „vydala  prohlášení, že ukrajinský prapor, zformovaný abwehrem, údajně odmítl německou nabídku uspořádat pogromy, a tisíce lvovských židů tak povraždila sama ´rozhořčená´ veřejnost. Zvěrstva praporu ´Nachtigal´ jsou prý falzifikátem KGB SSSR, ´ušitým bílou nití´.“

„Popírá se už i podíl banderovců na masových popravách židů v kyjevském Babím Jaru. Tak sprosté lhaní pobouřilo i bývalého izraelského ministra spravedlnosti Josefa Lapida, který se výzkumem dané otázky zabývá profesionálně. Existenci dokumentů, nezvratně dokládajících zločiny ukrajinských nacionalistů v Babím jaru, jednoznačně potvrdil. Takovým hlasům však Kyjev nenaslouchá.“

A hodlá naopak „rehabilitaci válečných zločinců přenést i na mezinárodní arénu. Jakýsi Sergejev, který teď Ukrajinu zastupuje v OSN, v minulých dnech prohlásil, že předák ukrajinských banderovců Stěpan Bandera a jeho stoupenci jsou skutečnými vlastenci, očerněnými sovětskými orgány. Něco podobného tvrdil už bývalý ukrajinský prezident Juščenko, když v průběhu své návštěvy Izraele v roce 2007 o dokumentaci výzkumného centra ´Jad Vašem´ prohlásil, že antifašisté mají na OUN-UPA ´zkreslený pohled´.“ Neb „v řadách OUN-UPA“ – namítal Juščenko – „bylo i mnoho židů“. Teď „vší té špíně musí naslouchat i OSN“.

Graduje „nová vlna likvidace pomníků padlým hrdinům Rudé armády“. V „desítkách ukrajinských míst se zároveň ´zvěčňuje památka´ předáků OUN-UPA“. Smrtelně vážně se zvažuje návrh „zbavit Kyjev titulu ´Město-hrdina´“.                 

„Už to zašlo až příliš daleko. Nadešel čas debaty o novém Norimberku, kde evropské národy, které před sedmi desítkami let strádaly pod nacismem a jeho přisluhovači, neonacismus zastaví a vynesou nad ním svůj ortel. Západ však zřejmě přepadla amnézie a na nový Norimberk už nemá. Kurátoři ´majdanu´ jsou nové ukrajinské nacisty s to už jen tak trochu vypeskovat.“

Sžíravou ironií na to reagoval i jeden anonymní bloger. „Euroatlantické“ špičky, napsal, se k dnešní Ukrajině staví zhruba tak, jako „kdyby se americká diplomacie za Druhé světové války obrátila na vedení hitlerovské NSDAP s prosbou, aby zavedla disciplinární řízení s Heinrichem Himmlerem a dalšími kápy ´třetí říše´ za ´konečné řešení židovské otázky´“.

„Koho ukonejší, že ´Pravý sektor´ ještě ´moskaly, lechy a židy´ do dalšího Babího Jaru nenahnal? Fanatismus ukrajinských ´vlastenců´ naznačuje, že je to jen otázka času. Západ, blahosklonně přihlížející, jak se do Ukrajiny  zakusují ´dračí zuby´, si v samém středu Evropy koleduje o neonacistickou bouři, která zastíní i Volyňskou řež, Chatyň a Babí Jar.“