Jordan Shilton: Tajné komnaty „neutrality“

Fanklubu „švédského modelu“ boří ikonu

Dokumentace, jíž svět šokoval Edward Snowden, dokládá, že švédská National Defence Radio Establishment (FRA) špehovala kvanta komunikací v Rusku a předávala je americké National Security Agency (NSA). Komnaty švédské „neutrality“, držené dosud za sedmero západy, prosmejčil Jordan Shilton.

Ta kolaborace – napsal ve včerejším článku - trvá už skoro šedesát let. Od podpisu „přísně tajné dohody o výměně špionážních informací z roku 1954 se Spojenými státy, Británií, Austrálií, Novým Zélandem a Kanadou – tzv. Pěti očima“.

Roku 2004 ji „nahradily bilaterální dohody, zakládající další intenzifikaci spolupráce“. Sama NSA ji glosuje půvabně: „Vztahy se Švédskem jsou chráněny přísně tajným režimem vzhledem k politické neutralitě země.“

FRA měla – „díky své geografické pozici“ – přístup i k „ruským ´vysoce prioritním´ cílovým objektům“ („počínaje politikou až po sféry ekonomických zájmů typu energetických odvětví“).

Dubnové interní memorandum NSA si gurmánsky pomlaskává: „FRA poskytla NSA unikátní soubor, týkající se vysoce prioritních cílů v Rusku typu vedení a vnitřní politiky země.“

„Spolupráce mezi FRA a NSA se dál podstatně rozšířila v roce 2011, kdy NSA získala přístup ke kabelové síti FRA.“ NSA tak „může sledovat i komunikace z pobaltských zemí prostřednictvím podmořského kanálu pod švédskou kontrolou“.

„Neomezený přístup“ NSA ke všemu, čím rejdí v soukromí švédská elektronická špionáž, už nemohl nepřiznat ani mluvčí FRA. Make-up, jímž nouzi omezené suverenity přepudroval na ctnost, ohromí jen třeskutě důvěřivé duše:  „Nebudeme nic vydávat, aniž to na revanš přinese něco i nám. Jsme s to sbírat informace z naší části světa a měnit je za informace z jiných částí světa, které by jinak bylo obtížné získat. Může jít o informace, mající pro švédskou zahraniční politiku značný význam.“

FRA je i terminálem „programu Xkeyscore“, „špehujícího komunikace a online aktivity jednotlivých cílových objektů“. Dokument z dubna zmiňuje i „švédskou účast v projektu Quantum, vytěžujícího data z počítačů v zájmu další analýzy“.

Od listopadu už není tajemstvím, že „švédské úřady s americkými a britskými agenturami úzce spolupracovaly i při přípravě takzvaného zákona o FRA z roku 2008“. Ten švédskou elektronickou špionáž – tak jako gumová legislativa obou anglosaských zemí – chrání i před efektivním zákonodárným dohledem.

V zemi, odkojené sunarem „neutrality“, sílí kritika. Panstvo se vylhává „vyšším zájmem“. „Dnes stojíme“ – řeční ministr zahraničí Carl Bildt – „tváří v tvář světu o mnohem širší škále rizik, výzev a hrozeb. Jejich trvalé poznání je důležité pro bezpečnost země.“

Před publikem, citlivým na aroganci moci, si to však žádá i konejšivý staniol: „Máme jeden z nejprůzračnějších, právně nejkonzistentnějších a možná vůbec nejlepších systémů,“ dušuje se Bildt. „Mám za to, že v nás vidí příklad i jiné země.“

Realita je prozaičtější. Elektronická konfiskace soukromí je – tak jako v USA či Británii – vyňata i z jurisdikce standardní justice. A podřízena jen „soudu pro otázky obranné špionáže“, „nepodléhajícímu žádné demokratické kontrole“.               

Čisté ruce nemá jak pravice, vládnoucí v zemi dnes, tak sociální demokracie, jež byla u moci po řadu dřívějších dekád. I roku 1954, kdy kolaborace s Velkým Bratrem startovala. Také legislativní a další kroky, zakotvující její poslední fázi, „iniciovala vláda Görana Perssona, vedená sociálními demokraty“. Z její dílny je v podstatě i „odposlechový zákon z roku 2008“. Pravice ho jen „dotáhla do konce“.

Další „prohloubení vazeb švédských špionážních služeb se Spojenými státy a Británií v poslední dekádě“ zapadá do širšího rámce: „země svou neutrální pozici opouští už i formálně“. Švédské jednotky byly součástí „kontingentu NATO v Afghánistánu“. Země se podílela i na „bombardování Libye“. Nasazeny tu „byly i stíhače Saab Gripen“.

O to víc otazníků to kupí i „kolem role Švédska v perzekuci zakladatele WikiLeaks Juliana Assange“. Ze Snowdenovy dokumentace plyne až „nápadná synchronie honu na Assange s dalekosáhlým rozšířením spolupráce švédských špionážních služeb s NSA v roce 2011“. Žaloba, podaná na Assange ve Švédsku, byla „původně anulována pro nedostatek jakýchkoli důkazů“. Justice kauzu obnovila až na „zásah vrcholného politika sociální demokracie“. Že by v tom neměly prsty vazby špionážních služeb Švédska a USA, „si lze představit jen těžko“.

Sílící holport s baštami neoliberalismu rezonuje i ve vnitřní politice. Stále víc se po nich opičí i „švédská represivní moc“. Dvojnásob proti „imigračním komunitám a etnickým menšinám“. Poslední skandál vyvolala „rozsáhlá databáze romské populace“. Tím xenofobním inventářem je vybavena švédská policie i další státní instituce.

Konfiskaci soukromí - a boom aparátu represe – pohání pádné zadání. Švédsko – kdysi vitrína sociálního státu – vede žebříček „zemí s nejrychleji rostoucími rozdíly mezi bohatstvím a bídou“. Sestavuje ho sama OECD.

„Příjmy 20 top generálních ředitelů“ – ukázala studie, zveřejněná deníkem Dagens Nyheter – „vzrostly o dalších více než 20 procent jen za rok 2012.“ Rubem je i „nezaměstnanost mládeže, dosahující mrzačících rozměrů“.

„Červnové nepokoje na předměstích Stockholmu“ neudeřily z čistého nebe. Vášně, které tu explodovaly, švédský novověk nepamatuje.