Valentin Katasonov: Bavlnka života na dluh stříhá metr

Americké manko už je větší, než všechna aktiva

Ameriku dusí dluhová lapálie. Je nadílkou její oligarchie. O tom, jak na vlastním manku parazituje, byla řeč včera. Čím je ta černá díra “kryta”, analyzuje Valentin Katasonov:

Míru zadlužení je zvykem uvádět v poměru k HDP. Plných 106 % už činí i podle amerického Ministerstva financí. Cokoli ušetřit – a splácet dluhy – může jen země, vyrábějící víc než spotřebuje. Amerika však “celý ekonomický produkt konzumuje sama”. I kdyby “přestala jíst, pít, stavět, cestovat, topit, vyrábět zbraně a bojovat v různých koutech světa”, “za rok by nesplatila ani svůj státní dluh”.

V reálu přitom “konzumuje ještě víc, než produkuje”. Žije tak “na dluh, parazitující na úkor jiných zemí”. Dnes se však už “ze svých dluhů nevymotá, i kdyby ušetřila 20 až 30 % HDP” (jak je to běžné u “mnoha zemí na periférii kapitalistického světa”). Příčin je hned několik:

“Státní dluh” je jen “špičkou ledovce”. Sečtou-li se i závazky fyzických a právnických osob - sociálního zabezpečení i “vzájemných bilancí” eráru – rovná se “dluh Ameriky minimálně 1.000 (tisíc) % HDP”.

Notný díl sumy, v níž ho vykazuje, přitom tvoří jen “pěna”. “Produkt reálné ekonomiky” představuje “jen něco málo přes jeho pětinu”. Zbytku dominuje fakturační folklór - “finančního sektoru” a “prostředníků i konzultantů všeho druhu”. Hemží se i prachsprostým “šejdířstvím”. Jsou to však právě “finanční spekulanti”, kdo “vodí na drátcích i statistické úřady”. Ty jim pak “nafukují bubliny na trzích akcií, nemovitostí i řadě jiných”.

Podobná “pěna” sice – často “péčí expertů MMF” - figuruje i v řadě jiných statistik. “Falzifikace amerického HDP” je však “zcela bezkonkurenční”. Podle výkonu, měřeného “ne nominálem HDP, ale jeho ´tvrdým jádrem´ (zboží a služby reálné ekonomiky)”, je “ekonomikou č. 1 už dávno Čína, a ne Amerika”.

Seriózní věřitel nebere v potaz jen to, “jaké kdo vygeneruje peněžní toky”. Zkoumá hlavně “garance návratnosti” - v podobě “bankovní záruky či ručení”, nejčastěji však “dostatečné masy vlastního jmění”.  V případě zemí se “veškerý majetek, vytvořený jejich ekonomikou v minulých letech a dekádách, a přírodní zdroje, jež mají od pánaboha”, sumarizuje jako “národní bohatství”. Spojené státy jeho statistiku nevedou. K dispozici jsou tak jen “kvalifikované odhady”.

Jeden z nich - “na bázi metodiky Světové banky” - zpracoval expertní tým Ruské akademie věd. Z údajů, obsažených ve statistikách roku 2000, mu národní bohatství Spojených států vyšlo v řádu 24 tisíc miliard dolarů. Dnes by to – vzhledem k devalvaci dolaru – bylo “zhruba 100 tisíc miliard USD”. Americe “by nepokryly ani tzv. smluvní dluhy” (tedy sumu, abstrahující od “závazků zdravotní a sociální péče”).

Expertízy některých amerických ekonomů oscilují poněkud výš. Je to i případ studie Spojené státy jako čistý dlužník (The United States as a Net Debtor Nation: Overview of the International  Investment Position. James K. Jackson, Specialist in the International Trade and Finance, November, 8, 2012 // Congressional Research Service // 7-5700). Napsal ji James K. Jackson z výzkumného centra Kongresu. Aktiva Spojených států (v roce 2011 a v tisících miliard dolarů) kvantifikuje takto:

- základní kapitál soukromého sektoru – 35,2;

- základní kapitál státního sektoru – 11,2;

- finanční aktiva americké ekonomiky – 44,8;

- všechna aktiva americké ekonomiky – 95,4.

Plných 47% aktiv americké ekonomiky tu připadá na “finanční aktiva”. Kolik “pěny” je právě v nich, předvádí znovu a znovu i tobogán burzovních indexů. “Tvrdá aktiva” - privátní a státní dohromady – činila 46,4 tisíce mld. USD. Horko těžko by pokryla jen “smluvní dluhy” země, ne už však její závazky zdravotní a sociální péče.

Jinou metodiku volí “kalkulačka dluhu USA”. “Národní bohatství” země vyčísluje - k říjnu 2013 - sumou 104,9 tisíc miliard dolarů. V tisících miliard USD je člení takto:

- aktiva malého byznysu – 8,5;

- aktiva korporací – 20,1;

- aktiva domácností – 76,3.

“Tvrdá” a “finanční” aktiva nijak nerozlišuje. Reálné hodnoty a “pěnu” míchá v jediném eintopfu.

O mnohém vypovídá křivka dluhové služby. Úroky za finanční rok, uzavřený 30. září 2013, činily 220 mld. USD (6,2 % státního rozpočtu). Z tohoto hlediska už to bolelo i hůř. Ve fiskálním 1929-1930 úrok spolykal plné 21,2 % státního rozpočtu. 15,7 % z něj ukously i ve finančním roce 1947-1948. Celých 16,6 % - resp. 454 miliard dolarů – to dělalo v roce 2010-2011. Rovnalo se to “celým dvěma třetinám vojenských výdajů USA”.

V letech 2010-2013 se státní dluh USA zvýšil o další tisíce miliard USD. Jeho obsluha však nestojí ani polovinu nedávné sumy. Tajenkou jsou “levné peníze” (základní sazba Fedu činí jen 0,25 % p. a.). “Kvantitativní uvolňování” - “tisk” masy ničím nekrytých dolarů – má však i své hranice. Nemá-li vypustit džina “divoké inflace”, nelze ho protahovat donekonečna.

“Seriózní ekonomové mají za to, že za normálních podmínek (nezdeformovaných ´kvantitativním uvolňováním´) dosáhne úroková služba vlády USA laťky tisíce miliard dolarů ročně už počátkem příštího desetiletí.” Prognóza Rozpočtového úřadu Kongresu říká, že samy “úroky převýší do roku 2021 i celý vojenský rozpočet”.

Politická korektnost je groteskní samovazbou ducha. Kde vysekává pukrlata, ruší i logiku. Cokoli dluží Amerika, preparuje jen na úroky. Že dluh je také o splátkách, obchází po špičkách tichošlápka. Ťapká po nich i kolem manka, kynoucího na hrbu postkomunismu.

V obsluze toho, co nasekala Amerika, však už drhnou i úroky: “V posledních letech se experti nejednou pokusili vyčíslit celkový objem dluhové služby. Nejčerstvější kalkulace hovoří o 2,8 tisících miliard dolarů. Relativně se to rovná 17,5 % HDP. Aby se země nepropadla do rumiště dluhů ještě víc, musel by její HDP růst minimálně o 17,5 %.”

“Amerika však od roku 2007 trčí na místě.” Přírůstek HDP škobrtá kolem nuly. “Člověk nemusí být prorokem, aby mu došlo”: “Ameriku čeká default” - “nejen státního, ale dluhů všeho druhu”.