Pat Buchanan: Zastaví Kongres darebáckého prezidenta?

“Koho pánbůh odepsal, z toho udělá napřed blázna”

O darebáckých státech plkají média, uťáplá v politické korektnosti. V servilním pohoršení ze zemí, kde ne a ne nastat změna režimu, lahodící gustu Velkého Bratra. Pat Buchanan je ikonou paleokonzervatismu. Za Reagana byl prezidentským speechwriterem – a mediálním kápem Bílého domu. Zkrotit darebáckého prezidenta žádá šéfa Sněmovny reprezentantů. V článku Zastaví Boehner našeho darebáckého prezidenta? (Will Boehner Stop Our Rogue President?) píše:

“John Boehner může, po ´konzultacích´, Baracku Obamovi posvětit rozpoutání války proti Sýrii, zemi, která nás nenapadla ani neohrožuje. Anebo Obamovi může dát na srozuměnou, že pokud na Spojené státy nikdo nezaútočil, má podle naší Ústavy právo rozhodnout, že Spojené státy jdou do války, jedině Kongres.”

Pokud tak Kongres neučiní, “musí prezidentovi Spojených států připomenout, že křídlaté střely na Sýrii, zabíjející vojáky i civilisty, by znamenaly krok odporující Ústavě a vyžadující impeachment darebáckého prezidenta”.

Hnát se takové války by byla i holá “pitomost”: “Proč jsme do války tak hrrrrrr? K čemu ta hysterie? Proč se tak panikaří?”

Obama by si přirozeně rád “utřel z tváře vejce, o něž si řekl hloupě vedenou ´červenou linií´ proti  chemickým zbraním” - když se teď “Sýrie Jeho Veličenstvu údajně vzepřela”. Jenomže “to, že Obama nechce ztratit tvář, mu nedává právo zatáhnout vlastní zemi do další války na Středním východě”.

“Dochází Obamovi, za jakého šílence vstoupí do dějin, pokud ho dostrká do nové války propaganda, která je mišmašem ideologického fanatismu a prolhanosti?”

“Nikdo z nás dodnes neví, jaký byl u Damašku nasazen plyn, jak se tam dostal, kdo to schválil a zda takový rozkaz kdy vydal prezident Bašár Asád.” Přesto už ale “jeden komentátor Wall Street Journal Obamu vyzývá k atentátu na Asáda a jeho rodinu”.

“Přejeme si opravdu návrat do těchto hrátek? Když se John F. Kennedy a Robert Kennedy pídili po tom, zda se dá spáchat atentát na Fidela Castra, bumerang v Dallasu přistál děsivou rychlostí.”

Proč se “má válka za tak akutní, dokud si sami nejsme jisti, zda máme pravdu? Co ztratíme tím, počkáme-li si na solidnější důkazy a do Rady bezpečnosti s tím půjdeme teprve pak?”

“To poslední, co Amerika potřebuje, je zbytečná, protiústavní válka, proti níž jsou Kongres i země.” Tím spíš, že “zprávy o úderu plynem na syrské civilisty zavánějí operací pod falešnou vlajkou”.

“Asád inspektorům OSN nabídl bezpečný přístup do míst, kde mělo k nasazení plynu dojít. Tím, kdo si nepřeje delší a důkladnější vyšetřování, se naopak zdají být vzbouřenci.”

“Obama chce prý na Sýrii útočit křídlatými střelami jen pár dní.” Asáda to má “potrestat” - “odstrašit od  nasazení plynu kdykoli příště” - “ne však svrhnout režim”. Po “stovkách křídlatých střel” -  a “tisících mrtvých Syřanů” - to tedy “zřejmě odpískáme”. Jenomže “státy, rozpoutávající války a napadající jiné země, pak už” - “jak mohou dosvědčit generál Tojo a admirál Jamamoto” - “nerozhodují o tom, kam až se válka rozšíří, jak dlouho potrvá a jak skončí”.

“Zaútočí-li Spojené státy na velitelská a kontrolní stanoviště Damašku, pravidla války dávají Damašku právo udeřit na Washington, Pentagon či na základny Spojených států po celém Středním východě.”

“Chce snad Obama opravdu rozpoutat válku, jejíž rozsah ani výsledek není s to předpovědět?” Válku, která bude “pravděpodobně eskalovat?” Tím spíš, že “její iniciátoři by rádi Spojené státy dostali do války s Íránem a intrikánsky na tom už dlouho pracují?” Vede snad “Stranu války k panice i volba  nového íránského prezidenta, který by o íránském jaderném programu rád dospěl k dohodě s Amerikou?”    

“Trhy reagovaly negativně už na možný útok Spojených států na Sýrii.” Byl to “jen slaboulinký odvar toho, co by přišlo pak”: “Írán má tolik obyvatel, jako Sýrie, Afghánistán a Irák dohromady, a leží hned u Hormuzského průlivu, skrz nějž do světa proudí ropa.”

“A kdo bude naším prvním spojencem v Sýrii, pokud Asádovu armádu napadneme? Fronta al-Nusrá, chapadlo al-Káidy a, padne-li Asád, i jeho pravděpodobný nástupce.”

“Koho pánbůh odepsal, z toho udělá napřed blázna” - alarmuje před darebáctvím, dirigovaným mišmašem ideologického fanatismu a prolhanosti, už i Reaganův speechwriter.