Mathias Broeckers: Kennedyho zavraždil státní převrat

Samoděržaví „finančně-vojensko-průmyslového komplexu“ slaví jubileum

Velehory titulů, lovících v zatloukaném, protože radioaktivním zákulisí vraždy J. F. Kennedyho právě narostly o další svazek. Napsal ho německý investigativní novinář Mathias Broecker (1954). Míří ještě dál, než většina předchůdců. Anoncuje to už titulkem: JFK: Státní převrat v Americe (JFK: Staatsstreich in Amerika, Westend Verlag, Frankfurt a/M). Klíčové úlovky shrnuje v interview s Larsem Schallem:

Těch, kdo šli Kennedymu po krku, bylo víc: od “Izraele,  jemuž nedal jaderné zbraně“, Federálního rezervního systému kvůli Kennedyho „nápadu zavést nový dolar, krytý stříbrem“, „mafie, jíž nedopřál invazi na Kubu, co by jí vrátila kasina a bordely“ - až po po „rasisty z jižních států USA“. Ty JFK iritoval „angažovaností za občanská práva“. Nikdo z nich ovšem – natož jediný zastánce „tvrdé linie v Rusku, Číně nebo na Kubě“ - „neměl ani prostředky, ani příležitost spáchat vraždu samotnou, natož vše, co za ní roky zametá stopy“. Obojí bylo jen v silách „CIA a armádních špiček, FBI a Johnsonovy administrativy“.

První podezřelí, zadržení poté, co v Dallasu padly vražedné výstřely, se policii prokázali „průkazy tajných služeb“. Vyhnuli se tím dalšímu vyšetřování. Tajenka vyšla najevo až v 80. letech: byly to falzifikáty „Technické divize CIA, řízené Sydney Gottliebem, známým z kauzy MK Ultra“ (tedy perverzního projektu, který do studené války zapřahal i halucinogenní drogy a testoval je, nezřídka s fatálními následky, na nic netušících lidech). „Už to samo o sobě vylučuje, že by šlo o mafii, Rusy, Kubánce, Číňany nebo nějaké jiné autonomní zabijáky. I kdyby takové skupiny dokázaly zfalšovat průkazy zvláštních služeb, fakt, že se tento podvod nevyšetřoval, řadí mezi hlavní podezřelé i Hooverovu FBI.“

Verzi, bulíkující svět už půl století, notně nabourala Rada pro přezkum dokumentace o atentátu (Assassination Records Review Board). „Mimo pochybnost prokázala“, že účelovou  „redakcí“ prošel  i protokol Kennedyho pitvy. Řídil ji generál Curtis LeMay, náčelník štábu vojenského letectva. Na snímcích, knimž se Broeckers propracoval, civí na Kennedyho tělo se zapáleným doutníkem. JFK mu zatrhl i Operaci Northwood – obludnou provokaci, vraždící desítky Američanů tak, aby to vypadalo jako „Castrův teror“.

Legendu, děravou jako řešeto, posvětila Warrenovy komise. Její šedou eminencí byl Allen Dulles, řídící CIA od roku 1947. Nominoval ho tam „Lyndon B. Johnson, loutka texaských naftařů“. Projevil „koňskou dávku cynismu“. Dulles měl totiž „být, pokud jde o Kennedyho smrt, vyslýchán, a ne klíčovým členem Warrenovy komise.“

Navenek se CIA stylizovala jako čistě „zpravodajská agentura“ (zdroj „maximální informovanosti prezidenta“). Za „hlavní džob však měla tajné operace (covert operations)“. Kdekoli se zvrtly ve skandál, chtělo to i „hodnověrné dementi“. Už proto „bylo zvykem prezidenta informovat - pokud vůbec – co možná nejméně“. Právě „s tím se JFK snažil skoncovat“. I to „ho odsoudilo k smrti“.

„Dulles“ – doložil ve své knize americký novinář Joseph Trento - „se rozhodl, že CIA nevydá kontrole ze strany Kongresu či prezidenta.“ Důvody byly i vrchovatě osobní. Sahaly až do dob, kdy provozoval advokátní praxi: „Dullesovými klienty byli bankéři a velké korporace, spojené velkými obchody s nacistickým Německem ve 30. letech i za války. Někteří z nich, jako Prescott Bush – děd George Walkera – byli usvědčeni z  ´kšeftů s nepřítelem´ a Allen Dulles, šéf špionážní služby OSS ve Švýcarsku, řadu z těch transakcí organizoval. Zařídil tajnou integraci nacistického špióna Reinharda Gehlena a stovek důstojníků SS do americké armády a výstavby aparátu CIA. Mezi roky 1945, kdy OSS zanikla, a 1947, kdy byla založena CIA, to podnikal privátně – mimo jakékoli oficiální struktury – ze své kanceláře při Radě pro mezinárodní vztahy (Council on Foreign Relations).“

„Dulles patří k hlavním podezřelým z Kennedyho vraždy a měl být stíhán neprodleně.“ Metoda „kozel zahradníkem“ sváděla i k reprízám. Vábila i zametače stop, vedoucí k pravým původcům 11. září 2001. Za  „klíčového člena vyšetřovací komise zkusili nominovat ´Krvavého Henry´ Kissingera“. Tahle „koňská dávka cynismu“ však už neprošla. 

Peter Dale Scott - v knize Hlubiny politiky a smrt JFK (Deep Politics and the Death of JFK) – dokládá „dvě fáze zametání stop“. Že obě dirigovala CIA, si ověřil i Broeckers. Prvou na téma „komunistických konexí“; druhou – o „vyšinutém střelci“ („na vlastní pěst“). „Věrohodný důkaz, že Oswald byl v době, kdy padly výstřely, v onom 5. patře, neexistuje dodnes.“ Nikdo ho nepodal ani o tom, že „se z pušky Mannlicher, kteru si objednal doručit poštou, ten den skutečně střílelo“. Na vodě je i verze, že Oswald „zabil policistu Tippita“ (na nějž „viděli očití svědci střílet muže dva“).

Tím nespornější je „kašulírování svazků, které na Oswalda vedla CIA“. Zdokumentoval je i John Newman v knize Oswald a CIA (Oswald and the CIA). Ta před Warrenovou komisí „dokládala“, že až „do roku 1962 na Oswalda nic neměla“. Právě to však po „Oswaldově emigraci do SSSR“ - už roku 1959 - „nebylo jednoduše možné“. Řada momentů naopak indikuje, že byl „součástí programu fingovaných přeběhlíků, řízeného J. J. Angeltonem, šéfem kontrarozvědné divize“.

Za „pomateným střelcem“ („na vlastní pěst“) není „důvod zametat stopy už 50 let“. Tím méně „ho nechat zabít už pár hodin po atentátu“. Tak rychle bývá „umlčen“ jen „ten, kdo nesmí promluvit“. Lee Harvey Oswald spadal do „inventáře FBI a CIA“.

Schall autora zpovídá i na téma „záložní varianty“. Tedy atentátu na JFK, připraveného v Chicagu. Tady však odstřelovače odhalil hoteliér, dřív než se na jeho střeše stačili zabydlet. Řadu věcí se tak už nepodařilo ututlat. Role „obětního beránka“ tu číhala na jakéhosi „vysloužilce námořní pěchoty“. Vraždit měl jeden „Kubánec v exilu“.

Dallaský atentát podle všeho – ač se to prokázat nepodařilo - financovali „texasští naftaři a miliardáři H. L. Hunt a Clint Murchison“. Den před prezidentovým příletem si v „novinách zaplatili inzerát, označující Kennedyho za komunistu a zrádce“. JFK „nenáviděli do morku kostí“. Zato „L. B. Johnsona měli v hrsti.“ A tím i „pojistku, že jim všechno přikryje“.

Spousta krve lemovala i zametání stop. Detailně ji zmapoval Richard Belzer v nedávno vydané knize Seznam těch na odpis (Hit List). „Ze 1.400 osob, spojených tak či onak s vraždou“ - uvádí tu - „zemřelo 33 nikoli přirozenou smrtí už během prvních tří let po atentátu“. “Pravděpodobnost, že to vše bylo jen věcí náhody, je 1 ku 137 miliardám“.

Motivů Kennedyho popravy byl celý hrozen: „Podnikl rozhodné kroky k ukočení studené války. Odmítl nasazení armády za invaze v Zátoce sviní, kterou podědil po svém předchůdci. Vyřešil raketovou krizi na Kubě v přímém a utajeném kontaktu se sovětským předákem Chruščovem. Spolu se Sověty dosáhl zákazu zkoušek jaderných zbraní a nařídil odsun z Vietnamu. To vše proti vůli vojenských špiček, CIA a dokonce mnoha členů své administrativy.“       

„Jak by se ´studená válka´ vyvíjela dál, být Kennedy zvolen i podruhé?“ táže se Schall autora nové knihy. Ten to vidí jednoznačně: „Po zákazu jaderných zkoušek JFK svým důvěrníkům avízoval, že pojede do Moskvy a po svém znouzvolení tam sjedná mírovou smlouvu. Veřejně anoncoval, že zastaví závody ve zbrojení, a ukončí tak studenou válku. V Memorandu národní bezpečnosti počítal se spoluprací s Rusy v kosmu. Po výměně tajných dopisů s Chruščovem, které ukončily raketovou krizi, naladil se sovětským lídrem, který v Kremlu také prosazoval odzbrojení, pozitivní vztah.“ Nebýt dallaského atentátu, „studená válka skončila už v 60. letech“.                                

„Proč se však smrtí JFK zabývat i dnes?“ Poněvadž jde o „nejzávažnější zločin druhé poloviny 20. století“. Nejenže „není dodnes objasněn“. Hlavně však „symbolizuje konec americké republiky“. Právě od Kennedyho smrti se datuje „vláda finančně-vojensko-průmyslového komplexu“, které se „žádný z prezidentů po JFK už neměl odvahu postavit“. Je to – řečeno s Gorem Vidalem - “systém jedné se dvěma pravými křídly“. „Vymývání mozků korporátními médii po 24 hodin a 7 dní v týdnu, propagující války za globální imperiální nadvládu.“ Seriál „tajných operací po celém světě, majících tuto nadvládu garantovat“.

„Tajná operace“, již Kennedy zaplatil životem, byla „státním převratem proti jeho politice“. Dokud se o  něm „bude tutlat pravda“, to, čemu natiskl bianko šek, „bude pokračovat donekonečna“.

Cech přihrbených cenzorů, obracejících studenou válku na uši, dostal další direkt. Kdy se naučí aspoň červenat?